Čtení ke kávě: Erotická touha (Hana Militká)

Erotická touha

10.7.2018 Hana Militká Bez komentáře

Naše touhy jsou téměř nevyčerpatelné. Jedná se o neuvěřitelnou záležitost. Někdy nás povznášejí nad šedou jednotvárností všedních dnů, někdy můžou potrápit a ošálit naše smysly. Přesto se jich nevzdáme. Jsou zpestřením našeho života.

Je mi patnáct. Na světě se mi líbí.
Jaro je v plném proudu. Sluníčko hřeje. Venku je teplo na krátké rukávy.
Vcházím do školy.
Náhle ho vidím.
Nečekaně.
Nechápu, kde se tu najednou vzal.
Málem jsem do něj vrazila.
Chytí mě. V očích se mu objevují zvláštní plamínky.
Najednou je mi strašné horko. Točí se mi hlava. Skoro jsem upadla. Tiskne mě pevněji. Drží mé paže, jako kdyby už nikdy nechtěl dělat nic jiného. Jeho pohled rozpouští mou vůli. Nezmůžu se na nic. Jen uniká z mých úst slastný vzdech.
Začne se smát.
Třesu se zimnicí.
Netuším, jak dlouho trvá naše strnutí. Snad celou věčnost.
Zvoní.
Pouští mé paže, usměje se: „Příště dávej pozor, ať se s někým nesrazíš.“
Stojím tam ještě dlouho. On už dávno zmizel.
„Možná se mi všechno jenom zdálo,“ napadá mě.
Na chodbě ani noha.
„Vždyť už zvonilo!“ došlo mi najednou.
Popadám aktovku, která celou dobu leží netečně na zemi. „Honem do třídy, nechci dostat poznámku,“ prolétne mi hlavou.
Vrazím do dveří, ani se nerozhlédnu. Dělám, že tu ani nejsem. Vsunu se do lavice. Nenápadně vybalím učebnici zeměpisu.
Vtom jako když udeří hrom. Slyším povědomý hlas.
„Dneska si probereme novou látku. Povíme si něco o Brazílii.“
Zadívám se zděšeně k tabuli.
Chvíli trvá, než si uvědomím celou pravdu.
Na stupínku stojí můj zachránce z chodby.
„Nový učitel,“ bleskne mi hlavou.
Nemohu se pohnout. Nemyslí mi to. Moje uši neposlouchají, co vykládá o Brazílii. Momentálně ani nevím, že nějaká Brazílie existuje.
Po chvíli se proberu ze šoku. Předstírám, že si píšu nějaké poznámky.
Nevím vůbec nic.
„Co je s tebou? Takhle bledou jsem tě ještě neviděla. Jsi nemocná?“
„Asi jo. Něco na mne leze. Možná opožděná viróza.“
„Lekla jsem se, že řekneš opožděná puberta. Ta je u nás už v plném proudu,“ směje se Helena.
„Hm, jdu domů. Není mi dobře. Měj se.“
„Počkej, včera jsme si říkaly, že se dneska půjdeme projít do parku. Kvetou krásné rododendrony!“
„Co že tam kvete?“ ptám se nechápavě. „Jo, aha, no tak třeba zítra. Dnes nemám náladu,“ končím nemilosrdně. Odcházím rázným krokem.
Najednou cítím vzadu na hlavě nějaké divné mrazení.
Proti své vůli se zastavím.
Chvíli bojuju s potřebou otočit se.
Nakonec neodolám.
Stojí tam.
Cítím, jak rudnu.
Vše je mimo čas a prostor.
Rozběhnu se a vletím mu do náruče.
Sevře mě pevně. Políbí mě.
Co se děje dál, netuším.
Propadám se bílou tmou.
Někdo se mnou třese.
„Probuď se, holčičko. Nemůžeš prospat soudný den. Musíš jít zase někdy do školy.“
Něco mumlám. Ani netuším, co chci říct. Ztěžka se pokouším zvednout víčka. Vidím rozmazaně. Snažím se zaostřit. Poznávám svou mámu. Naklání se nade mnou.
„Co se děje?“ šeptám.
„To mi řekni ty. Prospala jsi několik dní. Byl tady pan doktor. Mělas vysokou horečku. Už hrozilo, že tě odvezou do nemocnice,“ šeptá máma. Hladí mě po ruce. Nenápadně si utírá slzy.
