To mám raději básně, které i v každodenní realitě vidí věci snové, mystické a tajemné. Svět, ve kterém žiji, a věci, které se kolem mě dějí, jsou plné neuvěřitelných, téměř bájných momentů. Rozhodně nudou netrpím, až si někdy říkám, že by nebylo špatné si na chvíli odpočinout a zalézt do nějakého normálního života, který nemá tolik fantazijních rysů. Také tato úvaha je více spojená s realitou než fabulované femdom povídky. Kdyby přeci jen někdo nevěděl, co tato zkratka znamená, tak se jedná o svět ženské dominance, většinou se silným erotickým nábojem. Píši „většinou“, protože vedle sexu patří k silnému náboji i touha po moci, někdy zredukovaná na „ekonomický náboj”. Svět lidských vztahů je prostě plný záhadných a zajímavých zákoutí. Kdybychom měli možnost si vybrat, kam se chceme narodit a jakou záhadu lidského života chceme prožít, našli bychom na výběr velmi pestrou paletu lidských životů, a to zejména v jejich vnitřní introvertní podobě. Neboť to, co pro neznalé může vypadat tuctově, se při odkrytí slupek vnějších obalů, najednou začne vykreslovat více a více zajímavě. Známý a úspěšný sportovec na vrcholu své kariéry páchá sebevraždu, takže možná to, co někteří nevnímali, bylo pro něj větším dramatem, než si někdo mohl všimnout. Takových případů – i pozitivních – je velmi mnoho. Někdo zažije utrpení neslučitelné s běžnou představou lidské odolnosti a vyjde posílen a svým způsobem šťastnější.
Můj život s dominou patří do stejné kategorie. Věci vnější mohou dokonale zakrýt hluboké vnitřní procesy. Nějak jsem sám nepoznal, že s dominou žiji. Žádná femdom povídka plná vzájemného uspokojení, kdy jaksi jing zapadne do jang. Kdy v rámci široké tolerance dochází k vzájemnému uspokojení. Kdy nějaká ta facka či klícka mezi nohama nabízí uspokojení oběma aktérům domluvené hry. Teorie femdomkracie mi stejně jako jiné utopie a fantazijní řešení uspořádání světa nabízí zajímavé podněty pro uspokojení zvídavosti, jak všelijak různě může náš svět fungovat. Lidé žili za fašismu a někteří byli po určitou dobu šťastní, lidé žili za komunismu a někteří byli rovněž po určitou dobu šťastní a tak se můžeme dostat přes dobyvačné nájezdníky až k vyhynulým kmenům kanibalů. Kdybychom si mohli vybrat, kde a kdy se narodit, můžeme nasytit svoji zvědavost po poznání nejrůznějších aspektů lidského žití a poznat, že vnější uspořádání nemusí korelovat s vnitřním. Někdy se zdá, že je dokonce v přímém protikladu. Jsou všichni kanibalové jen zlí a všichni komunisté bojující za práva dělníků jen ideály altruismu? Jak je to s dominami?
Já tu svoji nepoznal a jako typický mladý muž jsem měl za to, že si beru svoje hodné děvče za ženu. Domníval jsem se, že se aktivně rozhoduji pro tento akt. Domníval jsem se, že si ji beru, ale ve skutečnosti si možná ona brala mě. Doma jsem nikdy nenašel bičík a jiné artefakty dominy. Její sklon totiž nebyl erotický, ale čistě dominantní. Ideálně dominantní. Idealisticky dominantní. Pracovala na vytvoření vlastního domínia, které by se mnohým čtenářům femdom povídek nelíbilo. Je tam více ega než širšího aspektu společného života. Není tam prolínání jin a jangu. Není to, jako když se jdete podívat do ZOO na tygra ussurijského a on se před Vámi protahuje, je to, jako když tohoto tygra potkáte naostro. Jste jeho kořistí, a pokud jste aspoň trochu při zdravém rozumu, tak víte, že veškerá zábava tímto setkáním končí.
