V průběhu roku 2018 jsme si postupně představovali kompletní nabídku poměrně nového nakladatelství Gnóm! Dnes se podíváme na nejnovější titul Gnóm!u, jímž je kniha Lairda Barrona Krev je můj chleba (Blood Standard, 2018). Překlad připravil, jak jinak, Jakub Němeček.

Shodou okolností pocházela poslední kniha, o níž jsme v souvislosti s Gnóm!em těsně před Vánoci loňského roku psali, také od Lairda Samuela Barrona. Jednalo se o sbírku temných povídek Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká (The Beautiful Thing That Awaits Us All, 2013, česky 2017). Nebudeme se tedy k detailům osobnosti tohoto svérázného autora blíže vracet, o to více se zaměříme na vlastní román, jenž je předmětem dnešní recenze.

Krev je můj chleba je prvním příběhem v chystané trilogii s Izajášem Coleridgem coby hlavní postavou. Tento obrovský chlapík maorského vzhledu se hned krátce po začátku děje rozhodne ve své roli vykonavatele vůle jedné mafiánské rodiny zabránit masakru tuleňů, čímž si vyslouží u zadržených téměř smrtelný trest. Naštěstí nad ním drží ochrannou ruku někdo velmi vlivný. Izajáš je, byť notně pochroumaný, na žádost svého otce uklizen do ústraní. Odjíždí na rehabilitaci na jednu klidnou farmu. Jak se dá ovšem čekat, minulost Coleridge pronásleduje, a jakkoli se chce zbavit předchozí zabijácké profese, situace jej manipuluje k typickému konání zla ve jménu dobra.

Laird Barron v mafiánském příběhu ukazuje další ze svých mnoha autorských tváří. Zatímco až dosud jsme znali hlavně jeho povídkovou tvorbu, nyní máme možnost zhodnotit, jak si dokázal poradit s románovým útvarem. A to dokonce takovým, jenž by měl (a reálně tomu tak již je) mít další pokračování. Z mého pohledu mu tato práce jde velice dobře od ruky. Krev je můj chleba je sice plná násilí, zlomených končetin i vazů, ale zároveň přináší určitou ikonu kladného mstitele, po které nezřídka voláme. I když jde o jiné prostředí a poněkud jinou osobnost hlavního hrdiny, v principu se myšlenka i styl příliš neliší od toho, co známe z dílny Lee Childa. Shodně s Jackem Reacherem i Izajáše Coleridge si čtenář poměrně snadno oblíbí a nepřestane mu do poslední stránky fandit. Takového efektu nelze dosáhnout jinak než dokonalou skladbou a gradací děje, poctivě vypracovanými charaktery všech postav a dostatečně pestrou nabídkou zápletek i rozuzlení. A v tomto ohledu si opravdu nemáme na co stěžovat.

Ačkoli bychom od mistra hororu a napětí čekali spíše přehršel temnoty a hrůz, v případě úvodního Coleridgova dobrodružství se dočkáme i nespočtu humorně laděných narážek, významné míry ironie, a i mnoha možná až překvapujícího citu a empatie. To jsou atributy, jež se nám z řady tak zvaných bestsellerů již vytrácejí, ale o to cennějšími se pak stávají. No řekněte, kdo by nezjihl při pohledu na vazouna plného jizev a modřin drbajícího mezi ušima štěňátko, které zachránil z rukou ničemných zloduchů?

Přeložit tento kriminální příběh byla nepochybně výzva. Rychlý pohled do originálu dává tušit, že souboj s převodem mnoha slangových výrazů mohl dopadnout různě. V případě překladu Jakuba Němečka můžeme být ale zcela klidní – stejně jako ve všech předchozích knihách vydaných jeho nakladatelstvím, ani tentokrát nezklamal. Dokonce bych si troufal odhadnout, že Barronova kniha patří k tomu nejnáročnějšímu, co překladatel v režii nakladatelství Gnóm! až dosud do naší mateřštiny převáděl. Ostatně jak je u Gnóm!u již tradicí, nechybí celá řada poznámek překladatele přímo v rámci textu, stejně jako pár doplňujících informací v obvyklé Poznámce překladatele na závěr.

Krev je můj chleba se svými třemi sty a třiceti šesti stranami kapesního formátu vychází u Gnóm!u v rámci edice Pulp Robot. K magickým trojkám můžeme připojit ještě jednu, jež vyjadřuje pořadové číslo publikace v této ediční řadě. Pozorní čtenáři mých recenzí již jistě nespokojeně mávají rukama a dotazují se, kam se poděla kniha s číslem dvě. Nebojte se, sbírku esejů a přednášek Ursuly K. Le Guinové Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků mám připravenu na stole a její recenze se tedy dočkáte zanedlouho.

Jak už bylo řečeno, příběh Izajáše Coleridge pokračuje. V květnu 2019 vyšla druhá kniha jeho dobrodružství pod názvem Black Mountain. Třetí titul je naplánován na příští rok a měl by se jmenovat Worse Angels. Co myslíte, dočkáme se jejich českých verzí? Já pevně věřím, že ano. Čím dříve, tím lépe.

Související knihy

Barron, Laird

Nakladatelství Gnóm!, 2019