Knihu Na rozcestí ke štěstí / od štěstí od autorky Daniely Krolupperové
vydalo nakladatelství Portál.

PÝCHA

Jeď, Jirko, jeď!

Jirka byl obyčejný, veselý a docela spokojený kluk. Chodil do třetí třídy a rád rošťačil. Bydlel ve Všechovicích, malebném městečku s kulatým náměstím. Měl maminku, tatínka a dvě sestry. Starší
Olga chodila do šesté, mladší Blanka do první třídy. Nejvíc ze všeho Jirku bavilo jezdit na koloběžce.
Jednou odpoledne se Jirka v zámeckém parku učil výskoky na koloběžce. Všiml si ho pan Adámek, který dělal na zámku správce. Vyprávěl mu, že i v jízdě na koloběžce se pořádají závody.
„Jsi vážně šikovný, Jirko! Měl bys to zkusit.“
Jirka o tom řekl tatínkovi a začali spolu trénovat. Několik týdnů pak poctivě dřel.
Přišel víkend, kdy se v Hradci konala soutěž. Jeli tam s celou rodinou. Jirka byl nervózní a trochu se i bál. Ale rozhodnutí poroty znělo: je ve své kategorii třetí. Páni! Třetí z celé země! Všichni jásali.
Jirka byl nejmladší soutěžící. Přišel za ním reportér z místní televizní stanice a zpravodaj rozhlasu. Oba s ním natočili rozhovor.
Večer tatínek najednou zavolal: „Pojďte sem! Jirko, rychle!“ Celá rodina přiběhla do obývacího pokoje. Jirka uviděl sám sebe v televizi! Sice jenom chvíli, ale jeho jméno tam stálo velkým písmem.
No panečku! Najednou byl slavný. Blahopřáli mu příbuzní i sousedé. Ve škole z něj byl hotový hrdina. Jirka z toho byl dost rozpačitý.

….

Chvíli nato přišla z práce maminka. Podívala se na domácí úkol.
Jirka jí ho připravil ke kontrole a k podpisu.
„Jirko, pojď sem, prosím. Máš tady chybu. Najdi si ji a oprav!“
Jirka, celý otrávený, strávil nad úkolem půlhodinu. Chybu našel až na čtvrtý pokus.
„No a co, že mám chybu v úkolu? No a co?“ obrátil se rozčíleně na maminku, když konečně ukládal sešit do aktovky. „Zase umím výskoky a sjezd pozadu!“
Maminka se překvapeně otočila. „Prosím tě, Jirko, co to povídáš? To si vážně myslíš, že když dokážeš vyskočit na koloběžce, nebudeš muset v životě umět počítat?“
Jirka se zamračil. Tušil, že maminka má pravdu, ale zabručel:
„Někomu jdou počty, mně zase něco jiného…“ Večer se zeptal tatínka, co si myslí o tom, že by přestal vyklízet myčku, když je tak dobrý sportovec. Chystal se ještě dodat, že by možná nemusel ani luxovat, ale na to už nedošlo. Tatínek na něj užasle pohlédl a pak mu prostě vysvětlil: „I když v něčem vynikáš, Jirko, neznamená to, že jsi víc než ostatní. Úspěch ti stoupl do hlavy. Hleď se rychle vzpamatovat.“
Na to se Jirka neodvážil nic namítnout. Ale v duchu se na rodiče zlobil. Byl přece v televizi! A chválil ho i strýc Eda, který nepochválí nikdy nikoho. Rodiče mu prostě nerozuměli. A Olga se na něj byla naštvaná. Jirkovi z toho všeho bylo smutno.
Celý týden byl nějaký nepovedený. Všichni kolem si s Jirkou přestávali rozumět. Nechápali ho. Kluci ve škole s ním znenadání nemohli najít společnou řeč. Přitom byl úspěšný a vlastně i slavný. A vůbec se to nelepšilo, protože ani další týden nebyl nic moc. Že by to bylo tím, že je lepší než ostatní?
Následující pondělí cestou do školy si Jirka uvědomil, že vždycky výřečný bratranec Ondra skoro nemluví.
„Co je? Proč mlčíš?“ divil se Jirka.
„Když já toho o koloběžkách moc nevím,“ odpověděl Ondra. „A ty o ničem jiném nemluvíš.“
„Nene, to není pravda,“ ohradil se překvapený Jirka.
„Ale je,“ přikývl druhý bratranec Vojta. Byl o dva roky starší a jeho slovo platilo. „Pořád vedeš řeč jen o tom, jak ti to na koloběžce jde. Jsi obyčejný vejtaha!“
To Jirku překvapilo. On a vejtaha? On měl přece jenom radost ze svého úspěchu. Na tom nemůže být nic špatného! Však se na koloběžce pěkně nadřel.
Když začalo vyučování, Jirka cítil, že je naštvaný. Rodiče mu nerozumí, kamarádi ho nechápou, ani bratranci ne. A Adam! Copak on s ním musí chodit na ryby? Jirku prostě zlobil celý svět.
Naštěstí rychle našel řešení. Rozhodl se, že všem ukáže, jaký je mistr. Pozve bratrance a kamarády na ukázkovou jízdu do zámeckého parku. Předvede jim pořádné skoky a otočky ve vzduchu, aby viděli!
Z úvah Jirku vyrušila paní učitelka. Požádala ho, ať jí zopakuje, o čem právě mluvila. To Jirka bohužel netušil. Mračil se a zahanbeně koukal do lavice.
„Jirko, Jirko,“ povzdechla si paní učitelka. „budeš se muset rychle vzpamatovat. Koloběžka není všechno. Jenom se podívej na svoje známky. To z tebe rodiče nebudou mít radost.“

pokračování podle 1. verze „Na rozcestí ke štěstí“:

