Jenže ne vždy to končí tragicky. Koupíme-li si něco, co jsme vlastně nechtěli, obvykle se nic hrozného neděje. Horší je, když naletíme ve vztazích. Možná pak provedeme něco, co bychom normálně nikdy neudělali… Asi takové jsou příčiny dalšího případu komisařky Výrové přezdívané „Velká sova“ z olomoucké kriminálky.

Únos tří medvědů ze zoo poznamenala smrt vrátného, který se udusil při astmatickém záchvatu. To ošetřovatel medvědů, který byl pachatelům nápomocný, opravdu nechtěl – jen toužil po tom, aby jeho medvědí miláčci mohli žít ve volné přírodě bez ohrad a mříží. Jeho pozdní lítost je odměněna rychlou smrtí. Ne, skutečný pachatel nehodlá medvědy vrátit, ani je pustit do volné přírody, jak tvrdil, naopak je potřebuje pro své výnosné obchody a žádný slabý článek v řetězu prostě nestrpí!

Souběžně s tímto vyšetřováním se suspendovaná policistka Kristýna Horová trápí na obvodním oddělení ve Šternberku. V nepřátelském prostředí se alespoň pokouší o naplňování hesla „Pomáhat a chránit“. Kolegové ji mezi sebou trpí a její snahy sledují s opovržením. Lesní nález pěti mrtvých psů, které někdo otrávil a pak nechal utratit, je pro ni zajímavým stéblem, kterého se chytá. Kdo ví, možná, že když objasní pozadí smrti bojových psů a zapovězených psích zápasů, bude se moci vrátit zpět do Olomouce, k týmu, po němž se jí stýská.

Souvisí spolu krádež medvědů a nález psů, jak se Kristýna domnívá? Bude mít její snaha pozitivní konec? Kolik lidí bude ještě obětí chamtivosti a manipulace?

Kdo viděl televizní kriminální minisérii Pět mrtvých psů, určitě má představu, jak celá záhada plná zvířat dopadla. V tom případě pozor, dočkáte se v závěru nemilého překvapení. Michal Sýkora, duchovní otec Marie Výrové a autor všech předloh cyklu Kriminalisté od Svaté trojice (Případ pro exorcistu, Modré stíny, Ještě není konec, Pět mrtvých psů) a také stejnojmenných románů, se totiž rozhodl své hlavní hrdiny značně „potýrat“ a z původního týmu olomoucké kriminálky v závěr nezůstane kámen na kameni. Vypadá to, jako by se Michal Sýkora rozhodl s psaním detektivek skončit. Ale kdo ví, malá naděje na vzkříšení tu ještě pořád je.

Musím říct, že pro tvorbu Michala Sýkory mám slabost. Nehraje si totiž na severského autora nebo klasika americké či britské detektivní školy, ale jde svojí českou, chcete-li moravskou, cestou. Jeho hrdinové, ať již policisté či pachatelé, vychází z ryze tuzemských kořenů a v jeho příbězích se zrcadlí i naše politické proměny.

Upozorňuje tak na nešvary, které jsou českému čtenáři blízké, a za jednotlivé postavy lze snadno dosadit jména z reálného života, ač jde o fikci a ne o investigativní novinářskou práci. Vždyť s různými „kamarádšofty“, mafiánskými způsoby, „malou domů“ a úplatnou policií (a možná i justicí) se bohužel setkáváme v každodenním životě.

Na druhou stranu chceme být přesvědčováni o tom, že někdo neohrožený a neúplatný se dokáže postavit proti všemu zlořádstvu, že to ještě úplně všichni nezabalili předem. Proto tak nadšeně čteme nové případy z pera olomouckého literárního vědce, a i když i jeho hrdinové naráží na neproniknutelné zdi, svůj morální kredit si snaží zachovat.

Navíc tvorba Michala Sýkory, to nejsou jen detektivky, ale mnohem více jde o společenské romány výborných literárních kvalit a myslím si, že je škoda předem je odsoudit k nepřečtení z důvodu „pokleslý žánr nečtu“. Detektivky psané literárním odborníkem totiž naopak celý žánr pozdvihují.

Román Pět mrtvých psů vydalo nakladatelství Host na počátku prázdnin letošního roku.

Související knihy

Sýkora, Michal

Host, 2018