Čtení ke kávě: Vražda neviňátka aneb o módě trochu jinak (Sylva Lauerová)

Vražda neviňátka aneb o módě trochu jinak

17.4.2018 Sylva Lauerová Bez komentáře

Slzy mi vhrkly do očí. Dětská dušička se naplnila nenávistí a čelo se opotilo zoufalstvím.

Psal se rok 1965, blížící se zima s sebou přinesla první mrazík a mně, tříleté nevinné holčičce, matka právě poprvé navlékala bavlněné punčocháče.
Děťátko tak malé samozřejmě nezná pocit trestance jdoucího na popravu nebo snad vězně odsouzeného k doživotnímu pobytu za mřížemi, nicméně míra znásilnění sotva probuzené lidské osobnosti se projevila nelidským řevem, který vyprodukovaly mé drobné hlasivky. Zaplnil nejenom náš třípokojový byt, ale i celý činžovní dům a možná i blízkou obytnou čtvrt.
Máma, jako by byla připravena na takto nelogickou, neadekvátní reakci (vždyť šlo pouze o punčocháče), ignorovala můj hlasitý nesouhlas. Cloumala mnou ze strany na stranu ve snaze vytvořit co nejpřiléhavější siluetu tohoto zcela nepřizpůsobivého kusu látky. Nezúčastněný přihlížející by tak mohl získat pocit, že na mně vykonává nějaký trýznivý rituální zákrok, a věřím, že kdyby se v blízkosti nás dvou někdo takový vyskytl, ihned by volal místní policii. Skučela jsem a kvílela, máma nic nedbala, čímž získala mohutnou psychickou převahu, a závěr našeho bojového tance završila speciálním chvatem, kterým mě nadzvedla, zatřásla mnou a tím mi definitivně přetáhla punčocháče nejenom přes celou spodní polovinu těla, ale i přes prsa, a to až k podpažním jamkám.
Zůstala jsem konsternovaně stát. Bylo mi jasné, že jsem prohrála. Ano, mohla jsem demonstrovat svůj nesouhlas pokusem o skok z balkónu nebo záměrným utonutím v po okraj naplněné vaně při nedělním koupání, ale toto řešení připadalo i mému tříletému mozečku neadekvátní, a tak jsem se rozhodla kapitulovat.
A zatímco estét v mém nitru skřípal zuby a chvěl se odporem, realistovi bylo jasné, že vzhledem k chabým fyzickým silám dítěte nemohu v tomto boji ani do budoucna zvítězit, a musím se tedy podvolit.
Sotva jsem se začala vyrovnávat se skutečností, že následující hodiny, možná i dny a roky, budu trávit zneuctěná, po krk vězící v odpudivé hnědobéžové látce s vroubky tak hlubokými, že by v nich trpaslíci mohli sázet brambory, mě máma překvapila a zezadu mi zasadila finální úder. Do punčocháčů bleskurychle napěchovala, nasoukala, natěsnala, nacpala, vměstnala a narvala cípy tlusté flanelové košile, čímž mi kolem pasu vytvořila boule tak odpudivé, že ve srovnání s nimi působily kožní projevy všech nejmenovaných tropických chorob zcela směšně. Na punčocháče s boulemi v pase mi pak ladně navlékla manšestrové kalhoty a sladkým hláskem pravila: „Tak, miláčku, a jde se na procházku.“ Vražda byla završena.
Poslušně jsem se vlekla za mámou, tušíc, že toto je pouhý začátek mnohaletého utrpení nazvaného: bavlněné podvlékací punčocháče, modré cvičební trenýrky, bílé spartakiádní cvičky s gumkou, ke krku zapnutá pionýrská košile a další prostředky mrzačení estetického vnímání budoucí dospělé ženy.
Svoboda mého pravého já, ona pravdivá součást Boha v každém z nás, se toho říjnového dne udusila pod tíhou bavlněné tkaniny a byla nahrazena otupělostí a uniformitou.
A řekněte mi vy – kdo z vás se také stal obětí béžových bavlněných punčocháčů? Jsou zde ti, kteří trpěli pod nadvládou nenapravitelně asexuálních pionýrských košil? Přihlásí se muži, kteří ztratili svou sotva se rozvíjející potenci v okamžiku, kdy navlékli spolu s dalšími třiceti spolužáky červené bavlněné trenýrky, přičemž moc dobře věděli, že se holky při pohledu na ně uválí smíchy v písku školního hřiště?
Pojďme se pobavit o tom, která část oděvu znásilnila právě vás, co zranilo vašeho vnitřního estéta, způsobilo trauma, zadupalo svobodu ničím nespoutaného ducha… Pojďme o tom hovořit. Je to jistě moudřejší řešení než demonstrovat svůj nesouhlas pokusem o skok z balkónu nebo záměrně utonout v plně napuštěné vaně při pravidelném nedělním koupání.

Sylva Lauerová

Sylva Lauerová je označována za kontroverzní osobnost české literární scény, a to zejména proto, že její tvorba osciluje mezi dvěma extrémními póly: ryze komerční literaturou a uměleckými projekty. Navíc se nevyhýbá tabuizovaným tématům. Každým svým dalším dílem rozšiřuje autorský záběr, a nikdo z jejích příznivců tak není schopen odhadnout, čím překvapí příště. Na svém kontě má bestsellery, jako například zábavnou a populárně naučnou Sexy strategii (2015; Výroční cena za nejprodávanější knihu vydavatelství MF) či svůj literární debut, erotický bestseller Hračka (2007), dále pak provokativní BDSM thriller Otrok (2009), exotické a dobrodružné Jumaroro (2010) a mystický román Tichošlap (2012), jehož plnobarevné komiksové zpracování představila svým čtenářům v roce 2016.
Je autorkou filozoficko-religiózní sbírky básní Michael2007, výběr z její poezie vyšel v roce 2012 pod názvem Ovace nevlídnosti.
Sylva Lauerová je brněnská rodačka, částečně žije na Seychelských ostrovech, pravidelně publikuje v českých časopisech, účastní se řady výtvarných happeningů, věnuje se experimentální poezii, je kurátorkou výstav a podporuje umělecké i kulturní projekty (edice almanachu české ženské milostné poezie, Dressing Portfolio, designgate.cz).