Autorkou románu Jana Seymourová: Laskavá královna, který vydalo nakladatelství BB/art na konci roku 2018, je historička Alison Weirová, jež se zabývá především dějinami rodu Tudorovců. Z odborných publikací této autorky jmenujme například tituly Děti Anglie, Šest žen Jindřicha VIII. anebo Pád Anny Boleynové, z její beletristické tvorby pak sérii Šest tudorovských královen. Titul Jana Seymourová: Laskavá královna je třetím dílem této knižní řady.

Již jedenáct dní po popravě Anny Boleynové se Jindřich VIII. Oženil. Potřetí. Jeho další vyvolenou byla na první pohled skromná a cudná Jana Seymourová, které připadl nelehký úkol, v němž její předchůdkyně zklamaly – porodit královi syna a dědice. Jana musela z postu dvorní dámy přihlížet děsivé tragédii, v rámci které byla Anna Boleynová nejprve pozvednuta a následně poté, co králi nepovila syna, svržena a popravena. Podobný osud hrozil i Janě, pokud by opakovala chyby, které se staly Anně osudnými.

Autorka ve svém románu vykresluje Janu Seymourovou jako ženu, která byla do role královny vmanipulována svou rodinou, jež se snažila na její úkor obohatit a pozvednout. Zároveň však Jana vystupuje jako silná a morální žena, která je dostatečně inteligentní na to, aby se vyvarovala politickému intrikování, které králi tolik vadilo na Anně. Její další ctností je laskavost, se kterou přistupuje nejen ke svým poddaným a ke králi, ale i k jeho dvěma dcerám, Marii (kterou měl s Kateřinou Aragonskou) a Alžbětě (která byla dítětem Anny Boleynové).

Tam, kde to bylo možné, použila autorka historické prameny coby platformu pro svůj příběh. Kde tyto prameny chyběly, využila Weirová svou fantazii a vědomosti o společnosti raně novověké tudorovské Anglie. V závěrečné poznámce Weirová vypráví o svých problémech při rekonstruování příběhu Jany Seymourové. Vzhledem k nedostatku dobových svědectví pro ni bylo prakticky nemožné dospět ke komplexnímu obrazu této královny. Jistě víme například to, že když se na rozkaz krále začaly rušit kláštery, přimlouvala se Jana za jejich obnovení, a to i v situaci, kdy taková prosba vyžadovala velkou odvahu. Z těch několika mála osobních vyjádření a názorů, které se po ní zachovaly, můžeme usuzovat, že byla laskavé povahy. Zajímavé je i vylíčení vztahu Jany k předcházejícím královnám. Zatímco Kateřina byla pro Janu jedinou pravou královnou, k Anně chovala z povinnosti úctu, za královnu ji však nejspíše vnitřně nepovažovala.

O pečlivé práci Weirové jako historičky vypovídá její odmítnutí tradiční hypotézy, podle které Jana Seymourová zemřela několik dní po porodu na horečku omladnic. Weirová detailně zkoumala zmínky o královnině úmrtí a konzultovala je s odborníky na problematiku poporodní péče. Společně dospěli k závěru, že Jana pravděpodobně skonala kvůli dvěma různým komplikacím – tou první byla otrava z jídla, druhou zase selhání srdce způsobené dehydratací a embolií.

Knihu Jana Seymourová: Laskavá královna doporučuji nejen těm, kteří se zajímají o historii tudorovského rodu, ale i čtenářům hledajícím kvalitní a autentický historický román.

Související knihy

Weirová, Alison

BB/art, 2018