Čtení ke kávě: Síť (Hana Militká)

Síť

13.8.2019 Hana Militká Bez komentáře

Důvěřivost je krásná vlastnost. Máme v životě štěstí, pokud se v naší blízkosti vyskytují lidé, kterým můžeme věřit. Pomůžou, když je potřeba, chápou nás, zajímáme je. Važme si takových jedinců, určitě jich není mnoho. Ale někdy…

Nedávno rozvedená padesátnice Ilona sedí sklesle v obýváku a zírá do stropu. Náladu má na bodu mrazu.
„Někdo jde,“ uvědomí si po chvíli zvonění u dveří.
„Jé, ahoj, to jsi ty?“ řekne smutně.
„Čekala jsi někoho jiného?“ ptá se překvapeně sousedka Terka.
„Vlastně ne,“ vzdychne smutně Ilona.
„Můžu dál?“
„Samozřejmě, jsem sama. Roman se mi nevrátí, už dávno skotačí s mladší. Jen si na to vzpomenu, zvedá se mi žaludek. Zajímá mě, jestli se někdy kouká do zrcadla na to svý panděro. Jeho vrásky v obličeji taky nejsou nic moc,“ řekla vztekle. Bylo slyšet, jak ráda upustila trošku páry ze své zloby.
„Musíš se naučit myslet pozitivně,“ poučuje Terka. „Na Romana se vykašli, ten jednou na svou pýchu dojede.“
„Jo, těžko se na něj můžu vykašlat. On se už vybodnul na mne. Nevím, co mám dělat.“
„Uvař si něco dobrého, jdi na procházku, choď plavat nebo jen odpočívej u hezkého filmu po práci.“
„Nemám na jídlo chuť, procházky mě nikdy nebavily. Musím jít někam za určitým cílem, ne jen tak bloumat. Na plavání jsem z práce docela unavená. V telce dávají samé nesmysly.“
„A co do kina? Vybereš si film, užiješ si, pak se stavíš někde na večeři. Peněz ti naštěstí musel nechat Roman docela dost, nemám pravdu?“
„Jo, taky odešel on, rozvod byl z jeho viny. Aspoň měl trošku cti v těle, a rozdělil se o zisk z firmy za všechna ta léta, kdy jsem ho podporovala,“ konečně se lehce usmívá Ilona.
„No vidíš, jak ti to sluší. Děvče, ty ještě uděláš díru do světa.“
„Prosím tě, neblázni. Co tím myslíš?“ ptá se nakonec zvědavě.
„Už vím, co nutně potřebuješ.“
„Co?“
„Sociální sítě!“
„Prosím tě, k čemu mi to bude?“
„No přece ke spojení se světem. Uvidíš, pohrnou se ti nápadníci. Jak myslíš, že to dělám já? Nejdřív se někdo přihlásí, že chce být kamarád, píšeme si, pošleme si fotku. Pokud náš společný zájem trvá, domluvíme si osobní setkání. Hlásí se mi i mladší. Teď mám milence, to bys koukala, jak skotačíme. Je mu třicet. Vůbec nevnímá rozdíl dvaceti let. Připadám si zase mladá a krásná.“
„Však ty jsi. Sluší ti to.“
„Díky, to víš, snažím se. Chodím ke kadeřnici, na kosmetiku, do nehtového studia a tak. Něco to stojí, ale člověk si připadá krásně.“
„Tys vždycky vypadala mladší. Mně už nikdo nepomůže.“
„Nesmíš se vzdát. Začneme tím, že ti udělám profil na facebooku,“ říká kategoricky Terka.
„Nevím, nevyznám se v tom.“
„Jsi daleko inteligentnější, než je světový průměr. Kdyby sociální sítě byly složité, většina lidí by je nemohla používat.“
„Myslím, že jsou příliš komplikované.“
„Vůbec ne, podívej, ukážu ti svůj profil. Máš tady nějaký počítač nebo notebook?“
„Támhle na stolku. Nechal mi ho Roman. Nemám ráda počítače. Radši si povídám s lidmi přímo.“
„Chápu, ale k setkání musí být nejmíň dva. Právě na sítích se seznámíš a vybereš si, s kým se ti chce trávit čas. Podívej,“ otevřela notebook, chvíli hledá a pak vítězně ukazuje stránku plnou svých fotek.
„Vidíš, tohle je můj profil. Dáš si tam, co chceš, hezké fotky, kde ti to sluší. Napíšeš pár vět, jak se máš a tak. Lidi se ti postupně budou hlásit a žádat o přátelství. Přijmeš je a pak si spolu můžete psát. Budeš koukat, jak je to někdy zábavné.“
„Nevím, jestli bych to používala.“
„Neříkej, že se tam občas ze zvědavosti nekoukneš,“ smála se Terka.
