Nakladatelství Host přineslo v únoru 2018 knihu Dennise E. Taylora My jsme legie (We Are Legion (We Are Bob), 2016). Za překladem stojí Filip Drlík.

Dennis Taylor je současný americký autor, kterého lze beze sporu označit jako nově vycházející hvězdu žánru science fiction. Za zmínku stojí, že písmeno „E“ si mezi křestní jméno a příjmení Taylor přidal proto, aby se dle vlastních slov odlišil od jmenovců z jiných profesí. K psaní na plný úvazek se uvolnil teprve nedávno. Do té doby se živil jako programátor a spisovatelství pro něho byl spíše svého druhu experiment. První román Outland vydal v roce 2015. Lavinu úspěchu ale spustil teprve o rok později, a to zatím trilogií Bobiverse (česky Bobiverzum), jež mu umožnila odejít na pověstnou „volnou nohu“. Dnes představovaný titul My jsme legie představuje první díl této série. Druhá a třetí část s názvy For We Are Many a All These Worlds vyšly v roce 2017. Na letošek se očekává vydání Taylorovy novinky Singularity Trap, která ale s Bobiverzem není nijak spojená.

My jsme legie začíná jako mnoho jiných vědecko-fantastických příběhů. Koncept převedení lidského vědomí do počítačové paměti není nic nového. Tady ale naštěstí veškerá potenciální podobnost s předchůdci končí a nastupuje autorova profesní zkušenost. Hlavní hrdina románu Bob Johansson úspěšně prodá svoji softwareovou firmu.  Část z utržených prostředků investuje do služby, která by v případě jeho smrti zajistila převedení jeho vědomí do paměťového média, kde by odpočívalo a trpělivě čekalo na dobu, v níž se pro umělý mozek najde nové tělo. Ze svého bohatství se ale nemá nový milionář radovat dlouho. Nabyté jmění a všechny velkolepé plány na předčasný důchod vzápětí vezmou za své, když Boba srazí projíždějící vůz. Smrt je tu a společnost CryoEterna se může chopit svého závazku. Že mu skutečně v prvním bodě dostála, se Bobovo vědomí dozví o více než sto let později. Místo zbrusu nového lidského či bionického těla však získá něco zcela jiného. Nepředstavitelného. A Bob v tom není sám. Do nového světa a nové doby, takové, jakou si nedokázal představit ani ve snu, se vydá s… Bobem. A dalším. A dalším. Všichni Bobové, byť pod novými jmény, pak mají možnost prožít vpravdě vesmírné dobrodružství. Zní to nesrozumitelně? Nebojte se, jakmile začnete číst, všechno bude dávat smysl. Tady se dostáváme k výše zmíněné autorově profesní zkušenosti. Kniha se totiž, zvláště zpočátku, hemží odbornou terminologií z oblasti informačních technologií. Protože se s autorem v otázce profese překrývám, nedokáži úplně odhadnout, jak srozumitelný takový přístup může být pro „neajťáckou“ veřejnost. Nebo spíš nesrozumitelný, jak bych osobně očekával. Přesto se celá série Bobiverza dočkala zvláštního uznání. Jak se ukázalo, můj odhad byl naprosto chybný a Dennis E. Taylor si své fanoušky bez problému našel.

První díl trilogie Bobiverzum čítá tři sta sedmdesát stran rozdělených do dvou částí a celkem šedesáti jedna kapitol. S výjimkou dvou prvních, pojmenovaných „Bob verze 1.0“ a „Bob verze 2.0“, nese každá kapitola v názvu označení osoby (nejčastěji Bob), z jejíhož pohledu se vyprávění odvíjí (vždy v první osobě) a časové označení, kdy se děj odehrává. Třetí kapitola se trochu nesekvenčně jmenuje „Bob – 25. června 2133“, aby čtvrtá a pátá nesly datování teprve 15. a 18. června 2133 (je to chyba?). Poslední příspěvek v první části knihy se odehrává „17. srpna 2133“ a poprvé se v názvu objeví i místopisné označení (v tomto případě „na cestě“), což je typ informace, která se pak objevuje i u všech kapitol druhé části. Kupříkladu první kapitola druhé části nese název „Bob – srpen 2144 – Epsilon Eridani“. Pro představu o celkovém časovém rámci děje, poslední kapitola celého příběhu je pojmenována „Howard – září 2188 – Omikron2 Eridani“. Pomineme-li tedy Bobův předpočítačový život, vidíme, že nám autor nabízí více než půlstoletí trvající vesmírné dobrodružství, naplněné cestováním mezi hvězdami a mnoha technickými vychytávkami.

Nenechme se ale mýlit, My jsme legie není jen nějaká „ajťácká šílenost“. Člověk nemusí být mimořádně vnímavý, aby postřehl i filosofickou stránku věci. Je lidské vědomí stavěné tak, aby pojalo nekonečno? Dokáže se mysl jedince replikovat a přežít to bez psychické újmy? Co když najednou namísto dvou dolních a dvou horních končetin dostane do vínku nespočet manipulátorů a robotických nadstaveb? Či dokonce celý vesmírný koráb? A co takhle flotilu vesmírných lodí? Chcete-li znát na tyto otázky odpovědi, jak je vidí Dennis E. Taylor, zalistujte první knihou Bobiverza.

Jedna z oslavných citací na zadní straně obalu My jsme legie se odvolává na podobnost s duchem Weirova Marťana. Navzdory nespočtu nepochybně zajímavých a přitažlivých nápadů bych si dovolil s takovým srovnáním nesouhlasit, a to jak po obsahové, tak po stylové stránce. Dennis E. Taylorův projev je více technický, zabíhající do možná až zbytečných technologických detailů.

Na tomto místě se sluší složit poklonu překladateli Filipu Drlíkovi, který svou práci odvedl na jedničku a nenechal se utopit v záplavách odborných termínů. A to vše provedl ještě tak, aby se výsledkem co nejvíce přiblížil vnímání i veřejnosti, která nenese přívlastek odborná.

Nakladatelství Host otevřelo příznivcům sci-fi žánru u nás nové pole zájmu. Uvidíme tedy, kdy (pokud) naváže na předpokládaný úspěch titulu My jsme legie i překlady obou dalších pokračování Bobiverza.

Související knihy

Taylor, Dennis

Host, 2018