„Vůbec nic nevím. Jen si pamatuju, že mě objímal…,“ nedořeknu ‚a líbal‘. Asi bych tady nenašla pochopení. Zvlášť když se jedná o našeho učitele. Možná by ho za to mohli vyhodit, uvědomuju si s hrůzou.
„Co říkáš? Kdo tě objímal?“
„Nikdo. Pan doktor se mě asi dotknul, jak mě prohlížel. Nevím. Měla jsem nějaké bláznivé sny. Vůbec nic si nepamatuju,“ snažím se vypadat lhostejně.
Popravdě řečeno, pamatuju si všechno. Pevné objetí i prudký polibek s pootevřenými ústy. Měkký a vášnivý.
Nebo se mi to zdálo?
Za pár dní jdu do školy.
Strávím v koupelně daleko víc času než jindy. Chci vypadat dokonale.
Zvoní.
Přichází naše původní učitelka zeměpisu.
Jsem v šoku.
„Kde je ten učitel, který tu byl místo naší kantorky?“ ptám se zoufale Heleny.
„Jaký učitel? Koho myslíš? Místo které učitelky?“
„No, přece…“ dlouho váhám. Nakonec mávnu rukou. „Zapomeň na to, jen žertuju.“
„Jo, hodil by se nám nějaký fešák. Taky bych ho brala. Vůbec se nebudu učit, pak zakoulím očima a dá mi jedničku. Když se bude vzpouzet, zajdu za ním do kabinetu,“ směje se.
Naštvala mě.
Ten nový je můj.
S nikým se dělit nebudu.
Musím si dát na tu káču pozor.
Náhle mě pohltí pochybnosti: „No jo, ale pokud ho Helena neviděla, jak nás mohl učit? Byl tady vůbec? Přece se mi nezdál! Možná to byla předzvěst něčeho nového, co teprve přijde…“
Musím pořád chodit do školy. Pokud nepřijde učit, možná ho nikdy nepotkám.
Popadlo mě zoufalství.
Přešlo až za pár let.
Nebyl to učitel.
Líbal a objímal přesně tak, jak jsem to tenkrát cítila.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, a s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Povídky z povětří vyšly v nakladatelství Krigl, stejně druhá tištěná kniha, detektivní román Záhadný šepot, i další detektivka Pronikavý smích.
Povídky z povětří byly vydány jako první elektronická
kniha Hany Militké začátkem února 2016, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš Zasahuje 1 nazvaný Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů.
Druhý příběh detektivního románu Kapitán Bartoš Zasahuje 2 nazvaný Ledový žár se objevil na veřejnosti v březnu 2017, téhož roku v květnu se objevuje detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé - první díl s názvem Čas nedoběhneš.
V říjnu roku 2017 se objevuje čtvrtý detektivní román Kapitán Bartoš Zasahuje 4 s podtitulem Jednou mezi půlnocí.
V prosinci 2017 vychází pokračování série 13 povídek Pro Klub Knihomolů 2. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů. Předmluvu vytvořila šéfredaktorka Alena Badinová.
Koncem ledna 2018 vychází elektronicky detektivní román ze série Případy kpt. Váchala nazvaný Vzrušený šepot. Tváří obálky je modelka Nikol Nejedlíková, foto Ariana Bernard. Předmluvu vytvořil herec Pavel Zedníček. Tištěná kniha byla vydaná zjara roku 2015 v nakladatelství Krigl pod názvem Záhadný šepot.
Druhý detektivní román ze série Velké případy kpt. Černé 2 nazvaný Nemilosrdná vášeň je netypický.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí. Tváří obálky je Nikol Nejedlíková, foto Roman Albrecht.