Čtení ke kávě: Návštěva (Hana Militká)

Návštěva

10.9.2019 Hana Militká Bez komentáře

Není dovolená jako dovolená. Některá je tak výjimečná, že na ni člověk nikdy nezapomene.

„Určitě musíte přijet. Budete na naší chatě sami, jestli chcete. Moc se na vás těším,“ loučila se Henrieta.
„Dobře, děkujeme. Domluvíme se,“ řekla její kamarádka Jana.
„Co říkáš, Martine? Pojedeme k Heny na chatu?“ usmívala se manželka.
„Nikam se mi nechce,“ zabručel.
„Nebudeme snad celé léto doma?“ namítla zklamaně.
„Proč ne? Je mi tu dobře.“
„Chtěla bych vyrazit někam na vzduch,“ vzdychla.
„Můžeme jet na wellness, třeba budou mít slevy,“ řekl bez nadšení Martin.
„Heny má bazén…“
„Nechci nikam do soukromí. Pořád mám pocit, že někomu překážíme,“ řekl jednoznačně.
„Nechá nás tam i samotné, když budeš chtít.“
„No, možná…“
„Co jdeš dělat?“
„Kouknu na net, jestli nemají nějaký výhodný wellness.“
„Dobře, mrkni se. S polopenzí nebo all inclusive. Hlavně aby byl vstup do vířivky celý den zdarma. Tedy v ceně, zadarmo nám nikdo nic nedá.“
U oběda se zajímala: „Našel jsi něco vhodného?“
„Pořád nic. Buď si musíme připlatit za wellness, nebo mají jen snídani. Většinou je cena za osobu a noc přes tři tisíce.“
„To si nemůžeme dovolit. Za pět nocí dáš tolik, jako když se letí k moři na týden. To nechci,“ řekla zklamaně Jana. Chvilku se dívala, jak manžel převaluje sousto v puse.
„Nechutná ti? Svíčkovou máš rád…“
„Jo, mám, ale dneska mi to nějak nejede.“
Sklidila ze stolu, donesla ovoce.
„Stejně bych ráda jela k Heny, aspoň na pár dní…“ spustila smutně.
„Jestli chceš, pojedeme, ale jen na dva nebo tři dny. Radši jsem doma.“
„Uvidíme, jde taky o to, na jak dlouho má volnou chatu.“
Za tři týdny se tam vydali.
„Je tady krásně,“ kochala se Jana pohledem na okolní kopce. „Vydržela bych klidně i měsíc,“ vykřikla nadšeně.
„Pár dní to půjde,“ zabručel Martin.
„Zaplaveme si v bazénu. Pak nám bude chutnat oběd. Zítra bychom mohli jít na výlet, co říkáš?“
„Nikam se mi nechce,“ vzdychl manžel a uvelebil se v křesle. Sotva dýchal.
„Cítíš se tady dobře?“ zeptala se starostlivě.
„Moc ne, ale to přejde. Musím si zvyknout.“
Odpoledne si šli zaplavat.
„Mít bazén, byla bych tam namočená pořád,“ jásala Jana.
V noci se náhle probudila.
Chvíli seděla na posteli a naslouchala.
Pak uslyšela divný zvuk.
„Asi někdo otvírá dveře,“ zašeptala manželovi. Nereagoval. Trošku s ním zatřásla.
„Co je? Spi,“ chtěl se otočit na druhý bok.
„Někdo tady je,“ zašeptala.
„Co říkáš?“
„Zloděj…“
„Prosím tě, spi. To máš z těch svých detektivek…“
Náhle uslyšeli zaklapnutí dveří. Vzápětí někdo zaklel. Ozval se rachot.
„Někdo tady opravdu je. Asi narazil do kbelíku, který jsem nechala v předsíni.“
Manžel vyskočil z postele, uhodil se hlavou do trámu šikmé střechy a málem nahlas vykřikl.
„To jsou nápady, jezdit někam na návštěvu. Umlátím se tady,“ soptil. Okamžitě zmlkl. Skleněnými průsvity ve dveřích spatřil bludné světlo baterky.