Femdom tendence jsou na vzestupu a nejedná se pouze o manželské a nemanželské ložnice. Jedná se také o veřejnou správu, školství, soudnictví. A domnívám se, že úplně nejsou v souladu se zmiňovaným jin a jang, že mnoho chlapců zažívá ve školách ženskou nadvládu, aniž by k tomu dali souhlas. Že generace, která je vychovávána bez mužů je v ohrožení. Na vlastní kůži jsem zažil soudní perzekuci, kdy ženy v talárech bezohledně rozhodovaly o mém právu na děti, na rodinný život. Měl jsem dojem, že jsem pro ně jak hračka. Moje představivost nesahá tak daleko, že bych se vžil do role masochisty a tyto situace si užíval. S úsměvem domin říkaly věci, které mě bolely. Třikrát za sebou jsem byl vykázán pro domácí násilí, aniž bych se své ženy dotknul nebo udělal něco jiného zlého a jediné, co mi zbylo, byla svoboda slova popsat tuto femdomkracii. Zažil jsem, že jako bílý pracující laskavý muž je mi nepříjemné potkávat dominy v uniformách státních úřednic. Vykázání mi zničilo podnikání. Silou moci se mě snaží udělat závislým na „státní pomoci”. Děti (syny) přivedlo na pokraj zhroucení. Jeden ze synů plakal: „Táto, kde jsi? Proč jsi nám přestal číst?” A já nemohl jinak než říkat: „Nemohu za vámi.” A oni mi postupně přestali věřit. Dětem se omluvíte jednou, dvakrát, ale dva roky výmluv, že nemůžete, to je moc.
Tomu říkám pravá nefalšovaná femdom povídka. Moje manželka měla během chvíle nade mnou takovou moc, že pro blaho dětí jsem byl ochoten se vzdát i vlastního života, jen aby skončilo jejich utrpení z divoké hry dospělých. Stačilo zavolat policii, oznámit na soud, na ženské linky, že je obětí domácího násilí, a mohla si vzít všechno, co potřebovala. Dostat mě z oceňovaného živnostníka do dluhů a bídy, z obětavého otce do nástroje na placení alimentů. Od rýče farmáře k peru. Možná je lepší psát nějakou více fantazijní femdom povídku než zažívat setkání s tygrem ve volné stepi. Přesto bych si přál, aby se mladí muži nebáli vstupovat do manželství a raději než návštěvy pornografického virtuálu či šelem v ZOO, nacházeli v ženách božskou inspiraci, kterou umí poskytnout jenom ony.

Jiří Štágl

Autor pochází ze Znojma. Nastoupil na studia více škol, ale jen některá dokončil. Jedním z ústředních témat jeho života je vztah mezi tím, co se snažíme označit pravdou a realitou. Proto asi nejbližší a dokončená byla studia na FF UK v Praze. V profesním životě to měl podobné. Většinu času působil jako učitel, ale otázky po smyslu vzdělávání a vztahu mezi deklarovaným vzděláváním a realitou mu i proti jeho vůli nedovolovaly setrvat déle na jednom místě. Byl i živnostníkem roku, ale i zde ho vnější ocenění vedou jen na další cestu poznávání. V roce 2019 vydal svoji prvotinu Jiří věnující se domácímu násilí na mužích, nyní pracuje na „Františkovi“ – muži hledajícím pilíře pravd v proměnlivém světě.
Možnost sdílet zkušenosti, kterou knihy nabízejí, autor považuje za jednu z výrazných charakteristik člověka. „Můj medailonek je poděkování všem, kteří mi skrze své knihy a jiné výtvory otvírají své lidství, a naopak já se snažím, abych i já otevíral druhým své osobní až intimní prožívání svého lidského údělu.“

Související knihy

Jiří Štágl

powerprint s.r.o., 2019