Pokud dlouhodobě sledujete domácí Youtube scénu, pak vám pravděpodobně bude kanál Jmenuju Se Martin znít povědomě. Aby ne, jeho tvůrce, dvacetiletý Martin Carev patří mezi nejsledovanější české youtubery. Na svém kanálu má přes 560 tisíc fanoušků a na sociální síti Instagram ho sleduje téměř půl milionu uživatelů. Není tedy divu, že tak velká fanouškovská základna podnítila nakladatelství CPress, aby tohoto úspěšného influencera oslovilo s nabídkou na vydání jeho vlastní knihy.

Výsledkem je publikace Jmenuju Se Martin s podtitulem Nejlepší cesty mýho života, ve které Martin Carev zaznamenává formou krátkých popisků své cestovatelské a adrenalinové zážitky. Ty doplňuje stručnými radami, na co si dát v dané zemi pozor a co si nenechat v žádném případě ujít.

Společně s Martinem zavítáte do různých evropských metropolí, například Amsterdamu nebo Barcelony, zažijete pravý americký roadtrip, necháte se strhnout atmosférou nejslavnějšího hudebního festivalu na světě, Coachellou, a také se podíváte, jak se žije slonům v africkém safari. Jednoduše jedno velké dobrodružství.

Tedy až do té doby, než se do knihy pokusíte začíst a zjistíte, že před vámi leží sbírka nijak výjimečných slohových prací na téma: „Co jsem zažil o prázdninách“.

Ačkoliv mladým autorům moc fandím a velmi ráda bych napsala, že je kniha Jmenuju se Martin skvělým čtením, s ohledem na ty stovky úžasných knih, které jsem během života přečetla, to říct nemohu.

Neříkám, že je tento titul úplný propadák, ale nemohu se zbavit pocitu, že se jedná o knížku na objednávku, u které bylo důležité jen to, aby vyšla ještě před Vánocemi.

Martin v kapitole věnované knize sám uvádí, že ji dopsal jen čtyři dny před termínem odevzdání. Nevím, jestli poté dostal od redaktorky ještě nějaké podněty k přepracování, ale výsledná verze na mě působí, že si někdo v nakladatelství CPress řekl, že se kniha bude díky Martinově slávě (převážně u mladšího publika) skvěle prodávat bez ohledu na její kvalitu. Případně se doplní několika fotografiemi Martina v plavkách a jeho fanynky jim utrhají ruce.

Snadno si dokážu současnou podobu titulu představit jako první „nástřel“, na kterém je ještě dost práce. Ale potenciál tato látka určitě má. Ze samotné knihy je patrné, jak se Martin postupně v psaní zlepšoval – stačí si pro ilustraci přečíst pár prvních a závěrečných kapitol. Do spisovatele má ale tento mladík zatím hodně daleko.

Martinovy zážitky jsou skvělým materiálem na knihu, jen by bylo zapotřebí, aby se jejich sepisování zhostil o trochu zkušenější autor. Možná kdyby nápad na vlastní publikaci nechal Martin pár let uležet a ve volném čase se více věnoval četbě literatury, aby si rozšířil slovní zásobu, jeho prvotina by se mohla pyšnit mnohem kvalitnější podobou.

A tak místo skvěle napsané knihy tu máme sbírku popisů, které opravdu vypadají jako školní cvičení. Každá kapitola se zaměřuje na jeden zážitek, který Martin popisuje formou: kdy jsem tam byl, s kým jsem tam byl, co jsem tam viděl a jak mě toto dobrodružství „obohatilo“. U takového druhu publikace mi chybělo více historek, postřehů, zajímavostí z cest… Tedy něco, co by Carevově prvotině dodalo „šťávu“. Text navíc nebyl navzájem provázaný a působil jako směs náhodně seřazených vzpomínek, bez ladu a skladu.

Jediná kapitola, která se trochu podobala mé představě, co bych od cestopisné knihy očekávala, byla část věnovaná jeho tříměsíčnímu životu v Los Angeles, v níž se více rozepsal, jak povrchní hodnoty jsou pro místní důležité. Nejednalo se však o žádné velké odhalení, jelikož s tímto poznatkem už přišel Martinův kamarád a kolega Karel Kovář alias Kovy ve své knize Ovšem. Zmíněné léto totiž v L. A. trávili oba youtubeři společně.

Na této publikaci mi vadí ještě jedna věc. Martin si hraje na to, že jsou jeho zážitky dostupné pro každého, a často zmiňuje, jak školní nudu zaháněl cestováním. Věřím, že je skvělé mít takové možnosti, ale je potřeba si nalít čistého vína a říct si, že většina jeho fanoušků si o takovém dobrodružství může nechat jen zdát. Mnoho jeho výletů bylo financováno spolupracujícími firmami, které na revanš propagoval. Navíc se v drtivé většině nejednalo o žádné „lowcostové“ cestování. Podobné nabídky u nás dostává jen hrstka vyvolených, takže bych tento poměrně nákladný způsob objevování světa na jeho místě tolik nebagatelizovala.

Už tak je na dnešní děti a mládež vyvíjen skrze sociální sítě obrovský tlak, jak by měl vypadat jejich život, a tvářit se, že je normální xkrát do roka cestovat přes půlku zeměkoule, jim asi na sebevědomí příliš nepřidá. Proto by bylo fajn občas přihodit pár slůvek o tom, že se na Martina usmálo štěstí, a i když jim se do dvaceti let nepovede navštívit všechny kontinenty, nic se neděje. Tedy aby Carevovi fanoušci brali jeho dobrodružství spíše jako inspiraci na krásné cestovatelské zážitky, nikoliv důvod cítit se méněcenně a nedostatečně úspěšně.

Pokud by Martin sepsal příručku, jak procestovat svět s minimálními náklady, pak by si mohl dovolit tvrdit, že podobná dobrodružství si může dopřát téměř kdokoliv.

Abych ale nebyla jen negativní, oceňuji, že u každé kapitoly Carev uvádí tipy, na co se při plánování cesty soustředit, a navíc za každou kapitolou nabízí volnou stránku na sepsání vlastních zážitků z daného místa, čímž čtenáře podněcuje ke spolutvoření knihy.

Martinovi Carevovi bych přála, aby, až se mu naskytne možnost napsat druhý díl, si dal na jeho sepsání více času a pokusil se ho pojmout nejen jako knihu, která je hodnotná díky zaznamenaným vzpomínkám hlavně pro něj, ale zkusit ji napsat poctivěji a více pro jeho fanoušky.

Související knihy

Jmenuju se Martin
Nejlepší cesty mýho života

Carev, Martin

CPress, 2018