Čtení ke kávě: Poselství v čase vánočním a novoročním (Štěpán Neuwirth)

Poselství v čase vánočním a novoročním

25.12.2018 Štěpán Neuwirth Bez komentáře

Mám přítele Slávka – novináře, fotografa a obdivovatele krajiny POODŘÍ. Krajiny mého dětství, dospívání i – stárnutí.

Čas od času mi Slávek ze svých toulek krajinou řeky Odry pošle pár snímků. Vždy mě dojme, jak dokáže nejprostším záběrem vyzvednout sílu a krásu jedinečného, neopakovatelného okamžiku setkání člověka s přírodou.
Pokud dnes připomínám každému z Vás, co je podstatou našeho bytí, co je zdrojem síly a víry člověka v den, který navečer odchází, aby ráno znovu vzešel, v den, kdy můžeme obejmout své blízké, podat ruku příteli a potom vykročit na cestu, o níž předem nemůžeme říci, kam nás zavede, byť bychom si mysleli, že cíl známe, pak bych si přál z hloubi své duše, abyste kolem sebe šířili pohodu, radost, harmonii. Obklopeni těmi, kdo jsou nám nejblíže, komu věříme a koho máme rádi, vytváříme ostrůvek štěstí. Kéž by bylo těch ostrůvků stále víc, kéž by se rodily jako vyrůstají houby po dešti nebo vzcházející semena obilí či klíčící mladé stromky.
V tomto okamžiku si dovolím připomenout myšlenky, jež jsem uložil do prostého osmiverší v knize POHÁDEK S VŮNÍ LUK A LESŮ:

Cestička známá vede mě poli
do kroků šumí klasů sbor
nad hlavou píseň jiskřivě teplá
lehounkým vánkem chvěje se stvol
Kolem se valí zlatavá řeka
šumící písní života
dražší než zlato, než rubínů lesky
domova něžná prostota…

Na domov myslím vždy, když jsem od něho vzdálený – byť třeba nedaleko, na břehu říčky nebo na lesní cestě. Každým krokem, kdy se od domova vzdaluji, roste touha se co nejdříve vrátit. Mám proč – protože jsou tam bytosti nejdražší, bytosti, jež jsou smyslem mého žití, bytosti, za něž nesu odpovědnost jako manžel, otec, děda.
Až zasednu ke štědrovečernímu stolu, budou moje myšlenky také patřit Vám všem, kdo jste součástí mého života – minulého, současného – a věřím, že i budoucího. Poslední den v roce a den první roku následujícího budou časem setkávání. Až se potkám s přáteli – jako každoročně u VOJTOVY kazatelny v Oderských vrších – až si podáme ruce, bude v tom stisku naděje a víra. Bez falše, bez prázdného patosu, bez smutku. Opět to bude další z mnoha ostrůvků, od jejichž břehů se budou odrážet vlny zloby a nenávisti.
BREVE ENIM TEMPUS AETATIS SATIS LONGUM EST AD BENE HONESTEQUE VIVENDUM. (Krátký čas života je dostatečně dlouhý k dobrému a čestnému životu.) CICERO
Je třeba něco dodávat? Snad jen přání zdraví a štěstí v čase, který přichází.

S úctou Váš

Štěpán Neuwirth

Novinář, publicista, spisovatel. Do literatury vstoupil románem Pazderna, který publikoval v Ostravském večerníku (1977/78) pod pseudonymem Roman Jiříkovský. Na přelomu let 2002/2003 napsal řadu esejů, v nichž zaujímá kritický postoj k vývoji naší země po roce 1989. Soubor esejů, který nazval Zastavení uprostřed života, nebyl oficiálně nikdy vydán, protože nakladatelé se obávali reakce tehdejší politické garnitury. Eseje byly tedy šířeny jednak po internetu, jednak samizdatovou formou. Další část tvorby věnoval dětem: Pohádky s vůní luk a lesů, Srna z olšového mlází, Smrt číhá v tůni, Paseka živých jelenů. Z přírodních námětů čerpají knihy pro dospělé: Povídky od loveckého krbu, Dříve než zemřou řeky, Toulky nejen s kulovnicí, Ostroretky v proudu, Lovci v krajině divokých sviní, Vyznání krajině, Nejkrásnější ze vzpomínek.
Z jedenáctiletého působení ve funkci tiskového mluvčího ostravské fakultní nemocnice vytěžil knihu Tep nemocnice, která získala v roce 2003 prestižní literární cenu E. E. Kische. Toto téma později rozšířil knihou Puls nemocnice. Jako spoluautor se podílel na monografii Zemědělské družstvo v Polance nad Odrou. Spoluautorsky rovněž přispěl do antologie mysliveckých povídek v knihách Myslivecká vyznání a Z lesů, luk a strání. Rovněž přispíval do časopisu Myslivost a jeho příloh Myslivecké zábavy. Autorovy povídky se pravidelně objevují v Magazínu myslivosti.
Dlouholetá spolupráce s Českým rozhlasem Ostrava a Olomouc zvlášť vynikala v pořadech Dagmar Misařové – Apetýt – a Petra Breitkopfa – Větrník. Byl protagonistou a někdy i spoluautorem pořadů České televize (např. Krásná neznámá, Jak se máte, sousede, Náš venkov a další).
K posledním autorovým dílům patří kniha povídek Když myslivci vyprávějí, přepracovaný román Pazderna a výběr z díla Zelené dědictví.