Knihu Čarodějnice Bordelína autorky Sandry Dražilové Zlámalové
vydalo nakladatelství Grada.

Bordelína se stěhuje do lesa

ŠKROUCH! PRSK! ŽĎUCH! BUM!
Mýtinou se rychlostí blesku kutálela fialová ohnivá koule, která křičela na všechny strany: „Pozóór, nebrzdí mi tó!“
Zajíci zvědavě vykukovali z nor, veverky ze svých úkrytů ve stromech. I ptáci, kteří zrovinka letěli okolo, se v letu zastavovali a mávali křídly na místě. Všichni byli zvědaví. Co TO vlastně bylo?!
Ono se to narovnalo, oprášilo si to záda a kolena, protáhlo se to a začalo se to s nespokojeným výrazem rozhlížet po okolí. Všude byl klid. Zelená tráva byla jako právě učesaná hřebenem, stromy krásně rostlé a ten vzdoušek – svěží a voňavý. Nikde ani stopa po čemkoli nepatřičném.
Stvoření nevěřícně zakroutilo hlavou a promnulo si palci oči. Nepomohlo to. Stále to v tom Jizerském lese vypadalo stejně.
Až na oblak dýmu, který se vznášel okolo a voněl po spálené smůle.
„Ne, ne, takhle já to nenechám,“ kroutilo stvoření hlavou se střapatými ohnivými vlasy.
Veverka, které zvířátka neřekla jinak než Drzečka, přihopkala blíž. Zvědavě vykulila oči a zeptala se: „Kdo jsi? Co tu děláš?!“
Stvoření se rozhlédlo a povídá: „Mé jméno je Bordelína a jsem čarodějnice. A co tu dělám? Ha ha, tak na to se podívej!“
„Šmudli, kudli, brumda, fííí, ať se má čarodějná chatrč ve fialové barvě naruby postavená objeví.“
Čarodějnice přitom máchala tak zlověstně oběma rukama, až zvířátkům zatrnulo. Náhle se před očima všech přihlížejících objevila přímo uprostřed mladých smrčků fialová chatrč, která stála na střeše. Vše na ní bylo obráceně.
„Tak,“ mnula si ruce Bordelína, „hned to tu vypadá lépe.“
Chtěla se na všechna zvířátka zeširoka usmát, ale nebylo na koho. Z jejího čarování se zvířátka tak polekala, že se raději schovala.
„Ještě okolí přečarovat a bude to tu přesně podle mého gusta,“ mumlala si pro sebe čarodějnice a rychle zalezla do své fialové, naruby postavené chatrče. Zevnitř se ozýval šramot a bouchaní. Poté opět vykoukla ohnivá hlava, škodolibě se ušklíbla a opět se schovala. Ti, kteří to viděli, netušili, co se pod úšklebkem čarodějnice skrývá. Však oni se dočkají.
Bordelína vylezla před svou chatrč. Podívala se doprava, doleva, nahoru i dolů. Pak se zamračila, zvedla ruce a povídá: „Šmudli, kudli, brumda, fííí, papírky, papírečky barevné. Volám vás teď a v tuto chvíli, staňte se opět kouzelné. Les je příliš čisťoučký, překryjte ho celičký. Ať papírky všude jsou krásnou barevnou okrasou.“

