Fantasy román Strážci příběhů německé spisovatelky Mechthild Gläserové vyšel v nakladatelství Fragment roku 2016. Toto první české vydání je už nějaký čas vyprodané, ale 24. ledna 2019 jsme se dočkali dotisku.

Příběh začíná v Německu, kde si hlavní hrdinka Amy o letních prázdninách balí věci a vyráží s matkou na skotský ostrůvek Stormsay. Pochmurná blata, dramatické útesy a rozbouřené moře nejsou zdaleka to jediné, co tam dívku okouzlí. Dozví se totiž, že je členkou staré šlechtické rodiny, která ovládá schopnost vstupovat do knih a ovlivňovat již napsané příběhy. Zásahy do děje jsou nicméně zakázané, protože by mohly vést ke strašlivým následkům. Amy si přesto ve světě knih najde přátele: moudrého tygra Šer Chána z Knihy džunglí a láskou souženého Goethova Werthera.

Literární svět je vzrušující, ale vůbec ne tak pokojný, jak se zpočátku zdálo. Cestou na ples k panu Darcymu se zraní Elizabeth Bennetová, na čajovém dýchánku u zajíce Březňáka a Kloboučníka si Amy ukousne z otráveného dortíku a Sherlock Holmes je nalezen mrtvý. Kdo zasahuje do příběhů? Kdo a proč z nich krade jejich nejdůležitější nápady, bez nichž by nemohly existovat? Strašlivé události začnou prosakovat do reálného světa, a tak je Amy jasné, že musí co nejdřív najít viníka. Ukáže se však, že pravda je mnohem horší, než si dokázala představit.

Strážci příběhů jsou určeni čtenářům od dvanácti let a většinu času působí jako poměrně jednoduchá, naivní, ale příjemná a kouzelná četba. Kterého knihomola by nenadchla možnost vstupovat do svých milovaných knih a přátelit se s oblíbenými postavami? V literárním světě můžete přebíhat z jedné knihy do druhé rychlostí blesku nebo se vydat na místo mezi řádky, kde se postavy scházejí, když zrovna nevystupují ve svém příběhu. Najdete tam městečko s různými obchůdky a kiosky. V lékárně si lze zakoupit prostředek proti nedokonavým slovesům a na pultě u stánku jsou nabízeny tři uvozovky za cenu dvou. Hojně navštěvovaným místem je hospoda U Inkoustového sudu, kde svůj žal utápí nešťastný Werther.

„Dobrý den, slečno Amy. Já trpím,“ pozdravil mě.
„Já vím,“ řekla jsem. „Znám váš román.“
„Ale dnes je to obzvlášť těžké. Mám pocit, jako by má lebka skončila pod kopyty koně.“ Protáhl obličej do úšklebku. „Za to vděčím Inkoustovému sudu. Už nikdy do té špeluňky nevkročím. Včera večer jsem málem propásl svou sebevraždu,“ zvolal dotčeně. „Dokážete si to představit?“
„Moc ne,“ přiznala jsem. (str. 84)

Mechthild Gläserová vymyslela úžasný svět plný netušených možností, originálních a báječných nápadů. Bohužel zcela nedokázala využít jejich ohromný potenciál. Nedozvíme se, jakými zákonitostmi se svět literatury řídí. Jak to funguje, když se postava dobere ke konci příběhu a pak musí začít od začátku? Jak to vypadá, když se Amy prochází světem a vidí okraje jeho stránek? Jak je vlastně možné prolistovat se z knihy do knihy? Tím, že nějaká postava prostě pohne kytkou nebo kamenem? To je poměrně neuspokojivý způsob přecházení mezi příběhy.

„Nejlépe uděláme, když nalistujeme pár stránek dopředu.“
„To jde?“
„Jakožto čtenářka byste tohle přece měla vědět. Nebo snad doma čtete pořád jednu a tu samou stránku?“ podivil se Werther.
„Ne.“
„Tak vidíte.“ Napochodoval do jednoho z květinových záhonů a zatáhl za kopretinu.
Svět kolem nás sklapl, nebe se posunulo na stranu. Tam, kde býval horizont, visela teď zahrada včetně potoku ve vzduchu a voda tekla do kopce. Zaklonila jsem hlavu, abych viděla, kam zmizel, ale Werther se mnou trhnul dopředu. Prošli jsme stěnou z louky, jako by to byla mlha, a skončili v jeskyni, na jejíchž stěnách visely mezi kořeny kuchyňské skříňky a police. (str. 86–87)

V případě pravidel fungování literárního světa by byl čtenář zřejmě ochoten odpustit povrchnost, vzhledem k tomu, že Strážci příběhů jsou jinak plní dobrodružství, vtipných hlášek a doopravdy zajímavých myšlenek. Ovšem nad skutečností, že ani mezilidské vztahy vůbec nejdou do hloubky, nelze už jen tak mávnout rukou.

Varování: Následující část recenze vyzrazuje zápletku díla.

