V únoru 2018 přinesla spolupráce nakladatelství Triton a Argo vydání další knihy Sergeje Lukjaněnka v autorské spolupráci s Alexandrem Gromovem pod názvem Reverz (Реверс – v tiráži výtisku je chybně uveden originální název Застава, jenž ale patří prvnímu titulu série –, 2014). Překlad je dílem Ivy Dvořákové.

Sergeje Lukjaněnka jsme si představili před dvěma lety v souvislosti s recenzí první knihy série Pohraničí s názvem Stráž (Застава, 2013, česky 2016). Do práce na druhém pokračování Reverz se pustil ve spolupráci s Alexandrem Gromovem, dalším úspěšným ruským spisovatelem žánru science fiction. Dlužno podotknout, že na původním Lukjaněnkově stylu se tato spolupráce viditelně podepsala. Rozhodnutí o tom, zda k lepšímu či horšímu, ponechme na každém jednotlivém čtenáři, protože co člověk, to jiný vkus a preference. Jedním z nejvýraznějších vlivů je ale nejspíš nepřehlédnutelné přiblížení se stylu bratří Strugackých, a to konkrétně jejich knize Odsouzené město, jehož recenzi jsme také nedávno přinesli. A není divu – právě Alexandr Gromov je pověstný svou snahou pokračovat v linii dvojice největších klasiků sovětské a ruské fantastiky.

Právě v duchu poslední věty předchozího odstavce příběh Reverzu startuje. Svět pojmenovaný Homeostat, v němž každý člověk jednou za týden zemře, aby za hodinu znovu obživl v trochu očesané kopii, opravdu silně připomíná Strugackých město Experimentu. Ne pro tu oživovací vlastnost, ale spíš pro onen pocit tajemna a nejistoty, o co by asi tak mohlo jít. Záhady podpoří i únos postavy Maxe, který během krátkého okamžiku potká hned dvě neznámé osoby, jejichž snaha tvářit se jako jeho letití známí vyzní nakonec protichůdně. Více „lukjaněnkovsky“ probíhá souběžná dějová linie zaměřená na Sergeje – právě propuštěného ze zaměstnání, jenž ve vypjaté situaci poprvé v životě proskočí do neznámého světa. Jeho schopnosti otevřít portál na svět Centrum, s nímž jsme se měli možnost poměrně podrobně seznámit v první knize série, si povšimne organizace tajemných průvodců. A tak se rozjíždí příběh, jenž na události popsané ve Stráži hledí z opačného pólu. Namísto strážců bojujících proti pašování zboží mezi světy (prostřednictvím Centra, protože jen skrze ně se dá přejít z jednoho světa do ostatních) představuje autorská dvojice čtenářům prostředí a filozofii pašeráků.

Reverz ve srovnání se Stráží vyznívá trochu klidněji. Před čtenáře stále předkládá otázky, po jejichž zodpovězení je třeba chvíli pátrat, přesto postrádá onu svižnou gradaci akce, s níž první díl Pohraničí pracoval. Na druhou stranu nabízí důkladnější zmapování jak samotného Centra, tak vazeb mezi jednotlivými kmeny a profesemi. Dá se předpokládat, že hlavní motivací pro vznik titulu Reverz byla příprava půdy pro další díly série, jak bývá obvyklé třeba ve filmových ságách.

Překlad Ivy Dvořákové, jež kromě Stráže a Reverzu překládala z Lukjaněnkovy tvorby třeba tituly Šestá hlídka, Konkurenti, Nová hlídka či Trix Solier – Čarodějův učeň, je bezchybný a ke čtivosti Reverzu nepochybně přispěl podstatnou měrou.

Ve stejném roce jako Reverz vyšla i třetí kniha Pohraničí pod původním názvem Samovolka (Dezerce) (Самоволка, 2014), na níž Sergej Lukjaněnko pracoval spolu s dalším populárním ruským autorem Michailem Tyrinem. Bude-li u českého publika stejně úspěšná jako před pár lety Stráž či letos Reverz, je zatím otázkou čistě hypotetickou, protože v edičních plánech ani jednoho z obou nakladatelů se mi překlad třetího pokračování série Pohraničí najít nepodařilo. Tak uvidíme.

Související knihy

Gromov, Alexandr – Lukjaněnko, Sergej

Argo, 2018