Britský spisovatel japonského původu Kazuo Ishiguro je jedním z nejoceňovanějších anglických autorů současnosti. V roce 2017 za své jedinečné romány sklidil dokonce i nejprestižnější literární ocenění – Nobelovu cenu za literaturu. Ve svých románech se často vrací k různým milníkům naší historie a poukazuje na nespolehlivost i pomíjivost vzpomínek, jež s odstupem času bývají odlišně interpretovány a nabývají nových významů.

Výrazný motiv přehodnocování vzpomínek nalezneme i v pořadí již šestém Ishigurově románu Neopouštěj mě, který se však zbytku jeho tvorby jinak značně vymyká. Autor si v něm pohrává s představou alternativní reality, v níž se lidstvu podařilo po druhé světové válce zdokonalit technologii klonování na takovou úroveň, že se klony staly běžnou součástí lidského života.

V Ishigurově světě však klony nemají právo na normální život a jsou společností chápány jako podřadný druh, jenž slouží běžným lidem pouze jako zdroj náhradních orgánů. Jakmile klony dospějí, jejich čas se začíná chýlit k nezvratnému konci, k němuž byli předurčeni již od počátku svého života.

Románem nás provází jedna z hlavních hrdinů, Kathy H., která vzpomíná na společné chvíle strávené se svými dvěma nejlepšími přáteli, Ruth a Tommym. Nejprve nás ve svém vyprávění zavede na anglické panství Hailsham, kde vyrůstala společně s dalšími klony pod dohledem přísných vychovatelek a zcela izolovaně od okolního světa. Idylická léta plná her a dětského škádlení střídají v druhé části knihy vzpomínky na složité dospívání a uvědomění si své role ve společnosti v Chaloupkách, kam byla s pár dalšími spolužáky po dokončení studia na Hailshamu umístěna. Závěrečná část knihy nás přesouvá do posledních několika let, jež předcházely její současné situaci.

Ishigurova dystopie Neopouštěj mě je unikátním dílem světové literatury. Ačkoliv jsou hrdiny příběhu klony, autor se nijak podrobně samotným procesem nezaobírá. Výjimeční jsou rovněž hlavní protagonisté, a to nejen svým původem, ale hlavně přístupem k celé situaci okolo dárcovství. Zatímco v jiných podobně laděných titulech se postavy svému předurčenému osudu snaží všemi možnými prostředky vzdorovat, Ishigurovi hrdinové jen tiše a smířlivě čekají, až bude jejich úděl naplněn. Tato až neuvěřitelná poslušnost vůči systému, jenž je k nim bezcitný a přezíravý, může být pro mnohé z nás zcela nepochopitelná. Osobně se domnívám, že se v tomto případě projevil autorův původ a inspirace japonskou společností, která se rovněž vyznačuje svou poslušností a uctivostí vůči autoritám.

Dalším zajímavým rysem této knihy je nepřímá časová linie. Kathyino vyprávění je z drtivé části retrospektivní a nekonzistentní. Při popisu jednotlivých událostí se často vrací k předešlým situacím, jež na událost měly vliv, nebo nám nabízí její jiné možné interpretace, ke kterým Kathy došla s odstupem času. Netradiční je rovněž fakt, že nám hned na začátku autor nenuceně a jakoby mimochodem prozrazuje, jak hlavní hrdinové dopadnou.

Velmi ráda bych vyzdvihla Ishigurovy propracované charakteristiky hrdinů a jeho cit pro popis prostředí, díky němuž budete mít nejednou pocit, jako byste dané události byli sami svědky. Nečekejte však, že by vás autor zásoboval podrobnostmi o tom, jak přesně jeho protagonisté vypadají, nebo dopodrobna líčil jejich pocity. Emoce hlavních hrdinů většinou vyplývají ze situace, aniž by je autor musel explicitně popisovat.

Za zmínku stojí také stejnojmenná filmová adaptace této knihy z roku 2010, jež je své předloze velmi věrná a určitě by neměla ujít žádnému fanouškovi Ishigurových románů.

Román Neopouštěj mě, který u nás vydalo nakladatelství Argo, je komorním příběhem tří mladých lidí, kteří postupně odhalují temné tajemství své existence a i přes všechna zdrcující zjištění se nepřestávají radovat z maličkostí, jež jim osud přináší. Rovněž je to však i kniha, která ve čtenářích zanechává velmi hlubokou stopu a nedovolí jim příběh jen tak pustit z hlavy. I když vám pravděpodobně zlomí srdce…

Související knihy

Ishiguro, Kazuo

Argo, 2018