Amy například nikdy nepoznala otce. Když se od matky konečně dozví tajemství svého původu, člověk by čekal, že šokující zjištění v ní rozpoutá bouři neodbytných otázek. Ale místo aby běžela za tátou a chtěla se o něm okamžitě dozvědět víc, jde prostě spát. Než usne, možná si na chvíli zaskočí do knížky, ale to je vše. Čtenář doufá, že na nejbližších stránkách se pokusí s tátou sblížit. Nebo že on sám za ní přijde ve snaze navázat vztah a poznat lépe svou dceru. Dojde sice na kratší rodinný výlet, během něhož si vymění pár slov, jenže pak ten pokrok zase nějak vyšumí. Dívčin otec má celkově velmi málo prostoru na to, aby se pořádně projevil, což je nepochybně škoda. Jedná se o jednu z působivějších postav s obrovským potenciálem.

Konec části recenze, která vyzrazuje zápletku díla.

Stormsay je malinký ostrov, kde žije pár lidí. Přitom by nevadilo, kdybychom některé vyškrtli, jelikož se nijak neprojevují (např. Clyde). Dá se předpokládat, že na omezeném prostoru k sobě budou mít obyvatelé blíž, ačkoli zde proti sobě stojí dva znepřátelené klany, mezi nimiž v posledních letech panuje mír. Opak je pravdou. Amy není schopná sblížit se s nikým kromě vrstevníka Willa, do něhož se až příliš rychle zamiluje. Ale co čekat, když je to jediný kluk široko daleko a navíc neodolatelně pohledný? Vztah mezi Amy a jejími příbuznými je vlažný. Nerozumí si příliš už ani s mámou, která tráví téměř veškerý čas se svou staronovou láskou a netuší, že se její dceru ve světě knih opakovaně pokoušeli zabít.

A to je další věc. Amy se nesčetněkrát ocitne v ohrožení, ale nikdy o tom neřekne nikomu kromě Willa nebo Werthera. Stane se svědkyní řady nejasných a tajuplných věcí, odhalí nejrůznější problémy, ale ani jednou ji nenapadne jít za mámou a svěřit se jí. Nad vším rozmýšlí sama, spřádá divoké teorie, reaguje nesmyslně, podezírá kdekoho z okolí a přehlíží zjevné věci.

Běžela jsem ke kamennému kruhu, a když jsem tam doběhla, byla jsem si jistá, že pod jedním z oblouků najdu otevřené vydání antického eposu. Ale v tom jsem se mýlila. Tady nahoře vůbec žádná knížka neležela. Tím pádem se nikdo z nás v literatuře nenacházel, Werther s nestvůrou, která ho pronásledovala, bojoval úplně sám a já jsem ztratila cenný čas tím, že jsem pádila sem. Proč jsem hned nešla Wertherovi na pomoc, ještě z domku? (str. 295)

Ještě větším nedostatkem příběhu je unáhlený konec. Nad spoustou věcí zůstanou viset otazníky. Jak to dopadlo se zraněnou babičkou? Kde vezmou rodiny knižních poutníků peníze na to, aby mohly zůstat na ostrově? Proč právě tyto dvě rodiny mají jako jediné na světě schopnost vstupovat do knih? Proč se nikdo z dospělých více nezajímal o to, co celé dny dělali Amy a Will? Koneckonců přece hledali zloděje nápadů pomlčka vraha a riskovali životy. Nikdo kromě pomateného Brocka jim nepomohl. Autorka ostatní dospěláky prostě odsunula do pozadí na úkor rozvíjející se insta-lásky mezi Amy a Willem. Rychlý a rádoby dojemný konec jen podtrhl obrovské zklamání. Bylo by užitečnější vynechat některé zbytečné scény (např. podivný výlet do Snu noci svatojánské nebo ještě podivnější honičku s Charybdou) a místo kvapného shrnutí nabídnout propracovanější konec.

Kniha má tedy své klady i zápory. Zpočátku vyvolává velká očekávání, ale nedokáže je naplnit. Umí rozesmát vtipnými komentáři a veselými scénami – zejména se šarmantním Wertherem. Okouzluje i krásnými popisy divoké skotské přírody a knižních světů. Na druhou stranu někoho může zlobit, když Amy prozrazuje děj příběhů, do nichž vstupuje. Počítá se zřejmě s tím, že jde o notoricky známá díla, ale pokud jste ještě nečetli třeba Janu Eyrovou, Annu Kareninu, Sen noci svatojánské nebo Proměnu, pravděpodobně budete ochuzeni o některá překvapení. Nebo vás stručný náhled do těchto knih naopak přiměje si je přečíst.

I kdyby Strážci příběhů nebyli vcelku čtiví a zábavní, doporučila bych je už proto, že přitáhnou pozornost mládeže k některým obávaným dílům (Utrpení mladého Werthera, Vojna a mír atd.). Jako Slavkovačku mě navíc potěšila zmínka bitvy u Slavkova, za což má u mě autorka drobné plus.

Související knihy

Gläserová, Mechthild

Fragment, 2019