Jirka sklesle pokrčil rameny. Když se znovu posadil do lavice, vzpomněl si na maminku. Bude ze špatných známek smutná. Jirka nechtěl, aby maminka byla smutná. Maminka je hodná, má ho moc ráda. Určitě má pravdu, když říká, že nemůže kvůli koloběžce přestat procvičovat počty. Jenomže učení je tak nezáživné.
Najednou si Jirka uvědomil, jak to je. Vždyť já teď opravdu mluvím pořád jen o sobě! Páni, já se vážně chovám jako pěkný hlupák!
Hned o přestávce se zeptal Ondry, jak se vede jeho ovčáckému psovi Rafovi. Ondru Jirkův zájem potěšil a s radostí mu vyprávěl, jak psa cvičí.

pokračování podle 2. verze „Na rozcestí od štěstí“:

Jiřík sklesle pokrčil rameny. Když se znovu posadil do lavice, vzpomněl si na maminku. Bude ze špatných známek smutná. Jiřík nechtěl, aby maminka byla smutná. Maminka je hodná, má ho moc ráda. Určitě má pravdu, když říká, že nemůže kvůli koloběžce přestat procvičovat počty. Jenomže učení je tak nezáživné.
A vůbec – proč si se mnou Ondra nepovídá? Proč mě kluci v poslední době neberou na fotbal a Adam jako by se mi vyhýbal? Jiřík se rozhodl, že všem ukáže, jaká je hvězda. Předvede nové, těžké triky. Všichni se zastydí a hned si ho budou víc vážit.
Po škole se spousta dětí sešla v zámeckém parku. Byly zvědavé, co jim Jiřík předvede. Jiřík se rozjel, vyskočil, otočil se ve vzduchu. Předváděl samé parádní kousky. Děti začaly tleskat. Jen počkejte, jak budete mrkat, pomyslel si spokojeně Jiřík. Vidíte, co dovedu? Jsem lepší než vy! Jenomže jak na to pomyslel, přestal se soustředit na jízdu. Ztratil vládu nad řízením.
Najednou letěl vzduchem. Koloběžka se mihla kolem něj. Pak už si pamatoval jenom pekelnou bolest v levé noze.
V nemocnici mu vysvětlili, že má komplikovanou zlomeninu nohy a že tam bude muset pár dní zůstat. Maminka byla celá vyděšená, sestry polekané, tatínek nešťastný. Aspoň že si Jiřík díky přilbě neporanil hlavu. Ale potrvá dlouho, než se mu noha zahojí a znovu bude smět jezdit.
Když Jiřík usínal, bylo mu smutno.

———————————————–

Pýcha je omyl člověka, který sám sebe považuje za lepšího, než jsou ostatní. Pokud člověk v něčem vyniká, snadno takovému omylu podlehne. Propadne samolibosti a víc než na jiné lidi myslí na vlastní potřeby a přání. Zapomíná, že největší štěstí najde člověk mezi lidmi.

OTÁZKY K JIŘÍKOVU PŘÍBĚHU

Jak se stalo, že si Jiřík na slávu zvykl?
Proč kluci nechali Jiříka sestavit mužstvo? Proč asi dal rovnou tři góly?
Uvědomoval si Jiřík, že mluví stále o sobě?
Jak se změnil Jiříkův vztah s kamarády, když se začal chovat pyšně?
Proč si ostatní přestávali s Jiříkem rozumět? Co způsobilo, že ho nechápali?
Jak je možné, že si Jiřík neuvědomil, že mluví stále o sobě?
Byl Jiřík šťastnější, když se cítil být lepší než ostatní?

OBECNÉ OTÁZKY

Je dobré být v něčem dobrý?
Je dobré být v něčem nejlepší?
Proč se lidé chlubí a chvástají? Poslouchají lidé rádi vychloubání?
Co znamená „Pýcha předchází pád“?
Jak pýcha „působí“ na toho, kdo je pyšný? Na ostatní kolem něj?
Jak se stane, že člověk zpychne? Co všechno pýcha způsobuje?
Jaký je rozdíl mezi pýchou a hrdostí?
Co je opakem pýchy?

——————–

Další ukázky najdete na stránkách nakladatele.

——————–

O autorce

Daniela Krolupperová (* 1969) vystudovala nordistiku s finštinou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dále studovala na lidové vysoké škole v Norsku žurnalistiku a jazyky na univerzitách v Helsinkách a v Oslu. Při studiu pracovala jako redaktorka zahraniční redakce v tiskové agentuře ČTA. Od ukončení studia pracuje jako překladatelka ve svobodném povolání, je rovněž soudní tlumočnicí finského a norského jazyka. Žije a tvoří v Praze, má tři dcery. Velkou zálibu vždycky nalézala ve sportu. V dětství řadu let závodně plavala, nyní ráda cvičí aerobik, běhá, v zimě jezdí na běžkách a v létě téměř neslézá z kola. Napsala např. Policejní křeček, Mizící hmyzíci, Jak jde lesem či Kouzelná aktovka a Polární pohádka nebo Sněhová víla.

Zdroj informací: http://www.danielakrolupperova.cz/o-mne/

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Krolupperová, Daniela

Portál, 2019