Čtení ke kávě: Erotická vzpomínka (Hana Militká)

Erotická vzpomínka

14.8.2018 Hana Militká Bez komentáře

V životě potkáváme různé lidi. Zanechají v nás vzpomínky. O někom už ani nevíme, že existoval. Jiní vyvolají silné city, na které nezapomeneme. Někdo nám přinese velkou lásku. To jsou pak zážitky na celý život.

Adélka je v osmé třídě.
Její kamarádka Žofie není ve škole. Odjela s rodiči na Seychely.
„Ani nevím, kde to je,“ uvědomí si Adélka. „Asi pěkně daleko. Máma říká, že nám stačí zahrada a venkovní sprcha. Když si chceme zaplavat, jdeme na písák.“
Poslední dobou dívku doprovází ze školy Jarda z béčka. „Je vážně super. Jak se umí usmát, jako že všechno ví a nic ho nepřekvapí. Holky na něj letí, závidí mi jeho doprovod. Jenže jsou nezajímavé. Já píšu básničky. Určitě mu to učarovalo,“ říká si.
Dokonce se přistihla, že o pauze pobrukuje nějakou melodii.
„Život je krásný,“ vzdychla potichu, aby ji nikdo neslyšel. „Holky jsou někdy nesnesitelné. Občas se klukům divím, že je snesou a chodí s nimi. Jo, Jarda, to je eso!“ říká si Adélka.
Konečně zvoní. Poslední hodina odplula.
„Nebudu spěchat, ať si chvilku počká. Budu mít jistotu, že stojí jen o mne. Nepopadne nějakou jinou, která bude po ruce,“ usmívá se.
Ze třídy odchází poslední.
„Vidím ho, je tady,“ s úlevou zašeptá.
„Ale co to má znamenat? Baví se tam s Lenkou. To snad není pravda! Dokonce se smějí. Ta pitomá holka se chechtá, až se v pase prohýbá. Ale pak se najednou zakloní! Zvýrazňuje svá přerostlá prsa! To je podrazačka!“
Adéla zesmutní. Už ani nechce, aby ji Jarda zahlédl. Ještě by se mohl začít chechtat, že se tváří, jako by jí spadly hračky do kanálu.
„Je to zrádce!“ vyštěkne najednou polohlasem. Uraženě odchází. Odchází a pláče.
Jakmile dorazí domů, babička si ji prohlíží: „Copak se ti stalo, holčičko? Nejsi nemocná? Bolí tě něco?“
„Ne, babi, všechno je v pořádku. Jen jsem si myslela, že je život krásný.“
„Máš pravdu, je takový.“
„Už si to nemyslím,“ vzdychne.
„Copak se ti stalo?“ starostlivě se zeptá babi.
„Nic, to je dobrý,“ snaží se být bezstarostná.
„Život je někdy hodně těžký, dokonce se může zdát v určitém okamžiku nesnesitelný. Ale vždycky se najde cesta. Člověk pak zase kráčí dál s hlavou vztyčenou. Nikdy nesmíš dopustit, aby tě nějaké trable srazily na kolena. A kdyby se to náhodou přece jen stalo, je potřeba najít něco nebo někoho, kdo nás zase postaví na nohy a pomůže v další pouti životem.“
„To se ti snadno řekne. Jenže nejsou lidi.“
„Někdo se najde, když to nejmíň čekáš. Jen nesmíš chtít všechno hned.“
Po obědě si sedly.
Adélka se rozpovídala. Vyprávěla, co se jí vlastně stalo.
„Je to těžké zklamání, když od někoho čekáš naplnění svých snů a on se obrátí jinam. Musíš být trpělivá. Tvůj princ teprve přijede. Vím to.“
„Snad máš pravdu,“ vzdychla dívka.
Vyběhla na zahradu a pozorovala, jak jaro budí přírodu.
Babička využila chvilky volna. Zahrabala hluboko ve skříni a vytáhla stařičké album.
Listovala jím. Pak spatřila fotku, na které chce mladá rozesmátá dívka utéct. Mladý ušlechtilý muž ji chytil pevně za ruku a chce ji k sobě přivinout. Žena ucítila silnou vášeň, kterou k sobě kdysi milenci cítili. Najednou se pozorněji zadívala na klobouk mladé ženy. Byl to dárek od nápadníka.

„To snad není pravda! Na klobouk mi sedl motýl! Otakárek fenyklový. To je nádhera!“
Pak vyndala ze skříně krabici.
Posvátně brala jeden dopis po druhém a četla. Chvěla se vzrušením.
Přiběhla Adélka. Všimla si, že babička pláče.
„Ty jsi smutná? Mrzí tě, že mě Jarda zradil? Neber si to tak. Už jsem se z toho vzpamatovala. Je pravda, že mužů existuje skoro stejně jako žen?“
„Tak nějak to bude,“ usmála se žena. Otřela slzy. Sbalila vzpomínky.
„Zahrajeme si Prší?‘“ škemrala vnučka.
„Až navečer. Musím ještě nakrmit králíky a slepice.“ Odešla na zahradu.
Proti svému zvyku si sedla na lavičku v zahradě a dívala se do dáli. Viděla před sebou film svého mládí. „Bože, kde to všechno je? Opravdu mě potkalo tak velké štěstí, že mě miloval skvělý výjimečný muž? Ale pak ho zabili v souboji. Byla to veliká tragédie,“ šeptem si opakovala svůj život.
Ze sousední zahrady se ozval dětský křik.
„Sedím si tu, jako kdybych neměla žádnou práci. Už dávno jsem se v zahradě nezastavila,“ vzdychla. „S mým manželem jsme tady sedávali rádi, občas na zahradě i obědvali. Kde jsou všechny krásné chvíle? Všichni mí drazí?“ Utřela slzy a usmála se. „Mám přece Adélku. Třeba se ještě dočkám pravnoučat,“ spokojeně se zadívala na dům.
„Máš pravdu, děvče, život je někdy moc těžký. Ale krásný!“

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, a s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v nakladatelství Krigl, stejně druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot, i další detektivka Pronikavý smích.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš Zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš Zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil na veřejnosti v březnu 2017, téhož roku v květnu se objevuje detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé – první díl s názvem Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 v nakladatelství Krigl pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikol Nejedlíková, foto Roman Albrecht.