Knihu Křeček v utajení vydalo od autorky Zuzany Pospíšilové
vydalo nakladatelství Grada v edici První čtení.

Předmluva

Toužíte po zvířátku? Rádi byste měli nějakého mazlíčka? Například takový křeček… Co všechno by se s ním dalo podnikat? Jak byste si spolu mohli hrát? Určitě by to byl skvělý kamarád. Ale co když doma kraluje kocour, který by ho mohl ulovit? I tohle se dá vyřešit. Tedy v případě, že máte štěstí jako Tom a pořídíte si to správné zvířátko. Jaké? Přečtěte si o Kamilovi!

Já chci křečka! Tomáš si právě hrál s novou autodráhou a najednou se kolem něho protáhl velký chlupatý kocour. Byl to Drápek. Prošel se přes dráhu zrovna ve chvíli, kdy tudy projelo autíčko. To ale v jeho chlupatém kožichu uvízlo. Kolečka se stále točila a zamotávala se mu do chlupů. Drápek vyskočil do vzduchu a mňoukal jako pominutý. Z kuchyně rychle přiběhla maminka. „Co se stalo?“ zeptala se. Tomáš pokrčil rameny a ukázal na kocoura. „Já za nic nemůžu. To on. Ničí mi to tady,“ odpověděl dotčeně.

Maminka se podívala na převrácenou autodráhu a pak na kocoura, který se krčil v koutě. Měla sice ruce od mouky, ale chtěla svého miláčka pohladit. Když si všimla autíčka na jeho břiše, hned mu spěchala na pomoc. Drápek si lehl na záda a nastavil břicho. Maminka vymotala autíčko z kočičího kožichu a vrátila ho Tomášovi. Kocoura pak v náručí odnesla do kuchyně. Uklidní ho, učeše. To má Drápek moc rád. Bude vrnět blahem. Tom zatím dával do pořádku svoji autodráhu. Opravil převrácené části a položil na ně autíčko. Ale co to? Autíčko se ne a ne rozjet! „Co s tím je?“ rozčiloval se. Vzal autíčko do ruky a prohlížel si ho zblízka. Mezi koly byly kocourovy chlupy. Začal je postupně vymotávat.

Trvalo to docela dlouho, protože Drápek měl chlupy dlouhé a bylo jich opravdu moc. Když vymotal poslední chlup, dostal nápad. Kdyby uměl kocoura zmenšit, mohl by ho na autíčku povozit. To by byla zábava! Než to stačil domyslet, zavolala ho maminka k večeři. „Jsou i menší zvířátka než kočky a kocouři?“zeptal se Tom s plnou pusou. „No jasně,“ odpověděl táta. „Třeba pavouci, brouci nebo žížaly.“ „Fuj,“ ušklíbla se maminka. „A co křeček?“ navrhl opatrně tatínek.

Tomášovi zajiskřilo v očích. Hned si představil, jak by si mohl s křečkem hrát. Vozil by ho v autíčku, postavil by mu překážkovou dráhu a mohl by ho jen tak pochovat. Drápek se nechá pohladit jen od maminky. „Jé, to je prima nápad. Já chci křečka!“ oznámil rodičům.

Přípravy

Maminka s tatínkem se na sebe nechápavě podívali. „A proč chceš zrovna křečka?“ divil se tatínek. „Protože bych ho mohl vozit autodráhou. Drápek se tam nevejde,“ odpověděl po pravdě Tomáš. „Obávám se, že to by asi nešlo!“ zarazila ho maminka. „Proč by to nešlo? Do malého náklaďáčku se mi určitě vejde,“ namítal Tom. „Kočky loví myši,“ vysvětlila mu maminka. „Ale já nechci myš. Já chci křečka!“ nevzdával se Tom.

Tatínek se rozesmál a vložil se do debaty: „Kočkám je to jedno. Uloví všechno, co se myším podobá. A křeček se myši podobá fakt hodně.“ Tomáš byl zklamaný. Málem mu ukápla slza. Tak moc se těšil. Mamince ho bylo líto. „Víš co? Půjdeme se podívat do obchodu se zvířátky. Třeba tam nějakého mazlíčka vybereme.“ Tomášovi zajiskřilo v očích. „A kdy?“ zeptal se nedočkavě. „Brzo,“ ujistila ho maminka a začala ze stolu sklízet talíře.

„Zítra!“ naléhal Tom. Aby si maminku naklonil na svou stranu, pomohl odnést ze stolu solničku a pepřenku. Maminka si povzdechla, pokrčila rameny a souhlasila. „Tak jo. Zajdeme tam hned cestou ze školy.“ Tom se zaradoval. Skočil mamince kolem krku a pak utíkal do svého pokoje. Musí se na nové zvířátko náležitě připravit. Netušil, že zvířátka by měla být v kleci, v teráriu nebo akváriu. Nachystal postýlku ve velkém žlutém náklaďáku, se kterým jezdil venku na písku. Korbu vystlal svou starou mikinou. Už ji nenosil, protože z ní vyrostl, ale teď mu dobře poslouží.

Ve dveřích pokojíčku se objevila maminka. „Dáš si pudink?“ „Jo. Hned přijdu, jen co mu ustelu postýlku!“ odpověděl. „Komu?“ nechápala hned maminka. „No tomu novému zvířátku přece,“ připomněl jí Tom. „To nemusíš. To budeme řešit až podle toho, jaké budeme mít zvířátko.“ Tomík tedy nechal náklaďák v koutě a šel si sníst pudink. Při jídle i při koupání myslel jen a jen na svého budoucího kamaráda. Dokonce se mu o něm i zdálo.

——————–

Nezapomeňte se podívat na další ukázky.

——————–

O autorce

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Dříve pracovala v dětském rehabilitačním stacionáři, převážně s dětmi s organickým poškozením CNS a pohybovým postižením. V době studií se zabývala tématem rozvoje tvořivosti u dětí mladšího školního věku, nyní píše knihy pro děti. Přečtěte si ukázky z některých z nich, např. z knih Prázdninové pohádky, Pohádkové uspávanky, Knihovnické pohádky, Záchranářské pohádky, Hasičské pohádky, Prázdniny s drakem či Školnice Valerie s ujímá vedení.

Zdroj informací: nakladatelství Grada

Knihy s logem Grada vycházejí v České republice již od roku 1991. Nabídka společnosti pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. Vydává např. tituly s právní tematikou, ekonomické, z oblasti financí a účetnictví, psychologické, zdravotnické, s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví atd. Značka BAMBOOK je určena všem dětským čtenářům. Nabídkou dětských knížek provází její maskot, pandí kluk Bambook, který seznamuje děti se světem čtení a příběhů.

Související knihy

Pospíšilová, Zuzana

Grada, 2019