Nakladatelství Fragment vydalo 12. září 2019 lyrickou pohádku Až přejde zima, další a vcelku útlou knížečku britské básnířky a dramatičky Kiran Millwood Hargrave. V češtině již vyšel její beletristický debut Dívka z inkoustu a hvězd a následně dojemný příběh Ostrov na konci všeho.

Kniha Až přejde zima byla mou první zkušeností s touto autorkou, o níž mohu směle prohlásit, že jí bohatá fantazie rozhodně nechybí. V prvé řadě bych však chtěla pochválit nádhernou obálku a příhodné zimní ilustrace od talentované Helen Crawford-White. Zlatá šňůra na obálce se táhne i přes každou stránku, což mi připadá velmi šikovné, protože má pro příběh zásadní význam.

Hlavní hrdinka Mila je prostřední ze tří sester. Má ještě staršího bratra Oskara, který jednoho dne zmizí. Mila si pevně stojí za přesvědčením, že ho odvedl záhadný hromotluk, jemuž se přezdívá Medvěd. Tento na první pohled nebezpečný muž má kolem kotníků ovázanou právě zlatou šňůru a vládne díky ní jakousi podivuhodnou mocí, jíž se nedá odolat.

Mila věří, že by Oskar nikdy neodešel sám od sebe a neopustil rodinu tak, jak to kdysi udělal jejich otec. Proto využije nabídky mladého mága jménem Rune, který ví, kam Medvěd odvlekl Oskara i další očarované chlapce. Mila a Rune se společně vydají na nebezpečnou cestu divočinou, v níž vládne zdánlivě nekonečná a tvrdá zima. Budou se muset popasovat s nejednou překážkou. Podaří se jim najít cestu ke vzdálenému moři a tajemnému ostrovu za ním, kde by měli být unesení chlapci? A zbude vůbec ještě čas na jejich záchranu?

Ráda bych teď navázala na zmínku o autorčině bezbřehé představivosti. K. M. Hargrave má rozhodně velké nadání pro kouzelné a oku lahodící popisy prostředí. Doslova tančí mezi slovy a vybírá pro čtenáře nejpůsobivější figury, o nichž si řada jiných autorů může nechat zdát. Zima je v jejím podání okouzlující i smrtící, hladí po duši, ale dokáže také popálit.

O to více zamrzí, že samotný příběh s atmosférou ruské pohádky působí až moc jednoduše – snad proto, že je určen primárně mladším čtenářům. Zaměřuje se především na solidaritu mezi sourozenci a zdůrazňuje význam kladného vztahu lidí k přírodě.

Ne že by snad děj nezaujal, až příliš se však drží klasického pohádkového postupu, kde hlavní hrdina musí splnit nějaký úkol (např. přivést unesenou osobu zpátky domů). Vyráží proto do světa, kde překonává trojici víceméně opakujících se překážek za pomoci magií nadaného průvodce, až nakonec stane před nejtěžší zkouškou, při níž si obvykle musí vypomoct už jen vlastním důvtipem a štěstím. Návod jako vystřižený z Proppovy známé studie Morfologie pohádky. (Útěk na saních před hrozivými vlky navíc leckomu připomene honičku z Ledového království.)

To je v podstatě vše. Žádné odbočky ani vedlejší zápletky se nekonají, jen přímočará cesta z bodu A do bodu B a snad i zpět. Většinu problémů rychle vyřeší prostřednictvím kouzelných triků všeználek Rune, takže protagonisty příliš dlouho nezaměstnají. Závěrečná konfrontace s hlavním zlosynem by také mohla být hlubší a propracovanější, ostatně měl pro své jednání pochopitelné důvody, které ovšem nejsou blíže rozvinuty. Místo uspokojivého vyústění jsem tak dostala urychlený konec vyvolávající rozporuplné pocity.

Navzdory těmto výhradám jsem si čtení poměrně užila, a snad by to bylo lepší, kdybych byla o něco mladší a ještě spadala do cílové skupiny. Oceňuji řadu zajímavých dílčích motivů a neotřelých nápadů, jako je třeba zmíněná zlatá šňůra poutající Medvěda a zmizelé chlapce či ohromný srdcový strom vyživovaný vskutku nevšedním způsobem. Rovněž mi byly sympatické silné dívčí hrdinky – tři sestry s rozdílnými povahami, ale všechny s laskavým a odvážným srdcem.

Nezdráhám se knížku Až přejde zima doporučit všem mladším čtenářkám, které milují (poněkud jednodušší) pohádky a dobrodružná vyprávění s úchvatnou zimní atmosférou.

Související knihy

Hargrave, Kiran Millwood

Fragment, 2019