„Vážně si to myslíš?“
„Určitě. Víš co, udělám ti profil hned, nebudeme na nic čekat,“ nabídla a hned se pustila do díla. Zhruba za hodinku vstává od stolku: „Mám to. Vlastně ty to máš. Teď mi řekni nějaké lidi, které znáš, třeba z práce, nebo z okolí, příbuzné, prostě někoho, kdo bude tvým přítelem na facebooku.“
„O nikom nevím.“
„Jen se zamysli. Možná se ti zdá, že se tímhle nikdo nezabývá, ale budeš se divit, co lidí se ti ozve.“
„No, jestli myslíš, že z toho nebude ostuda…“
„Vůbec se neboj.“
Ilona nadiktovala pár lidí.
Terka je našla a požádala o přátelství za Ilonu. Dala do přátel i sebe.
Všechno jí podrobně vysvětlila.
„Některé postupy si přesně napiš, ať o nich nemusíš pak přemýšlet.“
Dlouho do noci po odchodu sousedky seděla Ilona u laptopu a zkoumala možnosti sítě.
Jakmile jí přišla první kladná odpověď na přátelství, cítila se vzrušená.
„Páni, ono to opravdu funguje,“ žasla.
Kromě jejích známých se jí ozval i jeden mladý muž, Američan. Ilona umí anglicky, facebook navíc konverzaci překládá.
„Je sympaťák, vypadá na třicet. Asi má rád starší,“ říká si a cítí se dobře.
Ozvalo se jich víc, ale ten první je nejzajímavější.
„Walter je vážně fešák,“ směje se na něj Ilona. „Ještě aby mě pozval do Ameriky, to by byl gól. Vědět to Roman, pukne vzteky!“ jásá.
Už nějaký čas facebook funguje.
Ilona si dělá velké naděje.
„Tak co, jak to jde?“ ptá se dychtivě Terka při příchodu.
„Úžasně! Měla jsi pravdu. Jsem v jiném světě. Mám se brzy sejít s jedním velkým fešákem. Už se nemůžu dočkat,“ svěřuje se Ilona.
„Vidíš, je to lepší než sedět doma jak hromádka neštěstí a truchlit.“
„Máš pravdu. Moc ti děkuji. Jsi opravdová kamarádka.“
„Co bych pro tebe neudělala,“ prohodí zvláštně Terka.
„Jak to myslíš?“
„Nijak, nevšímej si toho. Jen mi zdrhnul můj koloušek. Jsou to zrádci. Dávej si dobrý pozor, komu důvěřuješ,“ vzdychne.
„Walter je jiný, cítím to.“
„Máš kliku. Pokud se osvědčí, drž se ho. Moc ti přeji, abys byla šťastná,“ řekne upřímně Terka.
Ilona už pár dní čeká na zprávu od Waltera. Neozývá se ani nereaguje na její výzvy.
Najednou se objeví zpráva: „Promiň, že jsem se pár dní neozval. Mám velký problém. Vlastně to není problém, ale pro mne ano. Jak víš, bojoval jsem v Afganistanu. Našel se tam poklad. Naše skupina dostane nálezné. Jenže aby to mohli naši velitelé poslat do Států, musím zaplatit clo. Na to nemám. Zkouším všechny známé, ale zatím jsem nenašel nikoho, kdo by mi mohl pomoct.“
„Vážně?“
„Jo, přesně tak. Nechci tě tím zatěžovat.Budu muset končit. Znovu požádám banku, ale zatím mě odmítají. Už nevím, na koho se obrátit.“
„Kolik potřebuješ?“ píše hned Ilona.
„Takové dva milióny ve vaší měně.“
„Páni, to se nedivím, že nikdo nemůže hned vzít takové peníze a půjčit. Kolik dostaneš?“
„Desetkrát tolik. Jestli se to povede, pozvu tě sem. Koupím dům a budeme tu bydlet. Už se nemůžu dočkat, kdy tě uvidím.“
„Já taky ne. Víš, půjčila bych ti, ale nejde to hned. Mám nějaké peníze, ale jsou vázané na tříměsíční výpověď.“
„Zapomeň na to, tohle spěchá.“
„Je mi líto.“
„Zkusím ještě pár věcí, snad něco seženu. Byla by velká škoda o tuhle šanci přijít. Poctivou prací na dům nevydělám. Zatím bydlím s kamarádem v nájmu. Tam tě ani nemůžu pozvat.“
„Je to hrůza,“ uniklo Iloně zoufale.
„Měj se moc hezky. Ozvu se hned, jakmile to půjde.“
„Počkej ještě!“ napsala zoufale. „Možná bych mohla…“
„Ne, nechci, abys měla potíže kvůli výpovědi.“
„Jestli nikoho nenajdeš, pomůžu ti, dej mi brzy vědět.“
Sedí v obýváku, kouká do stropu a přemýšlí. Cítí srdce až v krku.
„Cítím se divně. Chci mu pomoct, udělám pro něho maximum. Pokud mu tuhle sumu půjčím, ještě mi zbude dost. Koupíme si vybavení domu a budeme mít krásný život.“
Pak se zarazila.
„Co to psal o výpovědi?“ Sedá k notebooku a znovu pečlivě čte celou konverzaci.
