Bohuslav Reynek (1892-1971) se narodil 31.5.1892 v Petrkově u Havlíčkova Brodu. Pocházel z rolnické rodiny, byl jediným synem statkáře. Obecnou školu navštěvoval v obci Svatý Kříž, reálku v Jihlavě, kam se přestěhovali, když otec pronajal statek. Poté se pokoušel studovat v Praze na vysoké škole, ale brzy pochopil, že studia pro něj nejsou. Vypravil se tedy do francouzské Bretaně a políben múzou začíná psát poezii a malovat.

Roku 1914 se seznamuje s Josefem Florianem, knižním vydavatelem ze Staré Říše a velkou osobností tehdejší katolické kultury, a pro jeho nakladatelskou edici Dobré dílo z němčiny a francouzštiny překládá poesii a prózu autorů, jako jsou G. Bernanos, L. Bloy, J. Giono, F. Jammes, J. de La Fontaine, P. Verlaine, ale přispívá také svými básněmi a grafikou. Spolupracuje s ním až do Florianovy smrti v roce 1941.

Velice ho při překládání zaujala básnická sbírka francouzské básnířky Suzanne Renaud (1889-1964), proto se vypravil znovu do Francie, aby se s ní seznámil. Šlo to tak daleko, že se v roce 1926 vzali a měli spolu dva syny. Až do roku 1936, kdy zemřel Reynkův otec, žili ve Francii. Poté se ujal správy petrkovského statku. Zde pak pravidelně spolu s celou rodinou trávil zimní půlroky, přes letní období všichni pobývali ve Francii. Avšak za německé okupace byl přinucen statek pronajmout Němcům a v únoru 1944 Petrkov opustil zcela až do konce války. Do té doby nacházel i se svojí rodinou útočiště u Florianových dětí ve Staré Říši. Do Petrkova se vrátil až roku 1945. Statek se však roku 1949 stal součástí petrkovského Státního statku, pod nímž Reynek pracoval jako zemědělský dělník až do roku 1957. Poté se až do své smrti zcela věnoval básnické a grafické tvorbě.

První verše napsal již v roce 1912. Básně se zabývají většinou otázkou smrti, nejprve pod vlivem expresionismu smrti-rozpadu, později v katoličtějším podání jako smrti-vykupitelky. Vydal sbírky: Žízně (1921), Rybí šupiny (1922), Had na sněhu (1924), Smutek země (1924), Rty a zuby (1925), Setba samot (1936), Pieta (1940), Podzimní motýli (1946) Sníh na zápraží (1969), Mráz v okně (1969) a Odlet vlaštovek, což je posmrtně (až v roce 1995) vydaná sbírka básní (psáno 1969-1971).

I ve své malířské tvorbě se inspiroval literaturou, například vytvořil celý cyklus pod dojmy ze Cervantesova románu Důmyslný rytíř don Quijote da la Mancha. Jinak mu byly pochopitelnou inspirací biblické motivy nebo z počátku i krajina Vysočiny.

Zemřel 28. září 1971 v Petrkově. Byl pohřben vedle Suzanne Renaudové v hrobě svých rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu. Ocenění svého básnického i výtvarného díla se dočkal až po roce 1989, protože jako hluboce věřící autor ani nemohl být komunistickým režimem uznán. On sám po žádné slávě neprahl, byl skromným a tichým člověkem.

Není bez zajímavosti, že syn Daniel (*1928) se věnuje fotografii. Druhorozený Jiří (*1929) zase překládá z francouzštiny, například díla prozaika Henriho Pourrata. Za překlad jeho románu Kašpar z hor získal cenu Obce překladatelů. Oba dodnes žijí v Petrkově.

Zdroje:
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=61
 http://www.artalk.cz/2012/04/25/tz-don-quijote-bohuslav-reynek/
 http://www.kr-vysocina.cz/jiri-reynek/d-4032439/p1=41949