Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy konaný ve dnech 10.–13. května 2018 byl zasvěcen žánru komiksu a jako speciální host byl vybrán stát Izrael, protože se termín konání maximálně přiblížil 70. výročí vzniku samostatného Izraele. Svátek knih se tak stal součástí důstojných oslav v naší republice a stánek tohoto hosta byl proto umístěn na čestném místě v centru dění. Mohli jste si tu vyplnit speciální kvíz či zažít autogramiádu některého z izraelských spisovatelů.

S dcerou jsme přijely až na neděli, kdy se program celé akce završoval. Ještě před výstavním pavilonem se nacházelo několik stanů – stan malých nakladatelů (Baobab, Verzone aj.), recepce (s možností vyfotit se jako jeden z Rychlých šípů), program Rosteme s knihou. V předsálí to vonělo, protože v prostoru Vaříme s knihou se právě připravovala cizrna pod vařečkou Barbory Charvátové alias Mámy v kuchyni.

Uvnitř bylo nejvíc prostoru věnováno komiksu, dokonce měl svůj samostatný sál, kde bylo možné se potkat s autory. Výstavky připomínaly již výše jmenované Rychlé šípy, ale také Čtyřlístek či čtení našich dědečků Punťu. Dcera se zaposlouchala do vyprávění pana Jaroslava Němečka, získala jeho podpis a vyfotila se se Čtyřlístkem.

Hned poté se zde uskutečnilo setkání s paní Lucií Lomovou, autorkou např. oblíbených knih s Ančou a Pepíkem, která pak do knih připravených na autogramy vytvářela kresby oblíbených hrdinů či dokreslovala úvodní obrázky. Dětem zářily oči nadšením, když dostaly zpět ozdobené výtisky s osobním věnováním.

Protože sálů pro setkání s autory je více a obvykle jsou plně vytížené všechny, je jasné, že jeden člověk nemůže být na více místech současně a tudíž vám vždycky něco zajímavého uteče. Vybírání bývá velice těžké. Proto jsme se rozdělily a v době, kdy dcera poslouchala vyprávění pana Němečka, já jsem na druhé straně v sále audioknih poslouchala své dva oblíbené hlasy: moderátor Vladimír Kroc si tu povídal s Arnoštem Goldflamem o jeho nové audioknize Tata a jeho syn, kterou vydal Radioservis. Dozvěděla jsem se, zda jde o příhody pravdivé či smyšlené, a jaký měl Arnošt Goldflam vztah se svým „tatou“. Celé setkání se neslo na nostalgicko-humorné vlně (např. když přišlo na líčení, jak syn chodil s „tatou“ krást) a každý, kdo má rád hlas a humor tohoto herce, spisovatele a režiséra, si přišel na své. Samozřejmě, že následovala autogramiáda, ale to už byl pro mne čas na přesun na druhý konec sálu.

Souběžně se setkáním s paní Lomovou totiž probíhalo v literárním sále shledání s autorem populárních židovských detektivek Drorem Mišanim. Bylo pozoruhodné už tím, že se celé povídání o historii a současnosti detektivního žánru neslo v hebrejštině a návštěvníci jazyka neznalí (takových byla většina) byli odkázáni na použití sluchátek, do nichž se jim nesl simultánní překlad v podání Roberta Řeháka. Celý program uvedl několika slovy Jeho Excelence Daniel Meron, velvyslanec Izreale v Praze. Pak už si spolu povídali učitel a žák: Dror Mišani (*1975), spisovatel, překladatel z francouzštiny a literární vědec, učitel tvůrčího psaní a teorie literatury, a Pierré Pe´er Friedmann (*1980), fotograf, překladatel z češtiny do hebrejštiny a učitel hebrejštiny v Praze.

Nejprve Dror Mišani vyprávěl o historii vzniku detektivního žánru a uvedl, že ač první „detektivka“, případ Kaina a Ábela vyšetřovaný Bohem, byla sepsána v hebrejštině, novodobá izraelská detektivka má teprve dvacet let. K jejímu rozvoji velmi osobitým způsobem přispívá od roku 2011, kdy vydal první knihu Případ pohřešovaného, právě on sám. Jeho policista Avraham Avraham však není příliš sebevědomý, protože se podvědomě srovnává s velkými jmény západní detektivky, kterou čte, studuje a odhaluje v ní chyby. První kniha vznikla vlastně místo dizertační práce, která měla být o slavných západních autorech detektivek – prý výstižnější je psát tento žánr, než o něm.

Na žánru detektivky Dror Mišani oceňuje hlavně to, že svoji hlavní postavu může sledovat celý život a vtisknout jí určitý vývoj. Avi Avraham je průměrný vyšetřovatel, ale postupně se mění a se získanými zkušenostmi se začíná podobat těm „dokonalým“ ze západu.

„Při překladech se vždycky něco ztratí,“

řekl, ale to je jasné, protože nelze převést to, co je mezi řádky, věci a narážky, které pochopí jen ti, kteří v daném místě žijí. Naštěstí tím ale neutrpí celek, který je srozumitelný po celém světě. Mišani také připustil inspiraci nejen Franzem Kafkou (v Případu podezřelého), ale i Karlem Čapkem (Možné násilí).

Po hodině hebrejštiny následovala autogramiáda. Autor se představil jako milý a vstřícný člověk.

Různých autogramiád a besed bylo i v neděli dostatek, byl čas i na nenadálá setkání (autogramiáda Radima Uzla a Daniely Kovářové;  beseda s Milošem Čermákem; setkání Lucie Lomové a Armošta Goldflama):

A po čtrnácté hodině došlo i na velké slevy v jednotlivých prodejních stáncích, aby při balení bylo co nejvíce krabic prázdných. Což s povděkem kvitovali návštěvníci, kteří i tak notně provětrali své portmonky a účty, protože zde bylo možné platit nejen hotovostí, ale i kartou.

Podtrženo, shrnuto: letošní Svět knihy byl nabitý setkáními s osobnostmi, nabídl vyžití pro malé i velké a přinesl poznání, že i poslední den akce je možné potkat zajímavé autory, okusit neopakovatelnou atmosféru a to vše bez předlouhých front a ve větším klidu. Nevěříte? Můžete si to ověřit příští rok…