Knižní tipy: historie českých zemí

Z historie českých zemí

6.8.2019 redakce Bez komentáře

Dnes si představíme knihy, které se věnují českým dějinám. Podíváme se na to, jak středověcí lidé vnímali okolní krajinu, dozvíme se něco o zapomenutém atentátu a přečteme si o osudech mladého vojáka.

Jak lidé ve středověku vnímali krajinu? To je otázka, kterou hravě zodpoví nevšední publikace Krajiny českého středověku od Tomáše Klimka. Dozvíte se řadu zajímavostí o místních lesích, horách i řekách a také o tom, jak se naši předkové v kraji orientovali.

Krajiny českého středověku

Autor: Tomáš Klimek

Počet stran: 208
Vazba: pevná s přebalem
Formát: 160×240 mm
ISBN: 978-80-7363-585-5
Doporučená cena: 298 Kč

Knihu Krajiny českého středověku vydalo nakladatelství Dokořán.

Vnímání prostoru a krajiny je jedním ze základních rysů lidského myšlení, jeho podoba se ale v různých kulturách a časových obdobích liší. Mnohovrstevnaté téma souvisí s kosmografií stejně jako s každodenním setkáváním lidí s krajinou. Specifické nazírání se projevuje v tvorbě filozofických a teologických konceptů, ve způsobu orientace v krajině i v podobách jejího popisu, ať už s uměleckým, nebo praktickým záměrem. Autor se v knize zaměřuje na období 12.–14. století v prostoru českých zemí. Vedle odrazu dobových filozofických konceptů v různých druzích textů sleduje zvláště vnímání tří krajinných typů – lesa, vodních toků a hor. V druhé části se věnuje způsobům orientace v krajině a lokalizace jednotlivých míst v terénu. Ve svém celku kniha Krajiny českého středověku zachycuje výrazný posun myšlenkového konceptu od světa staré zemědělské společnosti po zrod moderního pojetí, jehož stopy jsou patrné již v pozůstatcích textů z vrcholného středověku.

Ukázka z knihy

Středověké myšlení vychází při konstrukci pojetí prostoru ze zcela jiných základních předpokladů než moderní filozofie. Podobně jako většina v současnosti žijících lidí považuje určité rysy Newtonovy moderní koncepce prostoru, jako je jeho neosobnost, bezpříznakovost a svébytná existence, za nezpochybnitelně dané a obecně platné, také křesťanská středověká koncepce v sobě zahrnuje vlastnosti prostorového uspořádání, které byly ve své době obecně přijímány.
Při řešení kosmologických, teologických a přírodovědných otázek, s nimiž koncepce prostoru úzce souvisejí, vycházejí středověcí myslitelé vedle Bible, jež se na dlouhou dobu stane prvotním zdrojem veškerých úvah o světě, ze studia antických autorů. (str. 21)

Přečtěte si celou ukázku.

Tomáš Klimek

Tomáš Klimek (* 1979) vystudoval historii na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci, v doktorském studiu oboru České dějiny pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval půlroční studijní stáže v New Yorku a Dublinu. Od roku 2008 pracuje v Národní knihovně ČR, kde se zabývá obsahovým vývojem mezinárodní digitální knihovny historických psaných dokumentů Manuscriptorium. S archeologem Pavlem Bolinou se řadu let věnuje studiu středověkých komunikací a dopravy. Klimek je také autorem knihy Tři muži ve člunu jsou zpět.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Dokořán.

————————————————

Že jste o tomto atentátu dosud neslyšeli? Však se také jedná o Zapomenutý brněnský atentát. Ale proč byl zapomenut a co všechno stálo v jeho pozadí? Přečtěte si poutavou knihu Jiřího Skoupého.

Zapomenutý brněnský atentát

Z činnosti levicového odboje na Brněnsku v letech 1939–1945
Autor: Jiří Skoupý

Počet stran: 244
Vazba: brožovaná
Formát: 158×233 mm
ISBN: 978-80-200-2997-3
Doporučená cena: 325 Kč

Knihu Zapomenutý brněnský atentát vydalo nakladatelství Academia.

