Román, jenž napsal německý spisovatel Daniel Kehlmann, je ironickým pohledem na svět žurnalistiky, kde se prolíná pravda se lží a manipulace je zde na běžném pořádku.

Daniel Kehlmann se narodil roku 1975. Autor je jedním z nejúspěšnějších a nejčtenějších současných německých spisovatelů. Studoval filozofii a germanistiku na univerzitě v Berlíně a ve Vídni. Napsal již mnoho úspěšných románů. Světovým bestsellerem se stal jeho román Vyměřování světa, který pojednává o životním putování Alexandra von Humboldta a Carla Friedricha Gausse, kteří vyrážejí prozkoumat svět. Dílo bylo přeloženo do 45 jazyků a prodaly se ho bezmála 2 miliony výtisků.

Do češtiny knihu přeložil Tomáš Miter. Za své překlady získal již dvě ceny a současně působí jako redaktor nakladatelství Mladá fronta a vyučuje na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

Kniha, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Mladá fronta, se jmenuje Já a Kaminski. Vypráví příběh o příležitostném novináři, který zatouží napsat monografii o kdysi slavném malíři Kaminském, kterého podporoval Pablo Picasso či Henri Matisse. Manuel Kaminski se stal slavným díky tomu, že své obrazy maloval, i když byl slepý.

Hlavní hrdina Sebastian Zӧllner se proto vydává za starým pánem, aby sepsal jeho paměti a stal se díky němu slavným. Samozřejmě, chce své dílo vydat až poté, co umělec zemře, jelikož tak jeho kniha stoupne na ceně. Sebastian ale vzápětí narazí na mnoho překážek, které se postaví mezi něj a jeho sen. Jednou z nich je fakt, že umělec ještě rozhodně nepatří do starého železa a je vitálnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Dalším problémem jsou lidé, kteří Kaminského pečlivě střeží. Je těžké s ním být chvíli o samotě a ještě těžší dozvědět se od něj informace, které by mohl autor použít. Malíř je mužem, který si nenechá nic líbit a nechce, aby se s ním zacházelo jako se senilním člověkem. A tak se Sebastian vydává na trnitou cestu, která ho možná dovede k vytouženému cíli. Nebude to rozhodně nic snadného, ale to už si budete muset přečíst sami.

Román, ač útlý, je velice kvalitním čtením. Kehlmann umí skvěle vystihnout situace a vlastnosti svých postav. Vyprávění má správný spád a konec je možná i trochu nečekaný.

Dílo jasně poukazuje na to, že být starý ještě neznamená nežít. Je ukázkou toho, že staří lidé ještě umí zkomplikovat život příliš nezkušenému mládí.

A my bychom si ho měli vážit a ne ho znevažovat. Staří lidé mají své vzpomínky a jistě oplývají více zkušenostmi než my. My mladšíbychom si měli nechat občas poradit, když si myslí, že děláme něco špatně… Jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. A tak když vám příště bude nějaký starší člověk radit, zkuste si ho vyslechnout. Budete možná překvapeni, co všechno se dozvíte. A i kdyby neměli pravdu, či se vám jejich rada nehodila, myslí to s námi přeci dobře – tedy většinou.

Související knihy

Kehlmann, Daniel

Mladá fronta, 2012