Například takové, o jakém vypráví ve své románové novince Alena Mornštajnová. Příběh otce a dcery pojmenovala příhodně Tiché roky a vydalo jej nakladatelství Host.

Alena Mornštajnová (*1963) nechrlí jeden román za druhým – její dílo se rodí pomalu, a i proto si museli čtenáři na další novinku počkat dva roky. Autorka na sebe upoutala pozornost čtenářské obce již svojí prvotinou Slepá mapa, v níž vylíčila osud tří generací žen jedné rodiny. Následoval Hotýlek a konečně Hana, která naprosto nadchla i ty, kteří dosud tvorbu rodačky z Valašského Meziříčí nevyhledávali. A proto myslím, že nejsem sama, kdo byl zvědavý na její nový příběh. Co zajímavého lze ještě najít v lidských osudech? Nevyčerpala autorka svoji studnu inspirace?

Tiché roky dokazují, že v žádném případě! Opět je čtenáři předestřen zajímavý osud. Dívka Bohdana vyrůstá s otcem a macechou Bělou, kterou si její otec vzal, aby na výchovu děvčátka nebyl sám. Maminka Eva jí umřela, když měla dva roky, a ze šoku, který prožila, se maličká Bohdanka uzavřela do němoty. Otec Svatopluk se jeví jako chladný, odtažitý, jakoby neschopný mít někoho rád. A když jeho matka Bohdanku na smrtelné posteli osloví jiným dívčím jménem, podpoří to dívčinu zvědavost a chce pátrat po rodinné minulosti. Ovšem netuší, co vše se před ní tají…

Autorka vypráví příběh svým typickým stylem: nejprve nechá rozhovořit Bohdanu a pak začne její osud proplétat s minulostí tak, aby se obě dějové linky v pravý čas protkly. Přiznám se, že když po úvodním Bohdanině slově skočilo vyprávění do chvíle, kdy se do rodiny idealistického chudého komunisty narodil Svatopluk, tak jsem nahlas zajásala. Moc ráda totiž nahlížím do rodinné minulosti a miluji vzpomínky svých rodičů. Úplně stejně se cítím vždy, když Alena Mornštajnová poodhalí kořeny svých postav: z čeho vzešly, kam směřovaly, jak s nimi osud zatočil. Ukazuje, že každé jednání má své příčiny a také své důsledky. Teprve, když poznáme minulost, jsme schopní chápat přítomnost.

Svatopluka jeho upřímné přesvědčení, že ví, jak se má žít, a chápe, co je pro lidstvo nejlepší, předurčovalo stát se vůdcem. Jenomže s vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka. (str. 65)

Někomu možná takové rozvláčné vyprávění může vadit, ale dle mého se jedná o velkou přednost knih Aleny Mornštajnové. Její romány vždy působí jako opsané ze života a já se do jejích příběhu ráda nořím. Sžívám se s jejími hrdiny a zapomínám na svět kolem sebe. A to rozhodně nedokáže každá kniha.

Až jsem se pročetla na poslední stránky, nechala jsem se dojímat a plně si uvědomila výstižnost názvu knihy. Nejde jen o roky Bohdanina mlčení, ale i o mlčení o minulosti a konečně také o mlčení v souznění. Jakoby slova někdy na vše nestačila…

Pokud jste se s dílem Aleny Mornštajnové dosud nepotkali, máte nejvyšší čas! Román Tiché roky si navíc můžete pořídit i jako audioknihu v podání dvou interpretů (Klára Suchá a Miroslav Hanuš) a vychutnat si tak jedinečný příběh o nevyřčené bolesti třeba před usnutím…

Související knihy

Mornštajnová, Alena

Host, 2018