Po úvodních ryze tuzemských románech Kroky vraha, Zlodějka příběhů a Dům na samotě totiž vyslala svého rozvážného hrdinu řešit záhady do dovolenkových destinací: na holandský ostrov Schiermonnikoog (Ostrov šedých mnichů) a k norskému fjordu za polární kruh (Zmizela v mlze). Nyní se tedy Josef Bergman vrací domů, nicméně ne tak úplně. Po nerozluštitelné vraždě realitní makléřky v Praze totiž odjíždí řešit smrt ženy stejného povolání do beskydské vísky Kotlová – kdo ví, možná se u obou případů najdou styčné body…

Ale hlavně se bude Josef Bergman s kolegyní Sylvií Sedlákovou šplhat do kopců a nahlížet do života na samotách. Kdo a proč žije ve zdejších roubenkách bez moderních vymožeností? Proč se sem lidé stěhují z rušných měst? Kam až může zajít fanatická ochrana přírody a kam hamižnost myslivců?

Nový detektivní román nabízí otázek k přemýšlení opravdu dost. Skoro jakoby ani nešlo o to, kdo a proč zavraždil dvě ženy. Autorka se rozhodla sice pokračovat v sérii s komisařem Bergmanem, ale mnohem více než samotnému pátrání je prostor v knize věnován rodinným vazbám, tajemstvím, která se skrývají za hradbou mlčení, a také osudu chráněných šelem bezohledně zabíjených pytláky – zbohatlíky, kteří za cennou trofej rádi zaplatí.

Michaela Klevisová maluje neradostný obrázek současného života na venkově, kde se perou tradice a život svázaný s krajinou s touhou po penězích a moci. Pokud budete chtít číst především detektivku, pak můžete přeskočit prvních sto dvacet stran, na nichž se rozvíjí plátno věnované prostředí a vztahům v Kotlové. Skutečné pátrání po pachateli totiž opravdu začíná až skoro v polovině románu. Nicméně, jestliže hledáte kvalitní čtení, lhostejno jakého žánru, pak si užijete knihu od začátku až do konce. Navíc vám závěr nabídne opravdu překvapivé rozuzlení, jak se patří v každé pořádné detektivce.

Romány Michaely Klevisové nejsou šité horkou jehlou a drží dobře při sobě. Každá postava má v příběhu své místo, a pokud netušíte až do poslední chvíle, kdo je pachatel, pak je to správně a autorčina taktika nechat postavy ožít a jednat, jak nám řekla v našem rozhovoru, zase vyšla. Takže nakonec si přijdou na své i ti, kteří hledají napětí a obdivují mravenčí detektivní práci. Navíc se dozví mnoho o životě na venkově a také zachytí moudré myšlenky zabalené do originálního příběhu.

Bála se, že štěstí se dá zakřiknout; připadalo jí, že kdykoli si ho naplno uvědomila, něco se pak pokazilo. Dnes ji napadlo, že pocit štěstí nepřivolává nepříjemnosti, to je přece nesmysl. Jen se může stát, že když už podvědomě tušíme, že něco ztrácíme – právě nám to začíná zlehoučka proklouzávat mezi prsty –, začneme si toho víc všímat a vážit. Právě proto člověk někdy dokáže být nejšťastnější těsně před tím, než se něco zvrtne. Zkrátka si jen pořádně uvědomí a procítí, co celou dobu měl. (str. 135–136)

Román Sněžný měsíc Michely Klevisové vydalo nakladatelství Motto.

Související knihy

Klevisová, Michaela

Motto, 2019