Na sklonku dubna 2019 přineslo nakladatelství BB/art dvě novinky z pera Francescy Simonové ze série Darebákova škola (A Horrid Factbook) s názvy Darebák David a podivná zvířata (Horrid Henry‘s Crazy Creatures, 2015) a Darebák David – králové a královny (Horrid Henry‘s Kings and Queens, 2013). Překlady obou připravila Gisela Kubrichtová.

Naše poslední setkání s nezbedným Davidem, kterého světu již po více než dvě desetiletí představuje současná britská autorka Francesca Simonová, se odehrálo na přelomu let 2017 a 2018. Konkrétně jsme si povídali o do té doby posledním překladu publikace ze série miniencyklopedických knih Darebákova škola, jímž byla kniha Darebák David a duchové (Horrid Henry‘s Ghosts, 2014, česky 2017). V roce 2017 vyšel v češtině ve stejné sérii i titul Darebák David a zvířata (Horrid Henry‘s Animals, 2014).

Už podobnost českých názvů poslední zmiňované knihy a dnes představované novinky Darebák David a podivná zvířata dává tušit, že si budou obsahově blízké. Nejde samozřejmě o přímé pokračování, ale spíš o doplnění pikantností z říše pozemské fauny, na něž se v předchozím titulu nedostalo nebo se tematicky nehodily.

Pojďme se jako obvykle podívat na obsah tohoto devadesátistránkového svazku. Pomineme-li tradiční úvodní „Pozdrav od Darebáka Davida“, čeká na čtenáře jedenáct kapitol. První část s názvem „Takové normální rodinky“ představuje celou řadu zajímavostí ze světa mláďat obecně známých i méně rozšířených zvířat. Následující tři části se pod samovysvětlujícími názvy „Potrhlí ptáci“, „Savci v akci“ a „Žabí žvásty“ zaměřují vždy na konkrétní v názvu zmíněné druhy. Kapitola „Poťouchlí padouši“ hovoří o nečekaných zákeřnostech, jež bychom v mnoha případech od zvířátek vůbec nečekali. „Hnusná havěť“ se zmiňuje o méně oblíbených druzích, a to převážně z hmyzí říše. „Vodní výtečníci“ a „Podmořské příšery“ přinášejí zajímavosti z vodního světa, jak už koneckonců názvy obou kapitol dávají tušit. „Bandy, bouračky a bodliny“ jsou malou sondou do incidentů často i zdánlivě mírumilovných živočichů. Předposlední část přednáší formou „Otázek a odpovědí“ mnoho často pokládaných a ne vždy zcela zodpovězených dotazů. A konečně na závěr na čtenáře čeká jakási hitparáda extrémů v kapitolce pojmenované „Největší ospalec, slizoun, smraďoch…“

Nebyla by to kniha s Darebákem Davidem, kdyby se nehemžila obrázky z dílny Tonyho Rosse. Jeho karikaturní schopnosti se nejenom díky knihám Francescy Simonové, ale třeba i Davida Walliamse, staly legendou a patří mezi to nejlepší, co současný svět ilustrací nabízí.

Přehlédnout nemůžeme ani skvělý výkon z dílny Davidovy dvorní překladatelky do našeho mateřského jazyka Gisely Kubrichtové. Stejně jako ve všech předchozích případech, i tentokrát jí nelze nic vytknout, pouze pět slova chvály.

Důležité varování: máte-li dojem, že Darebákova škola je záležitostí pro čistě dětskou část čtenářské obce, jste na omylu. Předčítal jsem z Podivných zvířat svým kolegům, z nichž nejmladšímu je čtvrt století, a jejich reakce byly nečekaně spontánní a nadšené. Nakonec jsem jim musel knihu přečíst celou a slíbit, že přinesu i ostatní tituly z této série.

Kromě encyklopedicky orientované Darebákovy školy vycházely i příběhové knihy o dobrodružstvích a lumpárnách Darebáka Davida. Poslední do češtiny přeložený titul z této série jsme si představovali také v roce 2017 a šlo o knihu Darebák David má noční můru (Horrid Henry‘s Nightmare, 2013, česky 2017). Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, první kniha s příběhy Darebáka Davida vyšla již v roce 1994 a zatím poslední v roce 2015. I když jsme se za poslední čtyři roky nedočkali žádné novinky, i tak jsou příběhy malého zlobiče stále mimořádně populární. A tak kdo ví, třeba se ještě nějaké pokračování a ponaučení objeví. Jeden nikdy neví, že?

Související knihy

Simonová, Francesca

BB/art, 2019