„Jak hned věděl, že máme výpovědní lhůtu, rozuměl tomu. Možná to mají u nich stejné jako my.“
Zase dlouze přemýšlí.
„Stejně mi na celé věci něco nesedí. Ani nevím, že byl v Afganistanu. Možná o zážitcích nerad mluví. Ale že by předtím nevěděl o penězích a najednou se objeví? Nechápu.“
Přemýšlí.
Stále silněji si uvědomuje, že jí na celé věci něco nesedí.
„Ten konec o tom, že mě teď nemůže pozvat, protože bydlí s kamarádem… Trochu to zavání citovým vydíráním. Nebo to řekl spontánně bez postranních úmyslů? Přece můžeme jít do hotelu… Nevím, co si mám myslet…“
Nakonec zvedne telefon a volá na policii.
Vysvětlí stručně celou situaci.
„Jste doma?“ ptá se policista.
„Ano.“
„Posílám vám tam kolegu specialistu na počítačové záležitosti.“
„Děkuji.“
Ilona je nervózní: „Možná přeháním. Bude ostuda.“
„Dobrý den,“ objeví se příjemný muž kolem padesátky. „V čem je problém?“ zeptá se Ilony, když se navzájem představí.
Ilona mu podrobně vysvětlí celou záležitost.
„Možná dělám planý poplach,“ říká plaše.
„Vůbec nic se neděje, radši třikrát planý poplach než jednou přijít o životní úspory,“ uklidňuje ji podporučík Marek Vrbický.
Po delší době, třetí kávě a zákusku se podporučík podívá významně na Ilonu.
„Máme tady podvod! Udělala jste jedinou správnou věc. Zavolat k nám by měl každý ve vaší situaci. My už toho ptáčka přinutíme, aby zazpíval.“
Za pár dní jí volal podporučík Vrbický: „Prosím, můžete se dostavit na naši pobočku? Projednáváme počítačový podvod.“
Při vstupu na služebnu zůstala Ilona překvapeně zírat: „Ahoj, Terko, co tady děláš?“
„Tohle je váš nápadník Walter, který potřeboval nutně dva milióny z vaší kapsy.“
Ilona zavrávorala, málem upadla, podporučík ji včas zachytil do náruče.
Jakmile ucítila ve své blízkosti lidské tělo, instinktivně se k němu přitiskla.
Po chvilce se vymanila s omluvou: „Promiňte.“ Celá rudá si sedla na židli.
„Promiň, Ilčo, byl to jenom takový vtip,“ koktá Terka.
Za pokus o podvod byla Terezie Planá odsouzená na rok a půl podmíněně.
Ilona se za pár týdnů přestěhovala ke starému mládenci podporučíku Markovi Vrbickému.
Zjistila, že život i po padesátce může být krásný.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v roce 2013, druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot v roce 2015, i další detektivka Pronikavý smích roku 2016, detektivka Vražedný lov roku 2017.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil v březnu 2017 a téhož roku v květnu detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala 3 nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikola Nejedlíková, foto Roman Albrecht.
Vzápětí vychází další detektivka Případy kpt. Váchala 2 – Pronikavý smích.
Následuje napínavá detektivka I Blázni chtějí žít II.
Poté spatřila světlo elektronického světa napínavá detektivka Případy kpt. Váchala 3 – Vražedný lov. Tváří obálky je herečka a modelka Nikol Nejedlíková, portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant.
V létě 2018 vychází Kapitán Bartoš zasahuje 5 – Láska nade vše.
V září se objevila kniha 13 povídek pro Klub knihomolů 3 – tentokrát s lehkým erotickým zabarvením.
Překvapivě se objevuje v říjnu 2018 Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny.
Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala – Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Dvě detektivky, které vyšly původně elektronicky, se objevily i v tištěné verzi v nakladatelství Martina Koláčka E-knihy jedou. Jedná se o detektivní příběhy jedné řady: Velké případy kpt. Černé 1 – Čas nedoběhneš, Velké případy kpt. Černé 2 – Nemilosrdná vášeň.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů. Přesně za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Vychází jak elektronicky, zároveň i tištěná. K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem. Začátkem dubna 2019 se objevuje i v tištěné verzi první díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1 s podtitulem Záhadné úmrtí. Majitelé cestovní kanceláře musí řešit těžké problémy, dokonce jim zmizí klientka v Chorvatsku. Tato krimi série se vymyká běžným detektivkám, jednotlivé díly na sebe navazují. Některé zločiny se vyřeší až v dalších dílech. Tváří obálky je Ing. Jana Jemalová. Portrét vytvořil umělecký fotograf Bohuslav Hybrant, který napsal i předmluvu. V půlce května 2019 vychází druhý díl nové krimi série MONIQUE s.r.o. 2 s podtitulem Smrtelné nebezpečí. Koncem června 2019 se objevilo druhé vydání Povídek z povětří. Knížka je doplněná kresbami, které byly pro tyto povídky vytvořeny a do knihy patří. Jen je tehdejší nakladatel z nějakého neupřesněného důvodu odmítl otisknout. Nyní vychází v druhém vydání povídky kompletně.