Kdo jsem a kam patřím?

DiPetrantonio_Navratilka
Tak si tak žijete svůj bezstarostný život, pláž máte prakticky za oknem, kolem sebe samé skvělé lidi, kteří vás, jak věříte, milují. A najednou bum. Zjistíte, že toto vůbec není vaše rodina a že patříte úplně jinam. Stane se z vás Navrátilka.

V říjnu 2018 představilo nakladatelství Argo knihu Donatelly Di Pietrantonio Navrátilka (L’Arminuta, 2017). Překlad z italštiny připravila Marina Feltlová.

Italská autorka Donatella Di Pietrantonio nastoupila publikační dráhu až ve svých devětačtyřiceti letech. Literárnímu světu se v roce 2011 představila románem Mia madre è un fiume a o dva roky později přidala titul Bella mia. Navrátilka je jejím třetím románovým výtvorem.

Navrátilka je svým způsobem temná kniha – a to nemluvím jen o přebalu. Základní dějová linie stojí na jistě traumatizující zkušenosti třináctileté dívky, která až dosud vyrůstala jako jedináček ve městě, aby byla náhle a bez vysvětlení předána do vesnické rodiny. Nejde o náhodnou rodinu, ale o její původní biologickou. Nečekaně tak získává tři braty a sestru, o jejichž existenci neměla až dosud nejmenší tušení. Nerudný otec se snaží uživit početnou rodinu, dívčina nově objevená skutečná matka je více méně nepřístupná. Co se stalo? Proč děvče vyrůstalo až dosud jinde? A hlavně, proč najednou musí z luxusu do chudoby? To jsou jen některé z otázek, které si dívka pokládá, zatímco se tlačí na jedné proleželé posteli s mladší sestrou, která má potíže s noční inkontinencí.

Navrátilka je kniha s nečekaně širokým záběrem. Zatímco třiatřicetiletá hlavní hrdinka vzpomíná na dobu před dvaceti lety, kdy se její až dosud stabilní společenský vesmír od základu změnil, dává čtenářům nahlédnout i do složitých sociálních struktur italské společnosti. Předvídatelné je srovnání chudého vesnického prostředí s přímořským letoviskem, odkud Navrátilka přišla, to vše na pozadí poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy Itálie neměla, mírně řečeno, svá nejsvětlejší léta. Ono srovnání není záležitostí jen jedné či dvou scén, je prakticky všudypřítomné. Přitom možná po emoční stránce je autorkou nejsilněji vykresleno ve chvíli, kdy děvče vezme jednoho ze svých nově objevených starších bratrů a mladší sestru s sebou do míst, kde ještě před pár týdny sama polehávala na písčité pláži pod slunečníkem. Tato zdánlivě drobná příhoda vzbuzuje stejný pocit beznaděje jako ty z nuzných ekonomických, ale hlavně hygienicky nevyhovujících podmínek staronové rodiny. Sociální aspekt samozřejmě není jediným směrem, jímž se vyprávění ubírá. Neméně silně se autorce podařilo podchytit citové zrání dospívající dívky. Nevyhýbá se ani tématu krátkého a zmateného vztahu k nejstaršímu bratrovi, téměř na pomezí incestu.

Nejzásadnější otázkou příběhu je ale téma mateřství, ať už adoptivního, nebo pokrevního. Jaké okolnosti mohou vést matku k tomu, aby své čerstvě narozené dítě svěřila do péče někomu jinému? Co naopak může stát za rozhodnutím zahodit třináct let výchovy a vazeb a svého opečovávaného, byť adoptovaného, potomka se vzdát? A do třetice, jaký motiv by mohla mít pokrevní matka se čtyřmi dalšími dětmi, aby své kdysi odložené dítě teď, na pokraji puberty, chtěla zpátky?

Jak je patrné, Navrátilka není jednoduchým příběhem, jakkoli se to díky lehce plynoucímu textu může zdát. Po jazykové stránce odvedly jak autorka, tak překladatelka veliký kus skvělé práce. Kniha je rozčleněna do třiatřiceti krátkých kapitol (v rozsahu od jedné až do maximálně deseti stran), což samo o sobě dává četbě předpoklady k rychlému spádu. Ke sto osmdesáti pěti stranám vlastního příběhu je přidán ještě osmistránkový doslov pod názvem „Každý potřebuje své bezpečné místo“ z pera Pavly Přívozníkové, jedné z recenzentů serveru iLiteratura.cz. Zamýšlí se v něm nad postavením Navrátilky i Donatelly Di Pietrantonio v kontextu ostatních italských autorů.

Důležitým aspektem Navrátilky je, že se nesnaží vnucovat čtenářům žádný postoj. Prostě a jednoduše odvypráví svůj příběh a emoce nechá na každém jednotlivci. Možná ona zdánlivá lehkost, s jakou se text paní Di Pietrantonio podařilo podat, může budit dojem, že jde o něco naprosto samozřejmého. Ale nenechme se mýlit, napsat příběh tak, aby nestranil žádné z postav, je pekelně těžký úkol. Teď už tedy nezbývá, než abyste jej sami otevřeli a podívali se, jak se věci mají.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNavrátilka

Pietrantonio, Donatella Di

Argo, 2018

Napsat komentář