Grady Hendrix je znám jako autor románů s prvky hororu a fantasy. Po jeho prvním do češtiny přeloženém debutu s názvem Horrorstör nyní přichází Exorcismus mé nejlepší kamarádky, v níž tyto motivy najdeme také. Příběh o dvou nerozlučných kamarádkách vydalo nakladatelství Jota v překladu Dany Konvičkové.

Přátelství Abby a Gretchen započalo v době, kdy oběma táhlo na desátý rok života. Gretchen tehdy jako jediná přišla na Abbyinu narozeninovou oslavu a od té doby se z holčiček staly nerozlučné kamarádky. Toto pevné pouto i přes velké finanční rozdíly mezi oběma rodinami přetrvalo až do studií na prestižní střední škole Albemarle, kam Abby nastoupila díky stipendiu.

Psal se rok 1988 a na výsluní se vyhřívaly takové kapely jako třeba Guns N‘ Roses, Def Leppard, Pink Floyd a mnoho dalších. Spolu s dvěma dalšími kamarádkami si Abby a Gretchen vychutnávaly všechny požitky, které jim život v mladém věku mohl nabídnout. Jednoho slunečného dne, kdy na člunu brázdily vody podél ostrova v Jižní Karolíně, se však stalo něco, co s jejich vztahem od základů otřáslo. Po požití drogy LSD se Gretchen na pár hodin ztratila v lese. A pak se začala postupně měnit před očima…

Abby se otočila zády k zákazníkům a ztlumila hlas. Někde v pozadí slyšela cákání. „Kde jsi?“ zeptala se.
„Sprchovala jsem se,“ řekla Gretchen. „Chtěla jsem si oholit nohy, ale voda najednou zrudla. Nevím, jestli je to moje krev, nebo nějaký flashback, jestli je to skutečnost, nebo jestli mi už úplně hrabe.“
Cákání na pozadí jako by ustalo, teď ale Abby slyšela podivné vysoké bzučení.
„Pomoz mi,“ zašeptala Gretchen. (str. 87)

Prvně přišly problémy se spánkem. Poté se Gretchen přestala líčit, umývat a měnit si oblečení. Nikoho asi nepřekvapí, že ve škole tím značně ztratila na popularitě. Jediný, kdo jí zůstal, byla Abby, která se jako jediná celou dobu snažila přijít na to, co se s její kamarádkou vlastně stalo. Pak se ale všechno změnilo a události nabraly velmi rychlý spád…

Byť už z názvu knihy a zmíněných náznaků může být čtenáři zřejmé, že se v příběhu objeví motiv posednutí, sám autor si s námi poměrně dlouhou dobu hraje a „mlží“ . Je opravdu možné, aby důvodem tak náhlé změny jedné z hlavních hrdinek byla pouhá droga? Nebo se snad v onom lese potuloval ještě někdo další se zlými úmysly? Skoro až do úplného závěru jsme napínáni a poměrně zdařile přesvědčováni o tom, že vše nemusí vypadat tak jednoznačně, jak se na první pohled zdá. Velký podíl na daném faktu zajisté mají autorovy vypravěčské schopnosti. Po dlouhé době jsem zase měla pocit, že se ke knize chci a potřebuji vracet. I když příběh sám o sobě nebyl nijak zvlášť složitý, bylo na něm znát, že jej napsal člověk, který v literární sféře nepatří k žádným nováčkům.

Obzvlášť se mi líbily některé popisy a přirovnání, díky nimž mi jisté věci doslova ožívaly před očima. Nezaregistrovala jsem žádné pasáže „navíc“, které by děj uměle prodlužovaly. Zde by se asi slušelo zmínit, že autor pracuje též jako scenárista. Není proto těžké představit si toto dílo jednoho dne na filmovém plátně. Má k tomu ostatně mnoho předpokladů. Příběh plyne chronologicky, svižně, odehrává se v poměrně atraktivní době a otevírá nebezpečné, avšak přitažlivé téma. Vůči hlavním postavám z mé strany sice žádné velké sympatie nevznikly, ale charaktery hrdinů nebyly úplně předvídatelné. Líbilo se mi i zařazení zmíněné odlišnosti v podobě majetku. Bylo zajímavé sledovat, jak se chudá dívka, která si své postavení musela tvrdě vydřít, zvládá pohybovat ve společnosti lidí, jimž dveře kamkoliv otevírá samotné jméno. Přitom z pohledu bohatých stačil sebemenší přešlap k tomu, aby se stala vyvrhelem. Jejich chování mě v tomto ohledu místy až šokovalo.

Jak už to tak bohužel bývá, i tato kniha má několik nedostatků. Chyběla mi například řada vysvětlení, co se Gretchen stalo, a hlavně jak přesně se jí to stalo. Zajímaly by mě i následné osudy dalších hrdinů. A i když děj plynul bez sebemenšího škobrtnutí, některé pasáže mi přišly jakoby nedotažené do konce. Přiznám se také, že úplně nevím, kam dílo žánrově zařadit, což ale nezmiňuji jako negativum. Podobně bojácní lidé jako já možná ocení informaci, že knihu mohou otevřít i ve večerních hodinách. Díky anotaci jsem sice nejdříve měla trochu strach, ale později se ukázalo, že ony hororové prvky nakonec nejsou až tak četné a děsivé a dovolují čtenáři relativně klidně usnout. Hlavním tématem proto jednoznačně zůstalo přátelství, jež má potenciál překonat úplně všechno a na nic si nehraje.

Knihu jistě ocení každý, kdo rád vzpomíná na osmdesátá léta, nebo by chtěl okusit alespoň kousek z jejich atmosféry. Blízká bude i těm, kteří si prošli dospíváním a dobou vzniků, zániků či stálým trváním nejlepších přátelství. A v neposlední řadě potěší čtenáře, kteří se chtějí trochu bát, ale zároveň si i odpočinout u graficky skvěle zpracovaného díla s pěkným příběhem.

Související knihy

Hendrix, Grady

Jota, 2018