„Vážně tady někdo je,“ zašeptal.
Potichu se přemístil ke krbu, popadl poleno a postavil se za dveře.
Vzápětí se začaly otvírat.
Jakmile vetřelec vstrčil hlavu dovnitř, Martin ho praštil polenem.
Vetřelec zařval a sesunul se k zemi.
Martin rozsvítil.
Jana opatrně vylezla z postele s očima upřenýma na ležícího muže.
Jakmile se podívala přímo do obličeje, vykřikla: „Jé, to je Franta Klásek!“
„Odkud ho znáš?“
„Z vysoké. Je to spolužák Heny. Od školy jsem ho neviděla.“
„Co tady dělá?“
„Nevím, možná ho Heny pozvala. Doufám, že se probere a řekne nám to sám. Snad jsi ho nezabil?“
„Nesmysl!“
Sáhla Frantovi na zápěstí: „Necítím puls!“
„Ukaž!“ klekl k němu Martin. „Je v pohodě, tepe.“
„Máme kliku. Ještě abychom šli sedět za ublížení,“ začala plakat Jana.
„Neblázni! Nemá se tady plazit potmě,“ zabručel Martin.
„Musíme zavolat záchranku,“ rozhodla Jana.
„Jo, leda tak z okna. Není tady signál.“
„Co budeme dělat?“
Martin natočil do sklenice vodu a polil Frantovi hlavu. Ten se zavrtěl a zhluboka srdceryvně vzlykl.
„Třeba mu něco je. Musíme ho odvézt do nemocnice,“ navrhla Jana.
Napadený se začal probírat.
„Sakra, tady je mokro! Vždyť nepršelo,“ mumlal. „Možná jí praskla voda…“
„Ahoj, Franto, co tady děláš?“ zeptala se Jana.
Zaměřil na ni svůj pohled: „Jé, ahoj, holka! Tebe bych tu nečekal,“ pronesl a namáhavě vstal. „Nějak jsem se uhodil do hlavy, asi o dveře,“ mnul si bolavé místo. „Je tady šikmý strop, úplně jsem zapomněl,“ naříkal.
Martin nenápadně vrátil poleno ke krbu.
„Tohle je můj manžel Martin.“
„Těší mě,“ podával mu roztřesenou ruku Franta.
„Můžeš vstát?“ zeptal se.
„Snad jo. Nejsem přece žádný vořezávátko,“ zaskuhral a zkusil vstát. Klesl znovu k zemi.
Martin ho chytil za ruku a pomohl mu dostat se ke křeslu. Franta spíš upadl, než si sedl do křesla.
„Sakra, hlava mě bolí jak střep.“
„Proč sis nerozsvítil hned u vchodu?“
„Myslel jsem, že Heny vypnula pojistky. Chtěl jsem je nahodit. Pak jsem něco zaslechl z cimry. Napadlo mě, že jsou tady kuny.“
„Už je skoro ráno. Nechceš něco k snídani?“ zeptala se Jana.
„Momentálně ne. Až se trošku vzpamatuju. Klidně si ještě lehněte. Zůstanu zatím v křesle.“
Vzbudili se až pozdě dopoledne.
Jakmile si Jana uvědomila, že nejsou samy, lekla se. Vrátilo se jí napětí, které prožili v noci.
Vstala a přistoupila k muži v křesle.
„Teď už si dáš snídani?“ zeptala se zvesela.
Nedočkala se odpovědi.
Chytila Františka za ruku.
Hned ji upustila.
„Je strašně ledová,“ zašeptala. V očích se jí zračila hrůza.
Martin se probudil.
„Co si dáme dobrého?“ plácl přes zadek svou ženu.
„Je po něm,“ zamumlala.
„Po čem? Vlašák to nevydržel? Zase tak velké vedro nebylo,“ namítl.
„Nemluvím o jídle,“ odsekla.
„Ale já ano. Mám hlad jako vlk. Přece jen je tady lepší vzduch. Už si docela zvykám.“
„Tak si zase rychle odvykni!“ zasyčela.
