Britský autor žijící na Slovensku Robert Bryndza našel svoji žánrovou parketu v krimithrilleru, v němž už od prvního románu Dívka v ledu (2016) zabodoval. Série případů s hlavní hrdinkou Erikou Fosterovou (Noční lov, Temné hlubiny, Do posledního dechu, Chladnokrevně) je úspěšná a lze říci, že dobývá celý svět (jen Dívka v ledu byla přeložena do 29 jazyků). Není tedy divu, že každá Bryndzova novinka je provázena velkým očekáváním.

Sama sleduji tvorbu nadaného autora od již zmiňované Dívky v ledu a musím říct, že zatím jsem byla lehce zklamána pouze v případě posledního románu s názvem Chladnokrevně. Přesto jsem si horkou novinku vydanou tradičně v nakladatelství Cosmopolis a přeloženou do češtiny Kateřinou Elisovou s názvem Smrtící tajnosti nenechala ujít. A byla to opět trefa do černého.

Nikde ani památky po přešlapování na místě, dokonce ubylo i krve a mrtvol (oproti předchozí knize), přesto celý příběh působí dramaticky a má ten správný spád, který u thrillerů očekáváte. Chytne a nepustí…

Erika Fosterová je pozvaná na Vánoce na oběd ke komandérovi Paulu Marshovi – má to být poděkování za záchranu jeho holčiček. Jenže cestou narazí na místo vraždy mladé dívky, kde se právě rozjíždí vyšetřování. Erika nehledí na to, že by měla mít volno, a dělá to, co umí nejlépe – pustí se do pátrání.

Velmi rychle zadrží mladíka ze sousedství, který byl zavražděnou Marissou posedlý. Jenže to, že si ji natáčel a fotil, ještě neznamená, že by mohl být brutálním vrahem. A když se v cele oběsí, ocitá se policie zase na začátku. Stop je málo a svědectví těch, kdo mrtvou znali, jsou rozporuplná. Byla skutečně zlodějkou, lhářkou a prostitutkou, nebo citlivou bytostí, která si jen hledala své místo na slunci a uměla k tomu využít všechny prostředky, které se jí nabízely? Proč musela umřít, když ostatní oběti napadené fantomem v plynové masce jeho atak přežily? A kdo případ skutečně vyřeší, když Erika odjede pečovat o zraněného tchána do Manchesteru?

Opravdu jsem nadšená – Bryndza vytvořil klasický případ s mnoha falešnými stopami i slepými uličkami a s naprosto překvapivým motivem. Ano, někomu může připadat rozřešení přitažené za vlasy, ale já ho beru. Včetně morálních otázek okolo viny, které vyvolává, a odpovědí, které nechává na čtenáři samotném. Mnohem raději se nechám provokovat otázkami než vyšinutým vraždícím monstrem bez špetky svědomí…

Jediné, co mě mrzí, je to, že Erika má stále svůj osobní život v troskách. Zůstává nejen sama, ale i osamělá, a kdyby neměla práci, byla by úplně ztracená. Snad by jejím příběhům prospělo, kdyby ji autor nečastoval jen ranami osudu, ale občas dovolil, aby se na ni usmálo štěstí i v osobním životě. Nu, uvidím, kam ji Robert Bryndza posune v dalším pokračování. Už teď ho vyhlížím a doufám, že opět překvapí.

Související knihy

Bryndza, Robert

Cosmopolis, 2019