Reportáž ze sobotního programu Svět knihy 2019

Svět knihy – sobota 11. 5. 2019

14.5.2019 Alena Badinová Bez komentáře

Od čtvrtka až do neděle probíhal v Průmyslovém paláci v Praze mezinárodní knižní veletrh Svět knihy. Pokud vás zajímá, koho jste mohli potkat v rámci doprovodných akcí v sobotu, začtěte se do naší reportáže.

Brány výstaviště se otevřely v deset hodin ráno a přivítaly obrovské množství návštěvníků. Jestliže nám v pátek přišlo, že je všude plno, pak sobota byla co do možnosti procházení ještě horší. Jako nejlepší řešení se jevilo přijít ráno, sednout si do jednoho ze sálů a tam přečkat celý den bez nutnosti prodírat se z jednoho konce paláce na druhý. Bohužel jsme si takový luxus nedopřály…

Relativně dobré to bylo ještě v době chvíli po otevření – u besedy nad knihou Historie českého zločinu jsme si sedly a naslouchaly debatě přítomných. Sešla se tu opravdu zajímavá a hlavně povolaná sestava: autoři Bronislava Janečková a Emil Hruška, odborní poradci emeritní kriminální rada Miloš Vaněček, podplukovník ve výslužbě a vedoucí Správy sbírek Muzea Policie České republiky (a také četník Četnické pátrací stanice Praha) Radek Galaš a forenzní biomechanik Jiří Straus. Zpovídal je Václav Žmolík. Připomněli již odvysílané případy ve stejnojmenném rozhlasovém cyklu, rozebrali rozdíly mezi působností četnictva a policie za první republiky (četnictvo bylo všude, policie jen v některých městech) a rozmlouvali i o tom, jak hledají náměty pro nové díly zatím nekonečného seriálu.

Ze zajímavého povídání jsme se ještě před koncem přesunuly do levého křídla, kde o půl jedenácté začínal pořad nad audioknihou Tobiáš Lolness. Dramaturgyni pětidílné rozhlasové série Zuzanu Vojtíškovou, autorku dramatizace Kláru Novotnou a představitele vypravěče Jiřího Lábuse zpovídal moderátor Vladimír Kroc. Asi proto, že tento pořad neuváděl tištěný (ani elektronický) program a pouze na něj upozorňoval poutač Českého rozhlasu, bylo po celou dobu v hledišti velké množství volných míst, což byla škoda.

Jiří Lábus se například vyznal ze své lásky k audioknihám:

Když Radioservis vydává rozhlasové adaptace, tak já si pořídím nahrávku hry, která mě zaujala. Nedávno to byla hra Ludvíka Aškenazyho Bylo to na váš účet. Úžasné nastudování Jiřího Horčičky s Karlem Högrem v hlavní roli… Nebo Maigrety s Rudolfem Hrušínským. Vybírám si audiotituly podle autora – a to jak ty k poslechu, tak ty, kde budu účinkovat.

Zatímco dcera si ještě počkala na autogram, já jsem se přesunula do pravého křídla do Literárního sálu na představení audioknihy a knihy Tiché roky Aleny Mornštajnové. Tam bylo plno do posledního místa, a kdyby několik stojících neodešlo, tak bych nejen nic neviděla, ale ani neslyšela. Nakonec se mi povedlo dostat se víc do sálu, takže mi povídání o novince autorky nejen románu Hana neuniklo. Za OneHotBook se besedy účastnila Šárka Jančíková, režisérka Jitka Škápíková a interpretka audioknihy Klára Suchá, za Host redaktor českých autorů Radek Štěpánek. Povídání o tom, jak Alena Morštajnová tvoří, kdo čte jako první její knihy, i o tom, jak vznikají audionahrávky jejích titulů, příjemně doplnila živě čtená ukázka z románu Tiché roky. Došlo i na zajímavé dotazy z publika, z nichž ty nejlepší byly odměněny jednou knihou a jednou audioknihou.

Pak už jsme si hledaly cestu na balkon, do místnosti autorů PEN klubu, kde v poledne začínalo autorské čtení Arnošta Goldflama. Malý sálek byl plný posluchačů, takže nám nezbylo než zase stát. Ale nijak nám to nepokazilo náladu. Arnošt Goldflam totiž stál také a do červeného křesla (zjevně určeného pro něj) pustil sednout svou fanynku. Přečetl nám s jedinečným přednesem asi čtyři kapitoly ze své poslední knihy Hledání ztraceného tatínka a pak ve zkratce nastínil, co se stalo, že se tatínek nevrátil z práce domů přesně v 16:38, jak bylo jeho zvykem. Ovšem jestli se tatínek najde, to nám neprozradil. Po skončení programu s milým úsměvem rozdával autogramy a každému věnoval trošku svého času.

Po pauze na oběd jsme už vzhledem k tomu, že nás čekala cesta domů, další akce na programu nestihly. Kolem tři čtvrtě na dvě jsme si sedly ve stánku České televize, kde měla být beseda nad knihou Krajina domova. Oba interpreti televizní série se sice nedostavili (pan Alois Švehlík se omluvil z nemocnice), ale k dobré pohodě stačili i pánové Petr Krejčí (autor knihy a režisér seriálu) a František Žáček (ilustrátor knihy). Víc toho namluvil Petr Krejčí – o natáčení seriálu, o tom, jak dlouhý čas uplynul od myšlenky k realizaci, jak těžké bylo vybrat ty „nej“ fotografie do výpravné knihy, ale i o tom, která krajina je tou jeho srdce. Zapojovali se i posluchači se svými tipy na oblíbená místa a s dotazy, například, zda by cyklus nemohl být učebním materiálem ve školách při zeměpisu. A dozvěděli jsme se, že Krajinou domova mají autoři v úmyslu publikovat i na DVD, až bude dokončena třetí, závěrečná série, která právě vzniká. Po besedě následovala autogramiáda s příležitostí říct o svých oblíbených místech.

Protože beseda skončila dříve, byl ještě čas před závěrečnou autogramiádou Roberta Bryndzy na krátké nahlédnutí, co se děje na dalších stáncích. Zahlédly jsme Barboru Šťastnou na stánku Albatros Media, Michala Viewegha ve Velkém sále a v předsálí kulinářské umění Pavly Momčilové.

Škoda, že jsem nešla raději rychle na tu autogramiádu, možná bych pak nestála skoro hodinu a půl ve frontě přes dva sály na jeden autogram. Trošku mě to „davové šílenství“ zaskočilo. Rozhodně jsem nečekala, že čtenáři budou chtít podepsat s věnováním všechny Bryndzovy vydané tituly a že bez fotky s autorem neodejdou. V nedýchatelném ovzduší levého křídla bylo až s podivem, jak Robert Bryndza tento nápor zvládal. Podepisoval, usmíval se kolem a s každým se snažil prohodit nějaké to slovo. Bylo vidět, že si svých čtenářů v České republice váží.

A já si zase vážím těch, kteří nám tento výlet do Prahy umožnili: za dva vouchery na vstup pro Klub knihomolů děkuji Karmelitánskému nakladatelství.