Je brzký večer, přesně 12. dubna 2018, a příznivci a přátelé Gena Deitche prochází prostorami Centra současného umění DOX a vchází na terasu, nad níž se vznáší téměř verneovská vzducholoď Gulliver. Kráčí k úzkému schodišti a po jeho stupních stoupají výš a výš, aby dosáhnuvše vrcholu mohli se vnořit do útrob vzducholodi. Ty mírně se svažující podlahou suplují univerzitní přednáškový sál s lavicemi, katedrou a tabulí, na které je nainstalováno promítací plátno.

Vzducholoď Gulliver

Poté, co „studenti“ usednou „do lavic“, za katedrou přijmou místo průvodce pořadu pan Petr Vizina, překladatelka paní Radka Smejkalová a osoba pro tento večer zcela nepostradatelná pan Gene Deitch. Komu není známo, v kterém roce se tento „štrapácký chlapík“ narodil, rozhodně mu nebude tipovat čtyřiadevadesát let. Natožpak když se zaposlouchá do jeho vyprávění výstižně a bez tápání v zákoutích minulosti uchopujícího věci uplynulé, ale bryskně reflektujícího i dění přítomné, navíc plného humoru a nadsázky. A nutno smeknout i před Američanovou češtinou.

Večer zahajuje laskavě laškovná výzva z tlampače: „Dámy a pánové, odpoutejte se, začínáme!“ Začínáme rozjímání nad knihou Gena Deitche Z lásky k Praze, kterou letos vydalo nakladatelství Garamond.

„Já s Radkou,“ otvírá povídání Petr Vizina, „budeme Vaši asistenti. Jste spokojený?“ „Ano,“ odpovídá Gene Deitch. Pak rukou udělá gesto vstříc k obecenstvu, jako by ho měl v úmyslu obejmout, a dodá: „I ty lidi jsou tady dobrovolně. A to je hezký.“

Petr Vizina, s pohledem na autora, jako kdyby i tentokrát očekával jeho souhlas, následně předestře program: čtení z knihy, otázky z publika a odpovědi na ně, promítání Deitcheho filmů. „Jste spokojený?“ pro jistotu se znovu ptá. A reakce dotázaného: „Ano, jsem pro.“

Gene Deitch

Gene Deitch však nezůstane u lakonické odpovědi a vrhne se se sobě vlastním šarmantním stylem do vzpomínání. Jak přišlo na to, že v roce 1959 přiletěl do komunistického Československa, do země s režimem, kterého se hrozil?

„Když po mně Snyder, distributor filmů a objevitel československého animovaného filmu, chtěl, abych pomohl při výrobě animovaných filmů v Praze, odmítl jsem. Měl jsem v tu dobu své studio a scénáře na filmy Munro a Samson Scrap. Ale neměl na produkci peníze. A na to mi Snyder řekl, že jestli mi pomůžu s jeho filmy, on mi zafinancuje oba projekty. To se neodmítá.“

vlevo Zdenka Deitch

Aniž by tušil, co mu zítřek nadělí, Gene Deitch odcestoval na domnělých deset dní do Prahy. Jenže tam, ve studiu Bratři v triku, se setkal s animátorkou Zdenkou Najmanovou, v té době „šéfovou“ studia.

„Změnila mi život a já ho změnil jí.“

Desetidenní pobyt se protáhl do dnešní doby.

Deitcheho další rozpomínání je prokládáno čtením kapitol z jeho knihy Z lásky k Praze. Během večera zazní tři; každá z nich vtahuje čtenáře, respektive posluchače do jiných zákoutí režisérova pestrého života. První zachycuje jeho první dojmy z Prahy, města v komunistické éře pošmourného, navenek téměř bez života; v další kapitole autor představuje pražské animátory, s nimiž ho nepoutaly jen pracovní vazby, ale časem i velmi těsné vazby přátelské; a právě třetí ukázka je věnována jednomu z nich, Jiřímu Trnkovi.

Drak Šmak z filmu Hobit

Završením večera je promítání tří animovaných filmů: oscarového filmu Munro, pilotního snímku Hobit, který ještě dávno před tím, než vznikly jeho další filmové podoby, natočil Gene Deitch s Adolfem Bornem v Praze a filmu s Deitcheho autorskou postavičkou Nudníka.

Dlouhý potlesk je následován sestupem z fantaskní vzducholodi Gulliver do kavárny Centra DOX a autogramiádou Gena Deitche, umělce a úžasného člověka, do jehož životního příběhu zasáhl coby velký třesk desetidenní pobyt v bývalém Československu.

Související knihy

Deitch, Gene

Garamond, 2018