V březnu 2019 vydalo nakladatelství CooBoo knihu Zloději dýmu, první díl nové fantasy trilogie od britské autorky Sally Green. Překladu se ujala Jana Jašová.

Jméno autorky by českým čtenářům nemuselo být úplně neznámé. Před pěti lety u nás debutovala s fantasy sérií Half Bad – Napůl zlý. Navzdory poměrně jednoduchému příběhu v ní podle mě naprosto famózně ztvárnila charakter dospívajícího hlavního hrdiny, zmítaného mezi dobrem a zlem, který si postupně prošel značným vývojem. Chvílemi se mi hnusil, chvílemi jsem ho obdivovala. Když na to zpětně vzpomínám, zmíněné pocity ve mně přetrvaly i po letech, což o devadesáti procentech ostatních knih žánru young adult, s nimiž jsem měla tu čest, rozhodně říct nemohu. Proto mě příjemně překvapilo, že nová fantasy série na sebe nenechala dlouho čekat.

Na rozdíl od Half Bad ve Zlodějích dýmu najdeme podstatně větší množství hlavních postav. Což je možná největší kámen úrazu, poněvadž se tím prostor věnovaný jednotlivcům podstatně omezuje. Na čtyř stech šestnácti stranách sledujeme osudy třináctileté lovkyně a jejího staršího druha, princezny a prince, zamilovaného strážce, zloděje se zajímavým původem a otroka, který zradil svého pána. Z prvotního jednoduchého nápadu vzešel komplexní svět, v němž se několik zcela smyšlených zemí připravuje na válku.

Princezna Catherine pochází z nejsvárlivější z nich, děsivého Brigantska, kde ženy neznamenají téměř nic. Její otec, král Aloysius, představuje ztělesnění chladnokrevného zla, stejně jako její bratr Boris. Proto princezna ve svých šestnácti letech vděčně přijímá domluvený sňatek s princem Zaynem, sídlícím v o poznání přívětivější Pitorii. Její srdce však navzdory plánované svatbě prahne po někom jiném…

Kníže Thelonius mezitím pátrá po svém nemanželském synovi, Edyonovi. Z Calidoru vyšle posla do Pitorie, aby tam našel posledního potomka, který mu po předchozí válce zůstal. V touze po pomstě tam ovšem zamíří i mladý sluha March, jenž se domnívá, že kníže může za smrt celé jeho rodiny a rodu Abasků, z nichž žije už jen on a možná několik dalších. Proto chlapec s krásnýma stříbrnýma očima usiluje o to, aby Edyona našel dřív a vydal jej Theloniovu krutému bratrovi. Když ale dorazí na místo, kde se nic netušící syn zdržuje, a blíže obratného zlodějíčka pozná, rázem jde vše o poznání obtížněji. Edyon možná je darebák, ale zatraceně hezký darebák s dobrým srdcem.

V zakázaném území, daleko na severní planině, zatím loví Tash s Gravellem démony. Cíl je jasný – nalákat démona do pasti, usmrtit jej a vzít dým, který z něj po smrti unikne. Dým představuje pro některé obyvatele země tu nejúčinnější drogu, a proto za něj také dobře platí. Nicméně jde o koníček vpravdě smrtící a zakázaný. Dvěma dobrodruhům má výdělek z život ohrožující akce vydržet na několik dalších měsíců. To by ovšem platilo za předpokladu, že by jim lahvičku s dýmem neukradli…

Dalo by se říci, že v hlavním centru dění se nachází princezna Catherine. Vzhledem k poměrně složitému světu, nejrůznějším manipulacím, taktikám a mnoha hlavním i vedlejším postavám, jsem tentokrát neměla velkou možnost si postavy pořádně užít. Jejich ztvárnění bylo na rozdíl od předchozí fantasy série hodně zjednodušené, čemuž se ale příliš nedivím. Nicméně právě zmiňovaná Catherine, jíž autorka věnovala poměrně dost času, se „vydařila“ asi nejméně. Vzhledem k její roli, kdy celý život nemohla udělat nic, co by neschválil otec, je až zarážející, jak rychlou změnou dokázala projít. Z utlačovaného malého káčátka, kterému mnoho let dávají najevo jeho podřadnost, se lusknutím prstu stala rozená velitelka, ctnostná a sebevědomá skoro-královna.

Catherine zvedla sklenici. Zavládla chvíle ticha, a pak se na opačném konci stolu zvedl muž a pak další, další, i ženy, až nakonec stáli všichni, zvedali k ní číše a jídelnou se rozlehl jásot.
Catherine se posadila a Boris se k ní otočil. „Hezký projev, sestřičko. Jen si nevzpomínám, že bych tě k němu vybídl.“
„Vymyslela jsem ho sama,“ odvětila Catherine lehce. (str. 153)

Naštěstí Catherine není jedinou postavou. Vypravěč se s každou kapitolou mění, čímž nám autorka alespoň částečně přibližuje i řadu dalších charakterů, a zároveň tak navštívíme více míst v přibližně stejném čase. Kromě Catherinina pohledu nahlížíme na příběh postupně očima Ambrose, Marche, Edyona a Tash. Ze zmiňovaných mi k srdci nejvíce přirostl Edyon a jedna z vedlejších postav, princ Zayn. Co se týče témat, nejvíce bodů u mě získává právě fantasy motiv, jež byl prvotním impulsem k napsání knihy – tedy lov démonů a jejich dým. Purpurovou barvou, připomínající barvu dýmu démonů, ostatně září i ořez stránek. Desky jsou přitom bílé, doplněné o zlatě vyražený název, jméno autorky a role hlavních postav. Bílá se zlatou a temně fialkovou krásně kontrastují a přímo lákají k otevření.

Hned na začátku knihy máme i jednoduchou mapu příběhového světa, jejíž přítomnost jsem kvitovala s povděkem – dost mi pomohla s orientací. I tak musím podotknout, že než se čtenář zorientuje v řadě názvů míst a jmen, nějaký čas musí obětovat, ale je důležité vytrvat. Potom totiž zjistí – třeba jako já –, že příběh není vůbec špatný. Samozřejmě zde ale můžeme narazit i na známý fenomén, kdy v jedné kapitole sledujeme osud jedné postavy, kapitola skončí v tom nejnapínavějším momentě a… a následně se přesouváme k úplně jiné postavě na jiné místo a dokonale zmatení. Hrdě se stavím k nápadu, že tyto podlosti by se autorům měly zakázat!

Závěrem mohu říct, že knihu vnímám jako jakýsi „seznamovací“ úvod do série. Připodobnila bych ji k takové velmi oslabené dívčí verzi Hry o trůny – s podstatně menším rozsahem, avšak potenciálem růst. Těším se, co nám přinesou díly následující.

Související knihy

Greenová, Sally

CooBoo, 2019