Dvanáctého září 2018 vydalo nakladatelství Domino knihu Toma Hankse Neobvyklý typ (Uncommon Type: Some Stories, 2017). Za překladem stojí Vladimír Medek.

Jen velmi málo lidí může upřímně prohlásit, že nezná jméno Toma Hankse. Tento nedávný šedesátník je nepochybně jednou z nejslavnějších tváří filmového plátna naší doby. Neméně úspěšný je ale i jako režisér a scénárista. Právě psaní scénářů zřejmě předznamenalo i jeho novou kariéru spisovatele. Tu oficiálně zahájil v roce 2014, kdy mu vyšla povídka Alan Bean, která se ve sbírce Neobvyklý typ také objevuje.

Hlavním spojovacím prvkem všech sedmnácti příspěvků v knize Neobvyklý typ je, světe div se, klasický mechanický psací stroj. Ne jeden konkrétní, ale vždy jiný model, v řadě případů velmi odborně popsaný. Zvláště povídka „Toto jsou zamyšlení mého srdce“ přímo září autorovou vášní pro tento podstatný artefakt minulosti. Musím říci, že pro mne bylo odhalení záliby Toma Hankse v psacích strojích novinkou, která mne potěšila. Sám jsem jistou dobu vlastnil rozsáhlou sbírku těchto zázraků mechaniky a s hlubokou nostalgií vzpomínám zvláště na model Mercedes, který jsem zdědil po svých rodičích. Jednoho dne mi jej však nějaký neznámý poberta odcizil a já jen alespoň doufám, že neskončil ve sběrných surovinách.

V každém příběhu v Neobvyklém typu se tedy vyskytuje psací stroj, a to buď jen v narážce, nebo v podstatnější roli. Kromě tohoto spojovacího článku je možné rozčlenit povídky do tří různých kategorií. První a nejvíce zastoupená reprezentuje příhody z každodenního života současnosti či nedávné minulosti. Druhá skupina je lehkým pojetím vědecko-fantastického žánru. Do té spadá i již zmíněná „Alan Bean plus čtyři“ (Alan Bean plus four) o jednom rychlém výletu na Měsíc. Třetí směr reprezentují čtyři dvousloupková zamyšlení pod společným názvem „Naše město dnes s Hankem Fisetem“ (Our town today with Hank Fiset), jimiž je kniha rozčleněna do pěti bloků. Ve třech z nich narazíme i na příspěveky z jakési minisérie, v níž hlavní roli dostala čtveřice postav: vypravěč, Anna, MDash a Steve Wong. V prvním bloku ji tvoří úvodní příspěvek celé knihy„Tři úmorné týdny“ (Three exhausting weeks), ve druhém již dvakrát zmiňovaná výprava na Měsíc „Alan Bean plus čtyři“ a konečně v samotném závěru publikace povídka „Steve Wong je třída“.

Asi poslední zvláštností, kterou je zajímavé zmínit, je příspěvek ve formě scénáře „Pobuďte u nás“. Všechny zbývající povídky už stojí samostatně. Nebudu teď zabíhat do dalších detailů, ale prozraďme si alespoň jejich jména. Pomyslnou první sekci tedy doplňuje druhý titul „Štědrý den 1953“ (Christmas Eve 1953) a třetí „Propagační kampaň ve městě světel“ (A Junket in the city of light). Druhou sadu k té již zmíněné spoluvytvářejí povídky „Vítej na Marsu“ (Welcome to Mars) a „Měsíc na Greenově ulici“ (A month on Green Street). Třetí sekce je reprezentována příběhy „Kdo je kdo?“ (Who is who?), „Senzační víkend“ (A special weekend) a již zmíněná „Toto jsou zamyšlení mého srdce“ (These are the meditations of my heart). Čtvrtou trojici zahajuje titul „Minulost je pro nás důležitá“ (The past is important to us) a doplňují ji „Pobuďte u nás“ (Stay with us) a „Zajděte za Costasem“ (Go see Costas). Pátý blok pak tvoří už jen výše zmíněný příběh „Steve Wong je třída“ (Steve Wong is perfect).

Mají-li kromě psacích strojů povídky Toma Hankse nějaké další pojítko, pak je jím zdánlivá obyčejnost příběhů. Zpočátku snad může čtenáře překvapit absence šokujících vyvrcholení a odhalení, ale ujišťuji vás, že po pár desítkách stran tuto skutečnost přijmete jako zásadní plus. Není mnoho autorů, kteří by se namáhali vyprávět nám o běžném životě a nesnažili se čtenáře překvapovat. Můžeme-li se tedy spolehnout na fakt, že situace, do níž se noříme, bude mít očekávatelný a zpravidla příjemný závěr, může to na nás mít nečekaně osvěžující dopad.

Neobvyklý typ vychází v rozsahu čtyř set šestnácti stran. Každý příspěvek je doplněn celostránkovou ilustrací nějakého typu psacího stroje. Styl Toma Hankse, jenž našim čtenářům zprostředkoval zkušený překladatel Vladimír Medek (za všechny z jeho mnoha počinů jmenujme třeba překlady Harryho Pottera Joanne Rowlingové), je velice klidný. Musím říci, že mi chvíli trvalo, než jsem mu přivykl, ale stálo to za to. Zajímavé také je, že při opakovaném přečtení úvodního páru povídek, které mne na začátku příliš neupoutaly, jsem svůj pohled musel změnit a konstatovat, že jsou stejně vydařené jako ty následující. Vladimír Medek sem tam přihodil poznámku pod čarou, aby dovysvětlil některé výrazy či situace. Někdy je taková informace zajímavá a užitečná, někdy působí trochu zbytečně. Ale to bude nepochybně silně individuální záležitost, v níž se určitě názorově nesejdu se všemi spolučtenáři.

Pustí-li se Tom Hanks do dalšího spisovatelského dobrodružství, není zatím známo. On sám je v tomto ohledu zarputile tajemný. Takže nezbývá, než skončit obvyklým prohlášením: uvidíme.

Související knihy

Hanks, Tom

Domino, 2018