Krátké recenzní postřehy: Hrobaříci a Hrobaři, Top Dog, Hra na lháře, Až tady nebudu, Šťastní lidé čtou a pijou kávu, Ďáblův spár, Tata a jeho syn

Očima (a ušima) na únor

22.2.2019 Alena Badinová Bez komentáře

Uplynul takřka měsíc od prvního recenzního okénka, a tak jsem tu s dalším přehledem knih (a audioknih), které neunikly mojí pozornosti. Můžete posoudit, zda tituly stojí za to, abyste jim také věnovali svůj čas.

Začneme opět knihou pro děti, i když třetí pokračování série o dětské partě Hrobaříků s názvem Hrobaříci a Hrobaři autorky Petry Horákové, nově vydaný v nakladatelství Argo, vypráví příběh o dětech, které již dospěly. Hrdinové knih Tajemství hrobaříků a Hrobaříci v podzámčí studují na vysokých školách a prostřednictvím paní Anežky (známé z prvního dílu) jsou opět vtaženi do historie (i současnosti) pražských hřbitovů. Dobrodružství je napínavé, plné konspiračních teorií souvisejících se světlem (život člověka jako světlo, zneužití této možné energie), ale přiznám se, že vlastně ani nevím, jaké věkové kategorii je závěr trilogie určený. Nejspíše starším teenagerům, protože pro dospělé je to trošku slabší a pro mladší děti zase hodně matoucí. Osobně mysteriozní čtení nevyhledávám a konspirační teorie nesnáším, takže asi pro tuto knihu nejsem vhodným recenzentem. Bohužel, závěr velmi zajímavě rozjeté trilogie byl pro mne zklamáním…

————————————————

Kniha Top Dog, kterou vydalo nakladatelství Kniha Zlín, je také závěrečným dílem trilogie, ovšem úplně odlišného žánru. Sérii ve stylu Stockholm noir napsal průkopník tohoto žánru Jens Lapidus. Po úvodním seznámení s podivnou ústřední dvojicí – právničkou Emelií a bývalým vězněm Teddym – v románu Pouze pro VIP následoval titul Stockholm delete, a přestože by se mohlo zdát, že šlo o dva naprosto oddělené případy, nebylo tomu tak. Spojující linkou celé série byla Teddyho touha přijít na to, proč vlastně unesl Matse Emmanuelssona, za což byl odsouzen, a kdo stojí za obchodem s bílým masem a zneužíváním školaček. Jedna z takto zneužívaných dívek se rozhodne v závěru série svědčit u soudu, Emelii si najme jako advokátku, jenže svědkyně je zavražděna. Kdo se tolik obával prozrazení, že ji odstranil? A podaří se Teddymu konečně najít odpovědi na své otázky?
Příběh je opět rozprostřen na více než 500 stran (zde konkrétně na 570 stran) a vyznačuje se hned několika dějovými linkami. Důležitou roli hraje také Teddyho synovec Nikola a drogy v hodnotě milionu korun. Ze začátku jsem se opět trochu nudila, pak napjatě vychutnávala každou odbočku a těšila se na konečné rozuzlení. To nezklamalo. Takže podtrženo sečteno: celá trilogie stojí za přečtení, ovšem není to nic pro nedočkavce a netrpělivé čtenáře.

————————————————

Audiokniha Hra na lháře je již třetím románem anglické autorky Ruth Ware. Thriller Všude kolem černý les byl velice oceňovanou prvotinou, na kterou navázala příběhem Žena z kajuty č. 10. Obě knihy mají společné, že hlavními hrdinkami jsou ženy, a čím více se příběh odvíjí, tím více se zamotávají do tajemného závoje lží a jsou vystaveny i ohrožení života. Napětí a neustálý pocit nebezpečí stoupá a čtenářovy smysly jsou natahovány na skřipec pomalým vyprávěním (někdy až příliš pomalým), v němž se proplétá minulost a současnost. Hra na lháře není výjimkou a plně potvrzuje kvality Ruth Ware jako vypravěčky.
Já jsem knihu poslouchala jako audio v podání Magdaleny Tkačíkové. Její přednes byl příjemný, procítěný a odpovídal mojí představě mladé ženy, jejíž svědomí neustále čelí výčitkám kvůli tomu, co se stalo před sedmnácti lety a nyní znovu vyplulo na povrch, což by ji (a její tři kamarádky) mohlo buď osvobodit, nebo navždy stáhnout do propasti. Hledáte-li vhodný titul na dlouhou cestu autem, pak čtrnáct a půl hodiny stažených z webu Audiotéka.cz, může být tím pravým.