„Proč? Chtělas přece, abych se tu cítil dobře,“ zvedl se z postele a všiml si Františka.
„Co ten tu dělá?“ podivil se.
„Přikradl se sem v noci. Copak si nevzpomínáš?“
„Jo, vlastně už vím. Majznul jsem ho polenem.“
„A teď se nehýbá…“ řekla plačky.
„Ještě spí?“
„Asi napořád…“
„Jak to myslíš?“
„Je po něm…“
„Nesmysl! To se ti jen zdá…“ vyskočil a sáhl mu na ruku.
Chvíli hledal tep.
„Sakra! Jak je to možné?“
„Praštil jsi ho moc!“ vykřikla zoufale.
Vtom se jí zdálo, že se pohnul.
„Žije!“ vykřikla nadšeně.
František se zhroutil nad levé opěradlo křesla a zůstal v nepřirozené poloze.
„Nežije! Co budeme dělat?“ zeptal se zoufale Martin.
„Nevím…“
„Musíme zmizet!“
„Jak chceš zmizet? Heny ví, že jsme tady! Musíme na policii.“
„Aby nás zavřeli? Blázníš?“
„Nevím… Možná…“
Po chvíli oba začali balit své věci.
„Musíme zahladit stopy,“ rozhodl Martin.
Jana už nepřemýšlela. Oba namačkali své věci do tašek, vyběhli k autu, naházeli do něj zavazadla, usedli a Martin nastartoval.
Sotva se rozjel, přijíždělo proti nim po úzké cestě auto.
„Heny!“ vydechla manželka.
Martin rezignovaně zastavil, vypnul motor a zoufale pronesl: „A jsme v háji…“
„Ahoj, mládeži, jak se máte?“vystoupilaHeny a běžela k nim.
„Fajn,“ oba kývali hlavami.
„Pojďte, dáme si kafíčko, vezu výborné zákusky,“ lákavě se usmívala.
Vstoupila do kuchyně, která byla zároveň jídelnou, dala vařit vodu.
„Jak se vám tu líbí? Je tady klídek, co?“
„No, je tu krásně…“ vykoktala Jana.
„Můžeš přinést tácek? Je vedle na krbu. Posadíme se venku. Dneska je krásně.“
„Už jdu,“ prohlásila nejistě Jana. Vstoupila do ložnice, obešla opatrně křeslo s mrtvolou, vzala tácek a s vypětím všech sil se vrátila do přední místnosti.
Heny donesla kávu a zákusky na verandu.
„Máme o jeden hrníček víc,“ všimla si Jana.
„Ne, počet je správný,“ usmála se Heny.
Náhle se otevřely dveře chaty.
Jana s manželem zírali před sebe. V očích se jim zračila hrůza.
Heny si jich všimla, otočila se, aby zjistila, kam se dívají.
Ve dveřích stál bledý František, opíral se jednou rukou o rám, druhou si držel hlavu.
„Jen pojď, ty můj blázne, už na tebe čekáme. Vypadáš děsivě. Make-up jsi zvládl skvěle,“ smála se na něho Heny.
Jana se rozklepala.
„Asi se to trošku vymklo,“ řekla Heny, když prohlížela Frantovi hlavu. „Ránu ti vydezinfikuju. Než se oženíš, zahojí se.“
„Dej pokoj s manželstvím. Jedno stačilo,“ skuhral spolužák.
Jana se chytila stolu. Omdlela, spadla ze židle a bouchla se do hlavy.
Martin ji odvezl k lékaři.
Pár dní ležela v nemocnici. Ještě několik měsíců se léčila ambulantně. Její nervy nedokázaly přijmout kanadský žertík. Občas před sebou viděla Heny, jak se usmívá a mile vysvětluje: „Vím, že tvůj manžel nechce nikam jezdit. Řekli jsme si s Frantou, že vám pobyt trošku zpříjemníme.“
Zjara se Martin zeptal své ženy: „Kam bys chtěla jet na dovolenou?“
„Víš co? Zůstaneme doma. Tady je nám nejlíp,“ objala svého muže a schovala se v jeho náručí.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.