Matka mne porodila a mé porodní parametry, 5 kg a 55 cm, jí asi mnoho radosti nenadělaly. Nevím, kolik radosti ji nadělal akt mého početí. Rodiče se s tímto faktem svým dětem nikdy nepochlubí. Vlastně se před dětmi většinou za svoji sexualitu stydí a ani jejich děti pomyšlení na milostné hrátky svých vlastních rodičů nemají příliš v oblibě. Můj syn mne s manželkou jednou přistihl a dodnes se neoženil. Zjevně si synové myslí, že matka je určena pouze pro ně. Nějaký otec, byť vlastní, se jim do toho montovat prostě nebude. Své by o tom mohl říci Oidipus. Toho tatík hezky potrápil. Kdo zná nějakého matkovraha? Pár jich asi bude, ale většinou jsou matky osoby velmi milované. Ctěné a v básních často opěvované. Jen Erben matku zcela netradičně umístil do hrobu a zcela upřímně mohu říci, že ho za to nemám rád. Vždy, když si na mámu vzpomenu, vytane mi v mysli úvodní verš jeho Mateřídoušky.
V celé živočišné říši má matka po zplození potomstva jeden důležitý úkol. Připravit ho do života. Naučit, jak se shání potrava a jaké nebezpečí na ně může číhat a jak mu čelit. Prostě děti uvést do života a pak ho v něm po dospění zanechat. Toto lidské matky nečiní. Jejich starostlivost je doživotní. Moje byla lékařkou na chirurgickém oddělení. Na mé argumenty, když jsem opouštěl rodný krb, co by se mi tam asi tak mohlo stát, měla vždy odpověď. Ve své praxi se setkávala s opravdu kuriózními případy. Tak třeba jdete na záchod. Je to oáza klidu a bezpečí. Zde můžete rozjímat nad smyslem svého bytí. Ale co by se tu mohlo jiného přihodit? Jeden tělnatý pán kupříkladu toaletní mísu rozsedl a matka strávila asi dvě hodiny látáním jeho do kruhu pořezané hýždě. Na jiného při spláchnutí spadla nádržka na vodu a jeden si přišlápl při velké potřebě kšandu a po vztyčení mu vystřelila oko.
Víte, že nebezpečí může číhat i v posteli? Přátelé, v posteli zemře nejvíce lidí. Postel je velmi zrádná. Můj syn v ní sice nezemřel, ale ztratil se. Když mu byly asi dva roky, byli jsme na návštěvě mého děda v Třeboni. Večer jsme synka uložili do jediné postele, která byla k dispozici a pod ni jsem pro mne a ženu připravil dvě nafukovací matrace. V noci se manželka probudila a děcko chtěla zkontrolovat. Zjistila, že tam potomek chybí. Prohledali jsme celý pokoj. Kam se poděl? Odejít nemohl, nedosáhl ještě na kliku, okna byla zavřená. V úvahu připadal podle manželky pouze únos. Chtěla volat policii. Mobily tehdy nebyly a ani telefon děd nevlastnil. Po dlouhé době beznaděje jsem zaslechl nějaké švorchání. Vycházelo od postele. Podíval jsem se znovu pod ni a úplně v rohu zamotán do peřinky a pavučin spokojeně pochrupoval ztracenec. Vzpomněl jsem si, že jsem měl v noci pocit, že na mne něco spadlo. Asi to byl on a já ho pod tu postel nevědomky zasunul.
Jednou nám máma líčila, že byl u ní na ošetření jeden poměrně známý a uznávaný horolezec. Zdolal kdejakou horu a skálu. Jednou ráno ho jeho matinka probudila slovy: „Jendo, vyskoč už z postele.“ On tak učinil a opomenul fakt, že má pod trnoží zašprajcovaný nárt a způsobil si dvojnásobnou spirálovitou zlomeninu holeně, kterou si můžete v normálním případě udělat pouze na lyžích.
Na závěr bych uvedl, že matka jako taková je tu prostě jenom pro nás, a proto ji budeme vždy uznávat, ctít a milovat a někdo i zbožňovat. Ona si to fakt zaslouží.

Daniel Čechura

Daniel Čechura (* 1953) je zubní lékař ve výslužbě a autor povídek ze života, které vydává v květnu 2017 ve sbírce Čeho se bojí zubař. Narodil se v Praze, vyrůstal na Žizkově. V Kutnohorsku, jeho oblíbeném kraji, tvořili nejlepší čeští spisovatelé, mj. Jaroslav Vrchlický, Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský a nyní také sám Daniel Čechura. V roce 2009 vydal knížku pro děti Pohádkov, v současnosti připravuje k vydání její volné pokračování s názvem Školákov. Na podzim 2016 založil se synem rodinnou společnost Pohádkov s.r.o. a Galerii Pohádkov. Více informací naleznete na stránkách www.pohadkov.com.

Související knihy

Čechura, Daniel

Pohádkov s.r.o., 2017

Čechura, Daniel

Agentura KRIGL, 2009