Kolektivní monografie Svůdnost sociálního experimentu s podtitulem Nový člověk 20. století, kterou vydalo roku 2018 nakladatelství Lidové noviny, je dílem kolektivu historiků z České republiky a zahraničí pod vedením Lukáše Fasory, Jiřího Hanuše a Denisy Nečasové.

Publikace Svůdnost sociálního experimentu se zabývá problematikou konceptů nového člověka, utvářenými v kontextu s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Tento tzv. nový člověk (konkrétněji můžeme hovořit i o nové ženě či novém muži) reprezentoval symbol, vzor a cíl myšlenkových hnutí a proudů, jež usilovaly o transformaci společnosti a dosažení vyššího stupně humanity. Typickou pro tato hnutí byla vize zářné budoucnosti, která přijde po překonání současných (například válečných) strastí. Coby příklad takových vizí připomeňme četné socialistické plakáty, věnované budování Sovětského svazu.

Jednotlivé kapitoly sborníku se zaměřují na konkrétní podoby konceptu nového člověka, přičemž berou v potaz i geografické a časové hledisko (kupříkladu kapitola Koncepce nové ženy v Polsku v období poválečné obnovy a stalinismu). Nejvíce pozornosti je pak věnováno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům (konkrétně kapitoly Sovětská verze nového člověka v proměnách doby, Noví Němci a další), které vynikaly svou masovostí realizovaných projektů.

Totalitní systémy usilovaly o vytvoření nové „obrozené“ společnosti, přičemž základním kamenem se měl stát nový člověk reprezentující nový typ humanity. V nestabilních obdobích představovaly tyto koncepty záchytný bod, ke kterému se mohl jedinec upínat a který mu poskytoval životní perspektivu. Typickými parametry této nové dokonalé společnosti byly absence kriminality, nekonečná lidská solidarita, odstranění bezpráví a nedostatku a dále například rovný přístup ke vzdělání. Proto právě v nejistých dobách představovaly tyto vize lákavý cíl, kterého se chápaly nejen totalitní státy, ale i demokratické politické síly.

Zajímavým aspektem konceptu nového člověka je jeho biopolitický rozměr – nový člověk se měl stát nejen mentálně a duchovně vyspělejším, ale měl být i vyšším živočišným druhem. Za využití nových vědeckých poznatků měl být člověk transformován v jedince, který by byl supervýkonný, odolný, a extrémně silný. Zlepšování jedince mělo přispět ke zdokonalení celého státu, národu či třídy. V souvislosti s tím připomeňme například ideu modrookého světlovlasého zástupce árijské rasy.

Kniha Svůdnost sociálního experimentu rozvíjí výše nastíněné koncepty, přičemž k nim přistupuje z různých úhlů pohledu. Pro čtenáře bez historického, sociologického či jiného tematického vzdělání půjde o poměrně náročné čtení – náročnost je však vykompenzována zajímavými poznatky. Za přínosné považuji, že kniha se nevěnuje pouze konceptům „dokonalého muže“, ale že analyzuje i to, jak různé totalitní systémy konstruovaly představu „dokonalé ženy“, popřípadě jak zacházely s náboženskými či etnickými menšinami.

Jelikož titul obsahuje studie různých autorů, má čtenář možnost seznámit se s pestrým spektrem témat a pohledů na analyzovanou problematiku. Knihu doporučuji především čtenářům, kteří se nelekají literatury odborného ražení. Potěší také zájemce o historii a historickou sociologii.

Související knihy

Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Nečasová, Denisa

Nakladatelství Lidové noviny, 2018