Všechno okolo se děje tak rychle, že nemáme ani pořádně čas se na chvíli zastavit a naplno vnímat okamžik, který právě prožíváme. Natož si dovolit zapátrat v paměti a připomenout si všechny ty krásné i smutné zážitky, jež se pojí s naším dětstvím.

Herečka a spisovatelka Marie Doležalová však nám všem, kteří jsme stejně jako ona vyrostli v devadesátkách, udělala obrovskou službu, když některé ze svých vzpomínek na tuto dobu sepsala. Díky tomu si dnes můžeme připomenout, jak naše generace trávila prázdniny nebo bez kterých hraček a pochoutek jsme tehdy nemohli žít, avšak dnes skočily zapomenuty v propadlišti dějin.

Kniha Jeden kopeček šmoulový, kterou autorce vydalo nakladatelství Motto, nás provází Maruščiným dětstvím plného nevinných her, rošťáren, ale hlavně obyčejných okamžiků. Nemálo podobným zážitkům, které pro nás devadesátkové děti tehdy mnoho neznamenaly, ale dnes patří mezi naše nejcennější poklady.

Kdo z nás by dokázal zapomenout, jak si poprvé na prolízkách rozbil koleno, jaké vzrušení v nás vyvolal příjezd kolotočářů do města nebo kolik tamagoči muselo zemřít hlady, než nám došlo, že opravdu nejsme pečovatelský typ a mnohem větší srandu stejně zažijeme s kamarády ze sídliště.

Při čtení této knihy jsem se neubránila vlastním vzpomínkám, které sice nebyly totožné s autorčinými, avšak ve své podstatě přece si velmi podobné. Také jsem trávila mnoho času se svou rodinou, prázdniny i u nás byly ve znamení her pod laskavým dozorem babičky a dědy, a co by to bylo za dětství, kdybych alespoň jednou za čas neuspořádala módní přehlídku z máminých a babiččiných šatů.

Jeden kopeček šmoulový je sbírkou vzpomínek nejen na dětství Marie Doležalové, ale rovněž se v ní dozvíte, jak se seznámili její prarodiče nebo co svedlo dohromady jejího tátu s mámou. I když má tato kniha největší význam pro autorku a její blízké, je velmi milým čtením i pro nás ostatní, v jejichž rodinách kolují podobné příběhy.

Autorka tuto publikaci rozdělila do čtyř částí, první tři jsou věnovány příhodám pojícím se ke konkrétním místům, zatímco poslední je směsicí různých vzpomínek, které příhodně pojmenovala „Život“.

Celkový retro dojem z historek Marie Doležalové výborně dokreslují autorčiny rodinné fotografie a povedené ilustrace od Elišky Podzimkové, jež je uvedena jako spoluautorka knihy a bez níž by tato publikace nebyla tak emotivní.

O tom, že Marie Doležalová psát prostě umí, nás už přesvědčila ve své prvotině Kafe a cigárko, která vznikla na základě jejího populární stejnojmenného blogu oceněného Magnesií Literou. A právě proto, že psát umí, jí dokážu odpustit těch pár gramatických chybiček, kterých jsem si v textu všimla. Místo toho naopak vyzdvihnu, že vsadit na neformálně laděný jazyk plný nespisovné a obecné češtiny (a trochy nářečí) byla pro tento typ knihy skvělá volba, protože jí dodává na opravdovosti.

Jestli i vy patříte mezi děti, které v devadesátkách vyrůstaly, ale mnoho detailů spojených s touto dobou se vám z hlavy za ta léta už vykouřilo, určitě si knihu Jeden kopeček šmoulový co nejdříve přečtěte. Budete překvapeni, kolik téměř zapomenutých vzpomínek se vám díky ní vybaví. Mně nezbývá než Marii Doležalové za tuto nádhernou, nostalgickou knihu poděkovat, protože mi pomohla najít cestu k mému zdánlivě ztracenému dětství.

Související knihy

Doležalová, Marie

Motto, 2018