Camilla Läckberg (*1974) patří k hvězdám severské krimi. Oblíbili si ji čtenáři po celém světě. Je autorkou cyklu detektivek z přímořského městečka Fjällbacka, v němž se narodila. Více se o ní můžete dozvědět v našem medailonu a recenzích knih: Ledová princezna, Kazatel, Kameník, Vlastní spravedlnost, Elsyino tajemství, Mořská panna, Strážce majáku, Vražda s vůní mandlí, Andělíčkářka a Krotitel.

Ani ve svém posledním románu s názvem Čarodějnice, který v českém překladu Venduly Novákové vydalo v půli dubna nakladatelství Motto, neuhnula Camilla Läckberg od svého typického stylu vyprávění, v němž se prolínají dvě časové roviny. I když – malou odchylku si dovolila: tentokrát jsou ty úrovně rovnou tři!

Smrt čtyřleté Stelly, která před třiceti lety rozvířila hladinu místního života a za niž byly odsouzeny dvě tehdy třináctileté kamarádky Marie a Helen, se pro mnohé opakuje: ze stejného statku jako Stella zmizela stejně stará dívka Nea. Když dobrovolní pátrači Neu objeví zavražděnou v totožném lesním jezírku jako kdysi Stellu, začne to pod povrchem poklidného městečka vřít.

Může za smrt holčičky Marie, která se sem po třiceti letech vrátila jako filmová hvězda natáčet biografický film o životě Ingrid Bergmannové, slavné zdejší rodačky? Nebo snad za to nesou odpovědnost uprchlíci žijící v blízkém uprchlickém táboře? Či snad osud vyprovokovala spisovatelka Erika Falcková, která se právě pustila do rešerší pro svou novou knihu o třicet let staré tragédii?

To musí vyřešit tým detektivů z Tanumshede pod vedením Mellberga, který se mimochodem opět zachová jako slon v porcelánu, až si dokonce vyslouží vyhazov z domu od temperamentní Chilanky Rity. Patrik Hedström má plné ruce práce, aby vše napravil a dovedl vyšetřování ke zdárnému konci.

Bohatě zalidněný příběh, v němž se to hemží epizodami ze soukromí všech zúčastněných, autorka lemuje ještě vyprávěním o čarodějnickém procesu z let 1671–1672. Středověký hon na čarodějnice však není jen paralelou s bezdůvodným honem na uprchlíky (či na nevinně odsouzené dívky), má ukázat na moc slova, která může projít generacemi i přes staletí. I když to zní pohádkově a mohlo by se zdát, že i fantasticky, kdo ví…

Za sebe musím říct, že bych se bez té kruté středověké vsuvky obešla a nechala ji v nějakém samostatném historickém románě. K děsivosti příběhu bohatě stačí dvě mrtvé dívky s rozestupem třiceti let. Ale na druhou stranu – Camilla Läckberg umí podmanivě vyprávět i o historii, což už dokázala například v Kameníkovi, takže násilně působilo pouze závěrečné vysvětlení, jak minulost souvisela s celým případem.

Po trochu překombinovaném Krotiteli se dle mého autorka zase vrátila ke svému stylu psaní. Osobní příběhy policistů působí jako příjemně oddechové chvilky mezi intenzivně napínavým vyšetřováním. Přiznávám, že tentokrát bylo opravdu těžké najít pravdu, protože vrstev nepravdy bylo až příliš. Sotva byla jedna lež vyvrácena, ihned byla nahrazena jinou a mlha halící dvě mrtvé dívenky se rozplývala jen velmi zvolna.

Na bezmála 650 stránkách se tak čtenář může nechat unášet severským vyprávěním, které nelační po krvi, ale opět zkoumá psychiku jedince. Co a jak ji může ovlivnit, co z nás dělá manipulovatelné stádo a co zoufalé masové vrahy, kteří se touží pomstít celému světu… A možná nás přivede k úvaze, jak daleko vlastně od nás je ten převrácený svět, který sledujeme na televizních obrazovkách…

Nevadí-li vám pohled do nastaveného zrcadla a unesete-li i nějaké to bodnutí do vašeho svědomí, pusťte se spolu s Patrikem, Paulou, Martinem, Göstou, Mallbergem a Erikou do napínavého pátrání, v němž tentokrát nejde tak o to zvítězit nad zlem, ale najít pravdu.

Související knihy

Läckberg, Camilla

Motto, 2018