Dnes se podíváme na zatím předposlední produkt nakladatelství Gnóm!, jímž se v dubnu 2019 stala kniha Ursuly K. Le Guinové s extrémně dlouhým názvem: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Cheek by Jowl, Why Are Americans Afraid of Dragons? 2009, 1974). Překlad je dílem Jakuba Němečka.

Ursula Kroeber Le Guinová je beze sporu jednou z nejvýznamnějších autorek žánru fantasy druhé poloviny dvacátého století. Na její tvůrčí činnost jsme se před časem zaměřili v recenzi v pořadí druhé knihy, již nakladatelství Gnóm! ve své historii vydalo. Konkrétně šlo o titul Vyprávění (The Telling, 2000, česky 2016).

Předkládaná sbírka esejů, na niž se dnes chystáme podívat, představuje kompilaci dvou původně nesouvisejících zdrojů. Osm příspěvků sdružených pod společným titulem Cheek by Jowl uvádí ještě samostatný autorčin proslov přednesený poprvé v roce 1973. Oněch následujících osm zamyšlení velice rozdílného rozsahu pak datuje svůj vznik, případně modifikaci, do rozpětí let 2004 až 2006. Nakladatelství Gnóm! zařadilo tento svazek do edice Pulp Robot, která k dnešnímu dni čítá tři knihy (všimněme si té jistě náhodné shody: Vyprávění stejné autorky bylo druhou knihou Gnóm!em vydanou, Proč číst fantasy… je druhým titulem jejich druhé edice – někdo by na tolika dvojkách dokázal postavit celou konspirační teorii).

Základní informací, jak jistě mnozí čtenáři nejspíš už podle názvu této drobné brožury tuší, je fakt, že se nejedná o klasickou „příběhovou“ knihu. Namísto toho dostáváme do rukou něco, co bychom mohli bez ostychu nazvat trochou té literární teorie. Nicméně kdo už Urshulu K. Le Guinovou zná, určitě chápe, že i teorie zní v jejím podání jako něco šíleně vzrušujícího a napínavého. A tak se můžeme těšit nejenom na neotřelé a stále platné pohledy na historii i významné osobnosti žánru fantasy, ale i na bezpočet doporučení, kam se v dobrodružství četby vydat pro případ, že jsme ještě nečetli vše, co žánr nabízí. A vsadil bych se, že těch, kdo četli všechny zmíněné knihy, mezi námi mnoho nebude.

Přestože je úvodní proslov „Proč se Američané bojí draků?“ již přes čtyřicet let starý (jistě, během následujících let se dočkal celé řady aktualizací), je tak neuvěřitelně pravdivý a aktuální, až z toho mrazí. Autorka se místy až nevybíravým způsobem „obouvá“ do všech těch drsných „chlápků“, kteří hýbou světem, ale ve skutečnosti se bojí jakéhokoli náznaku fantazie.

Nebudu se pouštět do rozsáhlého rozboru ostatních osmi esejů. To už přede mnou učinili jiní. Kromě toho není nad vlastní zkušenost, takže pokud vás zajímá nejen fantasy, ale jakákoli literatura přesahující návod na mikrovlnou troubu, zkuste se na úvahy paní Le Guinové podívat sami. Věřím, že v nich naleznete kus sama sebe. Možná i takovou část, u níž jste už dávno zapomněli, že bývala vaší součástí. Přesto a tak trochu pro úplnost si neodpustím alespoň v bodech naznačit, na co všechno se lze těšit.

Tak tedy: hned po odhalení strachu z draků čeká na čtenáře kraťoučké zamyšlení s názvem „Některé předpoklady o fantasy“. Jde skutečně jen o takovou lehkou úvahu v rozsahu necelých pěti stran. Následuje o kousek delší příspěvek „Klidné místo uvnitř“, v němž se před námi otevře myšlenka, že každý příběh může mít i jiný úhel pohledu, než na jaký jsme zvyklí. „Znovu si přečíst Králíčka Petra“ připomene čtenářům, že dobrá fantasy nezná věkových hranic, přestože si z ní každá generace odnese něco trochu jiného. Velmi ostře pojala autorka esej „Kritici, netvoři a fantastové“. Název asi další vysvětlení nepotřebuje. Nejvíce místa si vysloužila část s názvem „Bok po boku, tlapku v ruce – zvířata v dětské literatuře“. Jedná se o tak rozsáhlé téma, že je autorka rozdělila hned do osmi podsekcí, budeme-li počítat i tu pojmenovanou „Závěr“. A když už mluvíme o poslední, zde jsou názvy i oněch sedmi předcházejících: „I/Lidská bytost: kontinuum a dichotomie“, „II/Tři literatury“, „III/Zvířata mluví: velký a malý jazyk“, „IV/Životopisy zvířat“, „V/Romány o zvířatech“, „VI/Tlapku v ruce“ a „VII/Bajky a fragmenty duše“. Dostáváme se zase do úseku kratších esejů, jenž zahajuje „Mladý dospělý v ‚young adult‘ literatuře“. Následuje „Poselství o poselstvích“ a posledním příspěvkem je „Proč chtějí mladí lidé fantasy aneb Pozor na to, co jíte“.

Nebyl by to Gnóm! a Jakub Němeček (skoro to svádí přidat prohlášení: kteří jedno jsou), kdyby text kromě skvěle vyvedeného překladu neprovázely mnohé poznámky umístěné nejenom pod čarou. Knihu uvádí „Předmluva českého vydavatele“ vysvětlující motivaci a uzavírají ji úseky „Bibliografie“, „Poznámka k původním ilustracím“ (konstatující mimo jiné i smutný fakt, že v českém překladu je budeme hledat marně), „Životopis autorky“ a „Slovníček autorů“ (sestavený podle čtyřbodového klíče uvedeného hned na začátku).

Přednášky a eseje obecně určitě nepatří mezi nejvyhledávanější komoditu knižního trhu. Na druhou stranu každému, kdo by chtěl proniknout trochu pod povrch kvalitní a hlavně světově uznávané literatury, mohou přinést mnoho podnětů k zamyšlení i dalšímu rozvoji. Přijít s takto orientovaným titulem se může jevit jako nezvykle odvážný počin. Přesto do toho nakladatelství Gnóm! šlo. Já to vnímám nejen jako projev oprávněné sebedůvěry, ale i jako další potvrzení faktu, že Gnóm! to myslí s tím, co dělá, vážně. Jaké větší ujištění bychom ještě mohli chtít?

Související knihy

Le, Ursula K.

Nakladatelství Gnóm!, 2019