V květnu 2019 rozšířila Audioteka.cz svoji nabídku mimo jiného i o zvukovou knihu Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku (How I Won the War, 1963, česky prvně 1970).

Patrick Ryan (1916–1989) byl člověkem mnoha profesí a bohatých životních zkušeností. Pro nás je ale nejzajímavější jeho spisovatelské období ze šedesátých let minulého století, kdy postupně představil své jediné čtyři romány. Nejslavnější se stala hned prvotina z roku 1963, o níž si dnes budeme povídat. Vždy s dvouletým odstupem pak vyšly ještě knihy Hubert Calendar Counts his Blessings, How I Become a Yorkshireman a jako poslední v roce 1969 titul Clancy, My Friend, My Friend. České verze se ale dočkal jen titul Jak jsem vyhrál válku. Již v roce 1970 jej z anglického originálu velice zdařile přeložil František Vrba.

Nahlédneme-li do životopisných údajů Patricka Ryana, zjistíme, že svému románovému hrdinovi Ernestu Goodbodymu nepochybně propůjčil mnoho z vlastních válečných zkušeností. Abychom byli konkrétnější, pak se oba dva během druhé světové války zúčastnili tažení britských jednotek severní Afrikou, Itálií i Řeckem. Tyto lokality v knize Jak jsem vyhrál válku autor ještě zabalil do úvodního výcviku ve Velké Británii a závěrečného tažení přes Francii a Německo. Vypůjčil-li si Patrick Ryan jako předlohu iniciativního a trochu nesebekritického poručíka Goodbodyho sám sebe či někoho jiného, to se můžeme leda dohadovat. Není snadné si představit, že by se chtěl dobrovolně vtělit do postavy člověka, který je schopen v každé situaci uspět spíše výsledkem nehody a shody okolností než vlastním umem. Koho nám tím jen připomíná? Pokud bych měl agilního Ernesta Goodbodyho přirovnat k nějaké jiné postavě britské kultury, byl by to nepochybně Arnold Rimmer z Červeného trpaslíka – seriálu BBC, jenž se na televizní obrazovky dostal poprvé v roce 1988. Na rozdíl od Rimmera je ale postava poručíka Goodbodyho vybavena do života mimořádnou odvahou, byť zdánlivě založenou na neschopnosti vidět svět v jeho pravé krutosti.

Jak jsem vyhrál válku je titul, jenž je často označován jako humorný pohled na útrapy válečného tažení. Nicméně pozornému čtenáři (či v našem případě posluchači) jistě neunikne i filozofický podtext celého díla, jenž možná dokáže široký úsměv na tváři konzumentů lehce zmrazit. Odpůrci Ryanovy prvotiny nezřídka vykřikují, že jde o zlehčování vážnosti tématu, případně zkreslování utrpení a neštěstí, které konflikty toho druhu s sebou nezbytně přinášejí. Kdokoli něco takového prohlásí, jen usvědčuje sám sebe z nepozornosti, případně z nedostatku schopnosti vidět i poselství ukrytá mezi řádky. Osobně považuji za nejdůležitější poznatek ten, jenž ukazuje, že sebelepší válečné plány a teorie jsou nakonec stejně otázkou osobních zájmů těch, kdo je mají vlastníma rukama realizovat. Hrdinství je pak něco, co se může komukoli přihodit spíš náhodou, případně vědomě i těm, kdo už nemají co ztratit. A konečně, válka není jen o útočení a utíkání. I během ní je potřeba uspokojovat základní lidské potřeby, od jídla až po prosté vyměšování. Posledním důležitým poselstvím Ryanova románu je i fakt, že osobní zájmy a preference se velícím důstojníkům nevyhýbají. Spíš se zdá, že čím výše na žebříčku, tím více kope každý přednostně sám za sebe, a až na druhém místě za svou stranu.

Původní tištěná verze obsahuje zhruba dvě stě šedesát stran, jež jsou zaplněny úvodem, epilogem a dvaceti kapitolami. To vše vydavatel do audioknihy rozložil do pětačtyřiceti souborů ve formátu mp3. Na posluchače čeká devět hodin a dvaadvacet minut strávených ve společnosti hlasu Martina Písaříka. Osobnost tohoto letošního čtyřicátníka jistě nemusím představovat. Jeho hlas i tvář jsou v současné české kultuře více než známé, ať už z mnoha seriálů, či filmových rolí. Mám-li uvést alespoň jeden příklad za všechny, tak jsme se s ním mohli setkat třeba v aktuálně vysílaném seriálu televize Prima Krejzovi, kde si zahrál mladého lékaře. Vybrat jej jako interpreta knihy Jak jsem vyhrál válku byla rozhodně dobrá volba. Dokázal se do osobnosti mladého důstojníka vžít stejně skvěle, jako to dělá na divadelních prknech, filmových plátnech i televizních obrazovkách. Jeho přednesu tedy není co vytknout. Setkáváme se zde s dalším interpretačním profesionálem.

Příběh i pojetí knihy Jak jsem vyhrál válku bývá občas přirovnáván k Hellerově Hlavě 22. K určité podobnosti přispívá asi i fakt, že se oba romány dočkaly svých filmových verzí. V Ryanově případě se v poněkud abstraktním snímku objevil dokonce John Lennon. Oba filmy byly ale spíš propadákem než zázračným úspěchem. V případě Hellerova díla si filmaři letos reputaci napravili v šestidílném miniseriálu, jenž podstatně lépe zdůraznil válečné absurdity. Škoda, že se o remake Jak jsem vyhrál válku nepokusil někdo další – nepochybuji, že předloha nabízí mnoho výzev a šanci natočit vpravdě oskarový snímek.

Nového filmu se tedy sice asi nedočkáme, ale naštěstí jsme získali alespoň velice kvalitní převod do zvukové formy. Mám příběh Patricka Ryana Jak jsem vyhrál válku moc rád. Je to jedna z oněch vzácných knih, jež přináší rovnou mírou pobavení i zamyšlení. A i když je náš knižní (i audioknižní) trh zaplněn mnoha publikacemi, tomuto přes padesát let starému titulu se může rovnat jen málokterý. Neváhejte, určitě nebudete zklamáni.

Související knihy

Ryan, Patrick

Tympanum, 2019