Můj článek je trochu osobní, ale risknu to. I mě s mými někdejšími láskami spojuje celá řada písniček; první vzpomínka patří dokonce již základní škole, kdy se mi líbila spolužačka mé sestry Dany. Lenka Š. chodila do šestky, já do osmičky, a ke štěstí mi tenkrát stačilo, když jsem ji mohl o přestávce alespoň zahlédnout, třeba i mezi dveřmi… Těžko říct, čím mě fascinovala, musel jsem se na ni nicméně pořád dívat.

A pak přišla první školní diskotéka. Mám na ni jen matné vzpomínky. Co si však pamatuju zcela jasně, je ploužák od Michala Penka Má daleká. Vybičoval jsem se, sebral veškerou odvahu a šel Lenku požádat o tanec. Kupodivu souhlasila, chytila se mě kolem krku, já ji kolem pasu a… A odšlapali jsme statečně ty necelé tři minuty, což byla pohříchu naše jediná intimní chvíle. Později, když jsem byl starší, jsem se k holkám při ploužácích samozřejmě tisknul co nejtěsněji, s Lenkou mě to tenkrát ale ani nenapadlo. Ostatně nikdy jsme se nepolíbili, nikdy jsme spolu nechodili, ale když onu písničku dnes slyším nebo si ji pustím, vzpomenu si jak na onu hezkou chvíli, tak i na Lenku… Kde je jí dneska konec? Netuším, zbyla jen písnička.

Střední škola, začátek 90. let, jedeme se školou na týdenní pobyt do italského Bibione. Jsou tam i jiné školy, třeba studenti z Moravy, mezi nimi i Šárka z moravského Vranova nad Dyjí. Záhy se mezi námi začíná rozvíjet naprosto nevinná studentská láska podbarvená naprosto neromantickou písničkou od skupiny Argema Jarošovský pivovar. Tenkrát to byl obrovský šlágr, hrál se všude, ta písnička se nám oběma líbila a stala se tou naší… Co na tom, že je o pivě – a mně pivo nechutná. Co na tom, že Argema natočila celou řadu vynikajících ploužáků? Šárka rovná se pro mě Jarošovský pivovar. Díky facebooku jsme se Šárkou dodnes v kontaktu. A když tu písničku slyším, vzpomenu si nejen na ni a na těch pár polibků, které jsme si tehdy vyměnili, ale také na ony dva úžasné prázdninové týdny, které jsem u ní dva roky po sobě ve Vranově strávil. Ten zážitek ve mně rezonuje dodnes, využil jsem ho ve svých dvou knížkách a jde přesně o onu dobu, kterou by člověk prožil rád ještě jednou.

Když se takto sentimentálně nořím do vzpomínek, nemohu zapomenout ani na Blanku. Prožil jsem s ní jen krátký diskotékový románek na jednu jedinou noc v době, kdy v Česku letěl hudební styl Eurodance. Už ani nevím proč, s Blankou mám nicméně spojenou svižnou písničku Dreams. Copak má asi ona spojené se mnou? napadá mě nostalgicky. Jak jsme šli v noci asi 12 kilometrů pěšky z diskotéky a líbali se spolu v paneláku u výtahu, což byla pohříchu naše jediná intimní chvíle v životě? Nebo jak jsem asi hodinu s nasazením všech sil přemlouval její mámu, aby ji se mnou pustila na diskotéku, kde pak paradoxně začala chodit s mým nejlepším kamarádem? Nebo jak jsem si oblékl nové pyžamo v domnění, že je to tepláková souprava, a vyrazil v něm do města od nás ze vsi na kole? Těžko říct. V kontaktu spolu už roky nejsme.

