První prázdninový měsíc roku 2019 vydalo nakladatelství Bookmedia mimo jiné i další titul Thomase Thiemeyera Evoluce: Věž zajatců. Překlad pochází z dílny Evy Pátkové.

Evoluce je jednou ze zatím tří sérií německého ilustrátora a spisovatele Thomase Thiemeyera. Konkrétně tato trilogie byla na našem knižním trhu představena prvním titulem Město přeživších (Die Stadt der Überlebenden, 2016, česky 2019) počátkem letošního roku. Dnes recenzovaný druhý díl s názvem Věž zajatců (Der Turm der Gefangenen) vyšel v originále na podzim 2016.

Evoluce vypráví příběh skupinky mladých cestovatelů, kteří namísto plánovaného prázdninového pobytu v USA přistanou sice na téměř správném místě, ale v naprosto nečekané době. Svět se za těch mnoho set let, jež jej dělí od našich časů, dost podstatně změnil. Lidé jsou v něm spíše vzácným druhem. Naši hrdinové během pátrání po zbytcích civilizace bojují o život s bezpočtem zvířecích druhů. Na sklonku první knihy naleznou azyl v horské baště držené lidskou komunitou s poněkud nečekanými pravidly. Ve druhém titulu se čtenáři dozvídají mnohem víc podrobností o tom, proč je svět po půl tisíciletí zcela jiný než ten náš. Zároveň se ale ukáže, že ne všechno je tak, jak se může na první pohled zdát, a že nic není jen černé nebo bílé.

Pokud jste nečetli recenzi Města přeživších, určitě se na ni podívejte. Protože téměř vše, co jsem v ní zmínil, bych mohl ocitovat i v souvislosti s Věží zajatců. Mimochodem, ani po pečlivé četbě jsem neodhalil, proč si autor vybral právě tento název. Jak jsem psal již před půl rokem, Evoluce je příběh, jenž budí mnoho často protikladných emocí. Na jedné straně stojí vcelku zajímavé téma vyprávěné poplatně své cílové věkové skupině čtenářů (připomínám, že ta má věkem startovat někde u dvanáctiletých). Na druhém pólu pak najdeme velice neobvyklé větné stavby, formulace, jež dokonce ani přehnaně tolerantní moderní čeština nepovažuje za běžné, a v neposlední řadě ještě stále poněkud schématické charakteristiky postav.

Pojďme se na zmíněné atributy podívat blíže. Dějová linie je ve srovnání s předchozím titulem vyrovnanější. To znamená, že obsahy jednotlivých kapitol na sebe mnohem plynuleji navazují a časová osa příběhu je v podstatě lineární bez rušivých odskoků sem a tam. Většina kapitol se navíc pohybuje v rozsahu od dvou do čtyř stran, což samo o sobě napomáhá k rychlé spádu. Protože ve skupině knižních hrdinů již nezbyl žádný dospělý, jsou čtenáři tentokrát ušetřeni oné nepravděpodobné nerovnováhy mezi schopnostmi dospívajících a neschopností předchozích generací. Na druhou stranu nešvar rozporu nevymizel docela, jen se přesunul do srovnávání nováčků ve světě za pět set let ode dneška a dobovými domorodci. Nemusím asi zdůrazňovat, že byť nezkušení v daném světě, naši mladí hrdinové vítězí na celé čáře. Čeho jsme naštěstí v případě Věže zajatců ušetřeni, jsou encyklopedická moudra, jimiž se Město přeživších hemžilo.

Ke své lítosti ale musím zmínit i přetrvávající nešvary. Asi nejvýraznější z nich je všudypřítomné lpění na nečeských větných stavbách, nepřirozený slovosled a sem tam i podivné výrazy, jež náš mateřský jazyk nejspíš ani nezná. Jako jeden případ za všechny si nemohu odpustit termín ze stránky tři sta pět: „… satelitový obraz…“. Rozhodnutí, jakou míru viny na výsledku nese autor a jakou část z ní lze připsat překladu Evy Pátkové, ponechávám na čtenářích samotných. Další pozoruhodností, jíž ale bylo předchozí Město přeživších ušetřeno, je vysoká míra překlepů a typografických chyb. Nejčastěji se projevují absencí mezery před spojkou „s“. Opět jeden příklad za všechny ze strany sto čtyřicet sedm: „Nebylos ním…“.

Navzdory všem negativům zůstává můj závěr podobný tomu z minula: Evoluce je velice čtivá, se slušným nápadem, byť ne právě špičkovým uchopením. Takže vás možná nepřekvapí, že jsem velice zvědav na závěrečnou knihu této trilogie, jež v originále nese název Die Quelle des Lebens (tedy něco jako „Pramen života“) a poprvé se na pultech německých knihkupectví objevila v roce 2017. Co myslíte, dostanou se naši mladí hrdinové zpátky do své doby? A pokud ano, budou se snažit ovlivnit směr, jakým by se budoucnost jinak ubírala? Nebo případně zůstanou v nové době a začlení se? Každá položená otázka přirozeně vyvolává další a další. Uvidíme tedy, dostaneme-li na některou z nich odpověď. Doufejme, že k tomu dojde již brzy.

O první díl série Evoluce si můžete až do 30. srpna zahrát v naší soutěži.

Související knihy

Thiemeyer, Thomas

Bookmedia, 2019