Zhruba před měsícem (11. března 2018) upozornil úspěšný český autor převážně detektivního žánru Martin Goffa článkem Člověk a úřady: Běžte pracovat! na jeden z (jistě mnoha) případů, kdy úředník zvítězil nejen nad zdravým rozumem, ale hlavně nad lidskostí.

Pražský klub Grid v Opatovické ulici přispěl ke zdaru večera bezplatným pronájmem prostor, a tak se od sedmé hodiny večerní v jeho prostorách začalo scházet pár desítek lidí, jimž nebyl osud paní Eriky, k níž se sociální systém této země obrátil zády, lhostejný. Dobrovolné vstupné a prodejní nabídky ilustrací z dílny Barbory Tříleté a světelných obrázků Lady Brůnové se postaraly o podstatný ekonomický benefit ve prospěch Eričiny rodiny.

Zhruba v půl osmé akci zahájila Markéta Lukášková a hned se ujala i prvního čtení, k němuž si zvolila úvodní kapitolu své knihy Losos v kaluži. Navázal Dominik Landsman s několika výtahy z Deníčku moderního fotra a po něm drobná Kateřina Maďarková (vlastním jménem Andrlová) s úryvkem z dětské knihy Justýnka a asistenční jednorožec. Skvělým a profesionálním přednesem se představil Jakub Horák s ukázkou ze své nejnovější knihy Kočky jsou vrženy. Trochu temný text i projev pocházel z úst Davida Zábranského. Gradující tendenci večera potvrdila Karolina Mikšíková se dvěma ukázkami z knihy Život, na který metr nestačí, aby pak celý večer před půl desátou zakončil David Hájek dalším ze špičkových projevů. K neformálnímu charakteru večera přispěl nade vší pochybnost výrazný kontrast mezi jednotlivými předčítajícími, a to jak z hlediska jejich práce s nervozitou, tak schopnosti zvládat až na výjimky neškolené hlasy. Svým způsobem roztomile působily uspěchané přednesy ve srovnání s těmi dokonale zvládnutými. Roztřesený dívčí hlásek kontrastoval s uspávajícím, bručivým mužským, ale všechny recitace měly jedno společné: nezměrnou touhu udělat dobrou věc. Hlavním znakem večera tak byla atmosféra optimismu a naděje, protkaná humorem a dobrou náladou.

Někteří plzeňští autoři by rádi uspořádali podobnou akci se stejnou motivací v dohledné době i v západočeské metropoli. Uvidíme tedy, zda bude štafeta převzata a třeba dá i impuls k celonárodní štafetě.

Na závěr pro jistotu ještě jednou zdůrazním, že bez iniciativy Martina Goffy a organizačního umu Markéty Lukáškové by tato prospěšná akce neproběhla. Díky jim oběma, stejně jako ostatním přispívajícím, jak účinkujícím, tak naslouchajícím. Za vše.