Autorem románu Ďáblovo opatství, který vydalo v roce 2019 nakladatelství Argo, je barcelonský rodák Josep Maria Morreres. Morreres v mládí ve škole neprospíval, a proto strávil několik let v klenotnické dílně. Maturitu složil až v rámci večerního studia a následně studoval historii na Filosofické fakultě univerzity v Barceloně. Po studiu se věnoval badatelské práci (psal pro různé historické časopisy) a vyzkoušel různá povolání, nakonec se stal profesorem, kterým je dodnes. Literárně debutoval ve svých 25 letech. Zaměřil se na různé žánry, hlavně na historický román, erotický román a literaturu pro mládež.

Děj románu se odehrává v prostředí ženského řádu. Sestra Joana de Vilacans a její učednice Agnes jdou do vzdáleného kláštera vyřešit objevení stigmat na těle mnišky, přičemž se nachomýtnou k vraždě. Matka představená opatství Cobricel je nalezena mrtvá ve svém pokoji. Klíč od místnosti byl však zastrčený zevnitř a v místnosti nebylo žádné okno. Šlo o vraždu, nebo o sebevraždu? Mohl případný vrah odejít nějakou tajnou chodbou? A co znamená latinský nápis na stěně?

Příběh detektivního románu, vystavěný ve stylu záhady zamčeného pokoje, je vyprávěný ve formě výslechů jednotlivých účastnic případu. Anotace Ďáblova opatství zní na první poslech povědomě. Základní kostra příběhu mi připomněla Jméno růže od Umberta Eca, kde se rovněž dva členové církevního řádu, františkánský mnich Vilém z Baskervillu a jeho žák Adson z Melku, pouští do vyšetřování záhadných úmrtí mnichů v opatství. Zatímco však Umberto Eco do své knihy skryl množství historických, filosofických a sémiotických odkazů, které běžný čtenář nemá možnost všechny „rozklíčovat“, Morreresův román je naopak komponován spíše jednoduše.

Typ zápletky v románu je tzv. záhada zamčeného pokoje, což je obecný termín, který v detektivní literatuře označuje situaci, kdy se v místnosti, z níž nebylo možné uniknout, nachází mrtvola bez pachatele. Atmosféru příběhu autor buduje prostřednictvím rozhovorů mezi jeptiškami. Ukázalo se, že evokovat ve čtenáři tímto způsobem pocit napětí či zděšení je obtížným úkolem, který autor splnil pouze místy. Zajímavé mi tak připadá spíše postupné odkrývání spletitých a poměrně vyexponovaných vztahů mezi jeptiškami, z jejichž počestnosti a svatosti se z divákova hlediska postupně stává mstivost, závist a zášť.

Děj má poněkud rozvleklé tempo a pravděpodobně tedy nepotěší fanoušky akčních severských detektivek, ve kterých na každé druhé straně čeká šokující zjištění či nečekaný zvrat. Časté střídání vypravěček se stává místy matoucí – místy jsem se ztrácela v tom, z čí perspektivy je příběh zrovna vyprávěn. Zajímavé na románu je, že staví na odkrývání spletitých vztahů mezi jednotlivými obyvatelkami opatství – tento aspekt mě motivoval k pokračování ve čtení více než touha zjistit vrahovu totožnost. Knihu doporučuji těm, kteří nachází oblibu v klasických detektivkách ve stylu Agathy Christie.

Související knihy

Morreres, Josep M.

Argo, 2019