Kdo by neznal zpěváka Michaela Jacksona! Nikdy jsem jeho písničky na rozdíl od mé sestry nemusel, ovšem ve chvíli, kdy jsem poznal Jitku, jsem svůj názor na jeho tvorbu docela svižně přehodnotil. Nádherný ploužák You Are Not Alone nás tehdy s Jitkou rychle sblížil: jsme na diskotéce, diskžokej s ním rozjíždí sérii pomalých písniček a já v tu chvíli zahlédnu Jitku, jak se točí kolem své osy, na hlavě starý černý klobouk… Jen na ni zírám, připadá mi zatraceně zajímavá. Co teď? V tu chvíli ke mně jako na zavolanou přichází kámoš Michal a prosí mě o půjčení peněz.

„Půjčím, když přemluvíš tu holku, ať jde se mnou tancovat,“ dostanu geniální nápad, jak se elegantně vyhnout případnému odmítnutí – a ukážu na Jitku. A Michal, už mírně opilý, za Jitkou opravdu jde a ona skutečně přijde. Ani jeden z nás v ten moment přirozeně netuší, jak krásný – ale současně i komplikovaný – vztah nás čeká, a už vůbec nás ani ve snu nenapadne, že spolu za pár měsíců pojedeme do Prahy na mega koncert… ano, správně, Michaela Jacksona. Vystoupil v Česku jen jednou životě a my dva byli u toho. Exkluzivní zážitek, na nějž se nezapomíná.

Krátkodobých lásek jsem prožil opravdu hodně (možná až moc, vezmeme-li v úvahu neslavné a často bolestivé konce), ovšem ne s každou dívkou mě pojí nějaká písnička. Možná to ony mají jinak, netuším, budu se jich asi muset příležitostně zeptat, nicméně i když se snažím, nemůžu si u některých dívek žádnou písničku vybavit… S Veronikou jsme prožili pět hezkých let, dokonce mi volala do rádia, kde jsem pracoval jako moderátor – a nic. Trošku paradox. A co Terezka? Nevím, promiň. Sice jsi mi u sebe doma kdysi zahrála rozverně na klávesy Moonnlight Shadow, ale vážně nemůžu s čistým svědomím říct, že je to ta naše písnička. A to jsme spolu, také paradoxně, několik let vysílali v rádiu, měli společný pořad a pouštěli lidem jeden hit za druhým. Někdy jsme schválně pouštěli dlouhé písničky (ano, tehdy ještě byla úžasná doba, kdy moderátoři mohli výrazně ovlivnit, co se bude hrát), abychom se během nich mohli muchlovat. Ale společnou skladbu nemáme. Nebo ano?

Naopak s mojí manželkou Olenkou společnou písničku máme. Když jsme spolu ještě chodili, rande jsme často trávili v autě na vyhlídce nad městem. A právě v autě jsme se spolu poprvé milovali – z rádia nám k tomu cituplně zpíval Lionel Richie Say You, Say Me. Nu, mám od něj sice raději hitovku Hello, ale stalo se – když přijde chuť na milování, podkres člověk úplně neřeší…

Luděk Stínil

Autor se narodil v Děčíně, kde žije dodnes. Svou profesní kariéru zatím propojil především s médii; od roku 1998 pracoval v několika lokálních rádiích jako moderátor a redaktor zpravodajství. Deset let pracoval také jako regionální novinář; v letech 2011 až 2017 působil jako šéfredaktor Děčínského deníku. V roce 2017 se stal tiskovým mluvčím města Rumburk, od ledna 2019 pracuje na tiskovém oddělení děčínského magistrátu. Knížky vydává průběžně od roku 2011, kdy mu vyšla prvotina Osudná chyba. Pět knížek napsal společně se spisovatelkou Janou Kawulokovou. Jeho příběhy cílí především na dospívající mládež: nechybí v nich láska, sex a komplikované vztahy. Mezi jeho záliby patří kromě literatury také film, cestování a sport – hraje závodně stolní tenis a futsal. V Malé Veleni na Děčínsku pak působí jako obecní zastupitel, kronikář a vedoucí sportovního klubu.

Související knihy

Luděk Snítil

Plot, 2012

Stínil, Luděk

Blok, 2016