Debutový román mladé britské autorky Lisy Lueddecke nabízí v těchto parných dnech slušnou dávku vítaného zchlazení. Světla na obloze, která u nás vyšla v únoru pod značkou King Cool, přináší zajímavý fantasy příběh z prostředí nehostinného severského ostrova Skan.

Lidé, kteří ostrov obývají, mají těžký život a koluje mezi nimi řada pověr. Není se čemu divit. Zemi většinu roku pokrývá bílá sněhová záplava. Často přichází takové bouře, že si člověk nevidí na ruce, ani když je natáhne přímo před obličej. A pak jsou tu světla. Světla na obloze. Říkají jim lós. Jednou za čas, může to trvat i desítky let, nebe zrudne. Jde o znamení od bohyně. A nevyhnutelnou blížící se pohromu.

„Mění se,“ řekl Ivar vedle mě. Ale jeho slova zněla dutě a vzdáleně, jako poslední záchvěv ozvěny. Oči jsem měla přilepené k obloze, takže mi ty drobné změny neunikly. Zářivě modrou tu a tam probleskovala růžová a fialová. Připomínaly západ slunce.
Naskočila mi husí kůže a chloupky se naježily. Nebylo to ale zimou. Ty barevné odstíny se prolínaly a nebezpečně se blížily odstínu, který na Skanu už nikdy nikdo nechtěl spatřit. (str. 6)

Autorka neotálí a toto znamení zkázy vkládá hned do úvodu příběhu. Čtenář tak okolní prostředí poznává až poté, co je uvržen do naprostého chaosu. Pro obyvatele Skanu znamenají rudá světla smrt. Mají jen několik dní na to, aby se zvládli připravit na smrtící nákazu, která jim před lety zabila mnoho blízkých. Byla mezi nimi i Ósina maminka.

Za celých sedmnáct let jejího života neuplynul jediný den, kdy by si smrt matky nevyčítala. Ósa tehdy sotva přišla na svět. Přežila. Matka ne. Dívka je proto rozhodnuta nastalou situaci nějak změnit. Poté, co se svým nejlepším přítelem Ivarem náhodou zjistí, že přichází ještě jedna, možná dokonce mnohem nebezpečnější hrozba, začne boj s časem. Z rodné pobřežní vesnice sama zamíří pro pomoc a pro odpovědi do zlověstných hor, odkud se zatím vrátil jen málokdo. Vesničané se mezitím připravují na nejhorší.

Dívčina odvaha ve světle všech pověr, jež o vzdálených horách kolují, hraničí s šílenstvím. Na začátku ji poznáváme jako obtížně čitelnou dívku s hlavou v souhvězdích, její největší vášní. Ósino postavení v příběhu však není nepodobné roli neviditelné linky, která z uskupení hvězd na noční obloze vytváří oblíbené pomyslné obrazce. Dlí nade všemi, ačkoliv s nimi zrovna není. Udává ději tempo a modeluje jeho pevnou, nezaměnitelnou strukturu. Ačkoliv ji její vlastní rodina nenávidí, ona by za ně položila život. V srdci přitom nosí naději, díky níž má sílu postupovat kupředu.

Oči mu žhnuly takovou zlostí, že jsem svých slov skoro začala litovat. „Dal jsem ti jídlo a střechu nad hlavou na ostrově, kde by sis sama neobstarala ani jedno ani druhé. Mohl jsem tě nabídnout k adopci, když tvoje matka zemřela, ale neudělal jsem to, i když jsem chtěl.“
I když jsem chtěl. Při těch slovech jsem měla pocit, jako by mi stahoval kůži z těla. (str. 66)

Autorka většinu kapitol vypráví z Ósina pohledu. Příběh postupuje převážně chronologicky, jen v několika místech se hlavní postava ve vzpomínkách retrospektivně vrací k zážitkům z dětských let. Ty jsou pro přehlednost odlišeny kurzívou. Přestože autorka dívčinu postavu prezentuje jako rodinou opovrhovanou a nemilovanou, její charakter je nezlomný. Za zmínku však stojí také vedlejší postavy. Mile mě překvapilo, že i s podstatně umenšenou dávkou prostoru jim dokázala vdechnout opravdovou duši. Žádná nebyla plochá, byť třeba Ósin sympatický kamarád Ivar jednal docela předvídatelně. Věrohodně působila ale i práce s psychologií davu vesničanů, kteří se právě dozvěděli, že za pár dní nejspíš zemřou, a jejich reakce na tuto ránu i na všechny následující.

Je škoda, že si autorka nedokázala tuto úroveň udržet až do konce, kde mi přišlo, že se jí zejména hlavní hrdinka trochu vymyká z rukou. To bylo způsobeno na můj vkus nadměrným množstvím možná až zbytečně vyhrocených emočních pohnutí.

Styl psaní se mi ale celkově líbil. Namísto dlouhých popisných pasáží si příběh vystačil krátkými náznaky – jako když jedna sněhová vločka usedá vedle druhé, se stejnou lehkostí a prostou elegancí. O to víc podněcovaly moji představivost. Před očima mi vyvstávala pohádková stvoření – ovšem chytřejší a někdy i mnohem zlověstnější, než jak je známe z klasických pohádek. Dokázala budit překvapivě silné emoce. Vhodným doplněním by mohlo být alespoň pár ilustrací. Ale i bez nich ve mně po dočtení knihy zůstává příjemný dojem z vydařeného příběhu. S klidným svědomím jej proto mohu doporučit dále jak mladším, tak i starším, zkrátka všem fanouškům young adult, pohádek a romantických děl.

Související knihy

Lueddecke, Lisa

King Cool, 2019