————————————————

Co by se mohlo stát, Až tady nebudu, zajímalo další britskou autorku Lindu Greenovou (autorku knihy Před pikolou, za pikolou), a tak napsala stejnojmenný román. Hlavní hrdince se z ničeho nic na její facebookové zdi začnou objevovat příspěvky z budoucnosti. Podle nich jí zbývá 18 měsíců života. Muže, s nímž se ve skutečnosti právě seznámila, si za tu dobu stihla vzít za manžela a mít s ním krásného syna. Má i přes vizi blízké smrti jít jako ovce na porážku a nechat naplnit tristní osud? Nebo jej dokáže změnit?
Nemám příliš ráda sci-fi, jehož prvky Linda Greenova začlenila do svého příběhu. Nicméně bez onoho tajemného propojení s budoucností by nebyla zápletka tak napínavá a odlišná od všech knih, které líčí domácí násilí. Především však na svém příběhu autorka ukazuje sílu biologických hodin, které hrdinku nevyhnutelně táhnou do zkázy. Touha po dítěti, strach, že žádný jiný muž už nebude, oslepuje ženy natolik, že nejsou schopny rozpoznat patologický vztah. Současně velkou roli hraje opičí láska matky, která by byla schopná pro blaho svého dítěte i vraždy. Román jsem poslouchala stažený z webu Audiotéka.cz v podání Andrey Elsnerové, Lucie Kožinové a Aleše Procházky a musím říct, že jejich interpretace nezklamala, naopak dodala slovům barvu a vážnost. Necelých jedenáct hodin poslechu díky nim uteklo jako nic.

————————————————

Abych nepsala jen o napětí, občas jako obyčejná žena sáhnu i po nějaké té romantice. Zaujal mě název knihy Šťastní lidé čtou a pijou kávu, což vlastně ani není jen titul románu, ale také pojmenování knižní kavárny, v níž realizuje své sny hlavní hrdinka příběhu, Pařížanka Diana. Jenže její manžel s dcerou zahynuli při dopravní nehodě a ona se utápí v nekonečném žalu. Až dostane nápad – splní sen svého muže a odstěhuje se do Skotska. Tam, daleko od všeho, co jí připomínalo dřívější život, realizuje svůj nový začátek, s čímž jí pomáhá nemluvný fotograf Edward.
Dalo by se říci, že autorka Agnès Martin-Lugand napsala další romanci, jakých je v literárním (a filmovém světě) nadbytek. Bohužel díky svému závěru příběh vyznívá poněkud ploše a místo blaženého pocitu, že vše dobře dopadlo, se dostavuje rozčarování. Jediné, co autorku ospravedlňuje, je, že jde o první díl zamýšlené série, a jak jinak ji natáhnout, než tím, že všechnu romantiku nevyplácá hned na úvod?
Knihu, kterou vydalo nakladatelství Motto, jsem poslouchala v podání Michaely Baladové jako staženou audionahrávku z webu Audiotéka.cz. Bohužel ani přednes nebyl úplně tím nejlepším (přišlo mi, že interpretka v některých dialozích hodně přehrává). Naštěstí šlo jen o necelých pět hodin poslechu, takže jsem to tu chvíli vydržela…

————————————————

Audioniha Ďáblův spár vyšla jako kniha v nakladatelství Host v loňském roce. Jde o první díl detektivní série s novinářkou Jennifer Doreyovou. Protože je hlavní hrdinka až příliš zvídavá, musela si zachránit život útěkem z Londýna domů, na poklidný ostrov Guernsey. Jenže ani tam nenachází klid – má pocit, že i zde ji někdo pronásleduje. Navíc jí připadá divné, že na ostrově již padesát let dochází k sebevraždám, které vykazují stejné znaky. Není možné, že jde o vraždy a mezi místními obyvateli se skrývá sériový vrah?
Začátek příběhu, který jsem poslouchala jako audioknihu v podání Petra Kubese a Pavly Gajdošíkové, mi přišel zmatený a měla jsem pocit, že se vůbec nezaposlouchám. Nakonec mě ale více než jedenáctihodinové vyprávění vtáhlo a nelitovala jsem, že jsem to po úvodu nevzdala. Rozuzlení bylo tak trochu předvídatelné díky tomu, jak se postupně odhalovaly jednotlivé indicie, ale o to více dramatické. Pokud máte rádi ostrovní sérii Petra Maye, pak se neváhejte do podobných končin vypravit i s novou autorkou Larou Dearman. Atmosféra konce světa spojená s kriminálními činy přímo vybízí k ponoření do dlouhého poslechu umožněného webem Audiotéka.cz.

————————————————

A na závěr si nechávám malý literární bonbonek, audioknihu Tata a jeho syn Arnošta Goldflama, kterou pro Radioservis načetl sám autor. Povídkově zachycené vzpomínky na dětství v jeho podání vyznívají jako absurdní humoresky. Myslím si, že není nad to, když autor své dílo i načte, pokud tedy má ty správné herecké schopnosti (ne každý autor nutně musí být dobrý interpret svých knih) – protože jen on sám ví, jakým způsobem sdělit to, co sdělit chtěl psaným slovem. Moc jsem se u poslechu bavila a věřila mu každé slovo, a to i přes to, že na besedě se čtenáři se Arnošt Goldflam přiznal k tomu, že většina příhod není podle pravdy. Ale kolik je tam skutečnosti a kolik fabulace, to už asi zůstane navždy tajemstvím…
Jestliže vám kniha unikla a CD nemáte kde koupit, stáhněte si titul, který vás pohladí po duši, rozesměje i zavede do vašich vlastních vzpomínek, z webu Audiotéka.cz jako já.

Dnešní recenzní průlet je u konce a já jsem zvědavá na vaše postřehy. Pokud jste stejné tituly také četli či poslouchali, podělte se s námi, jak na vás působily.

Doporučení:

Share