Patnáctého října 2018 byl u nakladatelství Triton a Argo den D pro premiéru titulu Sergeje Lukjaněnka Kvazi (КваZи, 2016. Překlad z ruského originálu připravil Konstantin Šindelář.

Sergej Vasiljevič Lukjaněnko je současný ruský autor, jehož doménou jsou příběhy žánru science fiction a fantasy. Naposledy jsme si o jeho díle povídali počátkem letních prázdnin v souvislosti s recenzí knihy Reverz (Реверс, 2014, česky 2018). Na rozdíl od právě zmíněného titulu, kde jsme původního Lukjaněnka tak trochu ztráceli, román Kvazi je zase naprosto čistý a skvělý Sergej Lukjaněnko, jakého známe třeba ze space opera cyklů Lord z planety Země (soubor románů z roku 1996, česky 2009), dalšího pojetí paralelních světů Nanečisto (Черновик, 2005, česky prvně 2008) a Načisto (Чистовик, 2007, česky 2010), případně typicky kosmického sci-fi Konkurenti (Конкуренты, 2008, česky 2012). Cíleně se nezmiňuji o sérii Hlídka, protože tato moderní fantasy je svět sám pro sebe a přeci jen z autorovy ostatní tvorby svým způsobem vybočuje.

Kvazi je sice typický Lukjaněnkovým stylem, přesto jde z hlediska zpracovaného tématu v autorově tvorbě o naprostou novinku. Je to zcela poprvé, kdy Lukjaněnko sáhl po dnes tak populárních živých mrtvých – zombie. Kvazi je příběh světa deset let po okamžiku, kdy se zemřelí lidé začali měnit v tak zvané povstance, typické zombie prahnoucí po lidském mase a krvi. Nebyl by to ale ruský následovník bratří Strugackých, kdyby nepřišel s něčím novým. Tou novinkou je schopnost některých povstanců povznést se do další fáze vývoje oživlé mrtvoly – do stádia kvazi. V něm získá zpět svůj intelekt, regenerující se a mnohem výkonnější tělo než ještě za živa a schopnost vysoce logického uvažování. Na druhou stranu se zájmy takového jedince zaměřují hlavně tím směrem, jímž mířily před smrtí, ale mizí smysl pro humor a většina citů. Kdo se před smrtí bavil matematikou, stává se jako kvazi skvělým matematikem, kdo byl policistou, policistou zůstane. To ale znamená, že kdo byl v okamžiku smrti dítětem, přemění-li se v kvazi, jeho zájmy zůstanou typicky dětskými. Navěky. Příběh vypráví policista Denis, který na počátku apokalypsy ztratil ženu i malého syna. Má tak všechny důvody nemrtvé, a kvazi zvlášť, nenávidět. Přesto mu je jeden kvazi přidělen jako partner při řešení případu, jenž by mohl být počátkem války mezi původními lidmi a nově vzniklou vývojovou formou. Román Kvazi je tak trochu Lukjaněnkovým vymazleným dítkem. Hlavní kulisou se stala jeho domácí Moskva a na několika místech děje se odkazuje na své osobní zkušenosti. Jeden příklad za všechny: Sergej Lukjaněnko je vášnivým chovatelem laboratorních myšek, a tak si neodpustil použít kulisu terárií i v jedné z epizodních částí příběhu, včetně zmínky o typickém zápachu nesprávně vedeného chovu. Takových narážek bychom však našli více.

Kvazi je kombinací detektivního příběhu, převážně optimistické vize zombie světa, nenásilného humoru, ale hlavně rozpravou o věčných soubojích mezi rasami a druhy. Dokáže lidstvo žít s vědomím, že nově sdílí svět s jinou inteligentní formou? Dokážou lidé odolat pokušení povznést se na domněle vyšší úroveň? A pokud ne, budou ochotni zaplatit cenu, jakou taková proměna vyžaduje? A konečně, snese nový vývojový druh člověka své křehké lidské předchůdce vedle sebe? To jsou jen některé z otázek, které čtenářům autor skrytě i otevřeně na mnoha místech románu klade.

Překlad Konstantina Šindeláře jen dokonale podtrhl už tak skvělý jazyk a schopnosti Sergeje Lukjaněnka manipulovat s jazykem natolik dovedně, že čtenáři dokážou knihu jen stěží odložit. Jediným zklamáním tak může být samotný konec kvůli tomu, že se dostaví až příliš rychle. Jako by tři sta padesát stran byl pro tak skvělý příběh naprosto nedostačující rozsah. Autor rozdělil knihu do celkem dvanácti pojmenovaných kapitol. Názvy tvoří vždy dvojice slov popisujících hlavní body epizody. Vojna a příměří, Děti a dinosauři, Důchodce a rukojmí, případně Komisař a inspektor – to jsou jen čtyři příklady za všechny. Každá z kapitol má kromě hlavního děje i kurzívou vysázenou retrospektivní část, v níž se čtenářům odkrývají sondy do minulosti hlavního hrdiny, od počátku apokalypsy až po téměř současnost hlavní dějové linie. A nechybí ani medailon autora z překladatelova pera.

Kvazi je kniha, jež je osvěžujícím návratem do světa fantazie tak typické pro Sergeje Lukjaněnka. Dodává kromě pobavení i rozměr, který není u každého autora žánru science fiction obvyklý – schopnost učinit příběh uvěřitelným, ať jsou jeho kulisy jakékoli. Letošní rok navíc přináší i pokračování Kvazi, které vychází pod názvem KenoZoikum (Кайноzой, 2018). Kdy se naši čtenáři dočkají jeho překladu, zatím ovšem nevíme. V edičních plánech nakladatelství Triton ani Argo jsem je nenašel. Doufejme tedy, že i navzdory tomu nebudou muset domácí příznivci Lujaněnkovy práce čekat dlouho.

Související knihy

Lukjaněnko, Sergej

Argo, 2018