Je 7. února 1945. Ulicemi Brna jezdí auta a tramvaje, lidé spěchají za svými povinnostmi. Jen málokdo by si povšiml dvou mladých mužů postávajících na nároží ulic Nerudovy a Kounicovy. Ve tváři vyššího z mladíků se světlými vlasy se zračí napjatý výraz. Pečlivě kontroluje pod kabátem zásobník pistole. Za okamžik bude ústí zbraně mířit na důstojníka SS, který zatím nemá o chystaném útoku sebemenší tušení… Zmínění muži, Alois Bauer a Vladimír Blažka, byli členy levicové odbojové skupiny Předvoj a cílem útoku se stal osmatřicetiletý důstojník SS-Hauptsturmführer August Gölzer. Nejen na otázky, jaké bylo skutečné pozadí vykonaného činu a proč tento čin musel zmizet z dějin, aniž by byl nacistickým nebo komunistickým režimem sebeméně propagandisticky využit, odpovídá tato kniha.

Ukázka z knihy

Jaro roku 1945 se neslo ve znamení toužebně očekávaného konce války, který se zdál být už zcela na dosah. Vojtěch Jestřáb si v souvislosti s touto dobou s odstupem času vybavil: „Pomyšlení na gestapo bylo pro mě doopravdy komické, v těch dnech bylo v našich myslích gestapo už skutečným anachronismem.“
Akce tajné policie proti příslušníkům odboje v říjnu 1944 a poté i v březnu 1945 tak přišly zcela neočekávaně a tvrdě zasáhly také struktury Předvoje v celém protektorátu. Dne 21. října 1944 v dopoledních hodinách byl na Jiráskově mostě v Praze gestapem postřelen a zatčen Jiří Staněk, 22. října 1944 po návratu z chaty Kálalových v Lukách pod Medníkem i Karel Hiršl se svými společníky. Další pohroma následovala 7. března 1945 – gestapo zatklo ve vile Božena v Praze-Nuslích vedení KSČ pražského kraje. Dne 13. března 1945 byl v Humpolci při cestě k partyzánům zatčen Jevgenij Šesták. (str. 111)

Přečtěte si celou ukázku.

————————————————

Jak se časy mění je knížka od Slavomíra Váchy, vyprávějící příběh osmnáctiletého mladíka s vojenskou maturitou, a tudíž předurčeného k vojenské budoucnosti. Některé historky vám možná připomenou Osudy dobrého vojáka Švejka.

Jak se časy mění

Vzpomínky na první světovou válku
Autor: Slavomír Vácha

Počet stran: 144
Vazba: brožovaná
Formát: 140×208 mm
ISBN: 978-80-7364-093-4
Doporučená cena: 229 Kč

Knihu Jak se časy mění vydalo nakladatelství Barrister & Principal.

První světová válka, konflikt dosud nevídaných rozměrů, se táhla již druhým rokem. Mladý brněnský rodák Slavomír Vácha musel narychlo složit maturitní zkoušku a narukovat, aby podpořil čím dál vyčerpanější rakouskou armádu. Na své cestě po evropských bojištích poznal hrůzy války i utrpení, jež si lidé navzájem působí, a rychle dospěl v muže. Nebylo zbytí, když ve svých osmnácti letech musel velet celému oddílu vojáků. Až do konce války si vedl osobní deník, do nějž zaznamenával její průběh včetně řady kreseb i dopisů. Ve 40. letech, během další světové války, použil deníkové záznamy k sepsání svých pamětí. Paměti Slavomíra Váchy působivě dokreslují, že válka není pouze boj s nepřítelem, ale také s pokrytectvím vlastních velitelů a se sebou samým: s pochybnostmi o víře, se ztrátou vůle žít. V takových chvílích se podpora rodiny, byť na dálku, jen formou dopisů a balíků, prokáže jako zásadní.

Slavomír Vácha

Slavomír Vácha, povoláním učitel, dokázal v knize Jak se časy mění dokonale popsat rozmanité zážitky ze dvou válečných let. Od momentů utrpení po paradoxně veselé momenty v zázemí: přátelské vztahy s italskými civilisty, falšování jednodenních propustek domů do Brna a večírky v rakouském Traismaueru. Přestože se svou účastí ve světové válce řadí do takzvané ztracené generace, fakt, že o válečných událostech dokáže psát s nadhledem, ale zároveň s přesvědčivostí přímého účastníka, podává svědectví o síle lidského ducha. Jeho paměti nejsou ani pláčem ztracené generace, ani zlehčováním války. Jsou působivou výpovědí očima vojáka, který válku, do níž byl v mládí proti své vůli vtažen, odsuzuje a který se vždy snaží, i přes obrovské utrpení, udržet si víru v Boha i v člověka.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Barrister & Principal.

Zapojte se do našich aukcí, v nichž najdete další knihy za skvělé ceny.

Líbily se vám historické tipy? Napište nám svůj názor v komentářích.

Doporučení:

Share