Až druhá kniha dělá spisovatele spisovatele

„Spisovatel by se nikdy neměl stydět čumět, řekla kdysi americká spisovatelka Flannery O´Connor,“ uvedla dramatička Daniela Fischerová jeden z mnoha citátů připravených pro tento večer.

Příjemná klavírní hudba, víno a milá společnost rodačky ze Sarajeva, Vesny Tvrtković naplňují restauraci téměř do posledního místa. O úvodní řeč se postará Daniela Fischerová a její kolega z literární akademie a vážený autor Martin Šafránek. Jde o jakési uvítání Vesny mezi opravdové autory. Jak sám Martin Šafránek říká: „Až druhá kniha řadí autora mezi skutečné spisovatele, ta první je jen takovým předstupem.“

Šampaňské už není v módě, dneska se křtí panákem

Autorka Idiotů 21. století je mezi spisovatelskou obec řádně uvítána. Symbolicky pokřtěna kapkou alkoholu vlitou do vlasů (vzhledem k čiré tekutině a velikosti skleničky šlo nejspíš o vodku) se ujímá slova s tím, že přečte kousek ze své knihy: „Závěr vám číst nebudu, uprostřed byste nevěděli o čem je řeč, a proto začnu úvodem.“ Přestože jí chybí recitátorské nadání, a tak předčítání vyznívá dost fádně, nechybí jí velká dávka humoru. Sklidí nejeden pochvalný potlesk a na tvářích přítomných vykouzlí mnoho úsměvů. Svou řeč ukončí prosbou: „I když vám hlavní hrdina poleze na nervy a nebudete ho moci vystát, dejte mu šanci. On se možná změní.“

Ověřte si, zdali patříte mezi idioty

Úvodní část večera zakončuje Jana Semelková, redaktorka nakladatelství JaS, ve kterém nová kniha Vesny Tvrtković vyšla, další vtipnou poznámkou na adresu Idiotů 21. století: „Jestli si někdo při čtení této knihy bude myslet, že je idiotem, tak je idiot.“ Po velkých ovacích a salvách smíchu je oficiální část večera téměř u konce. Hosté jsou vyzváni k hojnému občerstvování. Dvakrát se pobízet nenechají a během pár minut stůl s jednohubkami zeje prázdnotou a lahve s červeným a bílým vínem se vypaří jako pára nad hrncem.

Vesna Tvrtković neví, s kým se bavit dřív. Všichni jí chtějí alespoň v krátkosti pogratulovat a popřát další spisovatelské úspěchy. Omračující dusno, které se v pozdním odpoledni vlilo i do zaplněné restaurace, vyhání hosty alespoň k malému ochlazení ven na ulici, kde už se přeci jen schyluje k večeru.

Zhruba po hodině a několika minutách odcházím s pocitem, že, ačkoliv otupělá horkem i vínem, jsem si křest užila, a s myšlenkou, že ihned po příchodu domů začnu knihu číst, vycházím z restaurace.

Foto: Jíří Holub

Související knihy

Tvrtković, Vesna

JaS, 2012