Z nebe se náhle začaly sypat barevné papírky všech tvarů a velikostí. A než bys řekl švec, byl opravdu les pokrytý papírky. Bordelína se konečně usmála. Líbilo se jí, jak to pěkně v tom Jizerském lese vyzdobila. Jen ostatní obyvatelé lesa nebyli z čarodějnice vůbec nadšení.
Bordelína si tlesknutím přivolala svůj duhový deštník. Nasedla do něj a frrr do oblak – prohlédnout si okolí svého nového domova. Létala nad celým lesem, horami i údolími. U Pytláckých kamenů letěla Bordelína tak rychle, že přehlédla sovu Mudrlici sedící ve větvích vysoké staré borovice. Plnou rychlostí do ní narazila. Nejdřív spadla Bordelína, pak deštník a poté se s klidem snesla sova.
„Hu húúú! Co tě to napadlo, lítat takhle rychle! A ještě pořádně nekoukat, kam letíš!“ hubovala Mudrlice Bordelínu. Netušila přitom, s kým má tu čest. Bordelíně se to nelíbilo ani trošku. Už přemýšlela, co by Mudrlici provedla.
Sova by hudrovala jako krocan klidně až do rána, ale na to nemínila čarodějnice čekat. Otočila se na patě, sedla do deštníku a frrr pryč. „Tsss, takhle na mě hartusit, sova jedna sovovitá,“ šeptala si Bordelína zlostně cestou domů.
Když klesala ke své fialové chatrči naruby, dostala pravý čarodějnický nápad. A ty nevěstí nikdy nic dobrého. Čarodějnice vlétla rychlostí blesku do své chatrče, vykasala si rukávy šatů a začala s čarováním: „Šmudli, kudli, brumda, fííí, ať sově brýle ze zobáku zmizí. Na čelo jí je přičaruju, to její hubování jí nedaruju.“
Bordelína si radostí poskočila a šla rychle otřít svůj kouzelný stříbrný talířek Šmíráček, aby viděla, co bude dělat sova Mudrlice bez brýlí. Mudrlice se právě chystala číst ve své obrovské moudré knize, když vtom… Písmenka jí začala splývat v jednu tmavou šmouhu. Celá zmatená nechápala, co se stalo.
Vždyť před chvilinkou viděla vše úplně jasně! A nyní? Achich ouvej. Navíc si k ní po setmění chodili obyvatelé lesa pro radu, pomoc nebo lék. „Jak já jim teď pomůžu,“ naříkala sova. Bordelína to vše sledovala se škodolibým chichotáním.
Křup, hop, křup, hop, bylo slyšet už z dálky. K sově Mudrlici se blížil zajíc, který bydlel kousek za lesem u pole. Už už se nadechoval, že spustí, co všechno potřebuje. Vtom si všimnul, že sova vypadá jinak. Byla taková nesvá, neklidná.
„Hu húúú, dnes ti nemohu pomoci, sama bych pomoc potřebovala,“ omlouvala se Mudrlice.
„Proč? Co se stalo?“ vyptával se zajíc Cyril.
„Najednou mi, hu húúú, zmizely brýle ze zobáku, huhúúú,“ vysvětlila mu sova Mudrlice. Zajíc Cyril jen vykulil korálkové oči. Nedělá si z něj
sova blázny?!
„Milá sovo, sáhni si pařátkem na čelo. Tam máš přeci své brýle,“ řekl zajíc Cyril a pokračoval, „a teď rychle, moje zaječí rodinka čeká, až přijdu s medicínou.“
„Sakryš, taková bžunda to mohla být, kdyby hledala Mudrlice ty brýle déle,“ zaklela Bordelína. Byla po dnešním dni už celá rozlámaná. A tak se schoulila v koutě své chatrče a přikryla se potrhaným kabátem. Stihla ještě vzdychnout: „Postel si vyčaruju zítra.“
A pak usnula.

——————–

Prolistujte si další ukázku.

——————–

O autorce

Sandra Dražilová Zlámalová je začínající autorka, která se dětským čtenářům představila v roce 2017, kdy vyšla její pohádková prvotina Kulíškovy neposedné příhody. Vystudovala učitelství jak pro střední, tak pro základní školy, z čehož čerpá i ve své tvorbě. Dříve se věnovala také překládání a tlumočení z německého jazyka. Nyní je především maminkou tří uličníků, takže jsou všechny její příběhy „testované na dětech“. Má ráda, když její vyprávění obsahuje více textových rovin. Miluje knížky, sportování a cestování se svými dětmi a manželem. Se svou rodinou bydlí v Jizerských horách, kde se odehrává i děj Čarodějnice Bordelíny.

Zdroj informací: Bambook

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Dražilová-Zlámalová, Sandra

Grada, 2019