Švédská autorka detektivek Anna Janson přesedlala do žánru ženského románu první knihou ze série Bohyně osudu ze salonu d´Amour, v němž přivedla na svět sympatickou kadeřnici Angeliku. Ta zdědila spolu se svými sestrami Ulrikou (matkou neposedných dvojčat) a Verou (nyní těsně před porodem) poslání své prababičky Amalie: dělat lidi šťastnými. Jejich kadeřnictví jsou tedy místem, kde je možné potkat osudovou lásku.

Každá z nich se ovšem se svým milostným životem pere: od Ulriky odešel manžel a nechal ji s divokými dvojčaty samotnou, Vera vyměnila muže, ale ne tchyni (rozuměj: nesamostatného muže vyměnila za jeho bratra) a Angelika se bojí, že o čtrnáct let mladší Magnus, s nímž osm let po smrti svého muže konečně prožívá lásku, bude přece jen jednoho dne chtít vlastní děti, které mu ona už nemůže dát… Navíc se má seznámit s jeho matkou, která je jen o pět let starší než Angelika.

Excentrická Magnusova matka Judith je autorkou detektivek a sotva Angeliku poznala, hned jí dala najevo, že bude chtít vnoučata. Přesto se jí (kvůli svému vytopenému bytu) zabydlí v domě. Zjevně bude zapotřebí najít i jí muže, aby se přestala plést do života svému synovi. Bohyně osudu tedy rychle soukají nit, aby našly toho pravého, a samozřejmě řeší vztahové problémy i všech ostatních zákazníků…

Příběh má tentokrát charakter čistého románu pro ženy bohatě okořeněného humorem. Detektivní zápletka, již Anna Jansson tak umně vetkala do prvního dílu série, tentokrát úplně chybí. Jediným pátráním tudíž zůstává honba za „tím pravým“ / „tou pravou“ pro všechny zúčastněné, především pak pro Judith. Co nechybí, je opět příběh z nemocnice – tentokrát se netýká lásky v hospicu jako v předešlé knize, ale hyperaktivního klučiny Folkeho (syna jedné z klientek salonu), který si čtenáře získal svojí bezprostředností. Bohužel mu však jde o život poté, co zkonzumoval smrtelně jedovaté muchomůrky. Čtenář tak vnímá všechny stránky bytí současně: lásku, každodenní trápení, žárlivost a nejistotu v Angeličině vztahu, ale i strach o život toho druhého.

V tomto světle je třeba přehodnotit své postoje – každý cítí, že tu nejsme věčně, a vnímá, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. Ale nemusíte mít strach se pustit do čtení v obavě z depresivního prostředí nemocnice – humor hraje prim i ve vážných chvílích. Také roztodivné postavičky román oživují a jejich úvahy o světě dávají čtenářům podněty k zamyšlení:

„Ano, minimálně dříve lidé neměli mobily a internet a nemuseli psát na facebook, že právě večeří. Dříve, když existovala jen pevná linka, lidé nevolali všem sousedům a známým, aby jim oznámili, že jedli hrachovou polévku a šli na procházku se psem. Dnes jen snězení polévky trvá mnohem déle, pokud se napřed musí pěkně prostřít a pak vyfotografovat. Jídlo se musí také nějak okomentovat a pak si člověk musí přečíst, co jedli ostatní, a dát jim lajk a gratulovat k narozeninám.“ (str. 52)

Ano, svět je dnes opravdu někde jinde než za dob prababičky Amalie, ale stejně jako tenkrát i dnes zůstává hlad po naplnění potřeby být milován. I proto nikdy neomrzí číst šťastné příběhy ze Salonu d´Amour, které pro české čtenáře vydává nakladatelství Omega. Jsou plné emocí, nadhledu, optimismu (na každý hrnec se nakonec najde ta správná poklička!) a v závěru navíc čeká k vyzkoušení hrst Angeličiných receptů. I když po pravdě nevím, kdo by dle nich chtěl připravit Jehněčí hlavu či Torskboddar neboli plněné tresčí hlavy…

Související knihy

Jansson, Anna

Edice Knihy Omega, 2018