Autorkou fantastického románu s prvky science fiction Páté roční období je afroamerická spisovatelka Nora K. Jemisinová. Jemisinová vystudovala psychologii a výchovné poradenství. Po deseti letech života v Massachusetts se přestěhovala do New Yorku. Kromě psaní fantastiky se věnuje blogování. Od roku 2004 publikovala přibližně patnáct kratších prací, z nichž nejznámější je povídka Non-Zero Probabilities (Nenulové pravděpodobnosti; česky vyšlo v XB-1 v čísle 7/2011). Tato kratší práce jí vynesla nominace na žánrová ocenění Hugo a Nebula.

Román Páté roční období, který vydalo roku 2018 nakladatelství Host, se odehrává na místě zvaném Tišina (jak čtenář velmi brzy pozná, jde o pojmenování ironické). Tišina je tektonicky nestabilní kontinent, na kterém jednou za přibližně tisíc let vybuchne sopka. Lidé, kteří tzv. páté roční období zažijí, se musí vyrovnat nejen s kyselými dešti a dlouhými zimami, ale i s obdobím hladu. Páté roční období pokaždé znamená zánik stávající civilizace a začátek nového období, ve kterém se lidstvo musí opětovně vzpamatovat, aby čelilo dalšímu konci.

Tišinu obývají kromě „běžných“ lidí i tzv. orogénové, kteří mají schopnost ovládat podzemní energii. Toto svoje nadání sice využívají primárně pro uklidňování tektonických otřesů, ale čas od času se objeví orogén, který se vzepře společnosti a podzemní energii využije k destruktivním účelům. Pokud se tedy narodí dítě s touto schopností, je často buď ihned po narození zabito, nebo posláno k tvrdé výchově do příslušné instituce, tzv. Opory.

Hlavními hrdinkami příběhu jsou tři orogénky – Essun, která z Opory utekla, Damaju, jejíž rodiče ji do Opory posílají, a Syenit, vydávající se na misi s cílem získat v rámci Opory prestižnější postavení. Kromě zajímavých charakterů s poměrně složitou psychologií autorka vytvořila komplexní dějiny Tišiny, které čtenářům leccos osvětlují. I tak je zpočátku orientace v neznámých pojmech a postavách složitější – proto je čtenářům k dispozici vysvětlující slovníček.

Příběh se vztahuje k našemu světu – jde de facto o velmi vzdálenou budoucnost, což z románu činí dystopii. Autorka upozorňuje nejen na potenciálně katastrofické důsledky nezodpovědného chování k přírodě a s tím související klimatické změny, ale i na komplikovaný vztah většinové společnosti k menšinám. Systém, svazující a plodící orogény, je jakousi metaforou na otroctví a eugeniku (Opora vybírá rodiče, kteří budou mít právo zplodit dalšího orogéna, čímž hodlá vybudovat poslušnou a zároveň mocnou vrstvu těchto nadaných „otroků“). Celý příběh provází vidina konce světa, který musí nevyhnutelně přijít, což vytváří depresivní a ponurou atmosféru bez naděje.

Autorka nám zajímavým způsobem zprostředkovává společenské problémy doby současné i minulé, v každém případě však nejde o žádný explicitní manifest. Naopak – sociální témata příběhem prosvítají citlivě a nenásilně. Kniha je určena spíše náročnějším čtenářům, kteří se nebojí číst mezi řádky a nad příběhem přemýšlet do hloubky.

Související knihy

Jemisinová, N.K.

Host, 2018