Ano, všichni autoři občas svým hrdinům zatápí – tu je nechají postřelit (Bernard Minier), jindy jim zabijí před očima jejich lásky (Jo Nesbø) –, ale co si dovolil udělat James Patterson Alexi Crossovi, to už vážně přesahuje všechny meze. již v knize Přímý zásah mu nechal unést celou rodinu, a dokonce mu zaslal fotografie, na nichž byli mrtví. Sice se ukázalo, že šlo o podvrh a Alexovi blízcí tudíž možná žijí, ale kdo ví, co má šílenec za lubem.

Román Citlivé místo je přímým pokračováním Přímého zásahu. Sotva se Alex upnul k naději, že jeho milí žijí, byla objevena mrtvola ženy, která vypadá jako jeho žena Bree. Má její věci, její šaty, její postavu, ale obličej má rozbitý k nepoznání a chybí i prsty, aby nebyla možná identifikace podle jejich otisků. Zbývá jen možnost zjištění a porovnání DNA, ale to potrvá několik dní… A když se najde tělo, které odpovídá Alexovu synu Damonovi, je Alex naprosto na dně. V tom dostává od únosce zprávu: stačí, když někoho zabije, tuto vraždu natočí a pošle mu jako důkaz do určité hodiny. Pak bude někdo z jeho blízkých propuštěn!

Může Alex Cross, jehož morální zásady jsou pevnější než skála, pod takovým tlakem vydržet? Zabije opravdu někoho výměnou za přežití syna nebo babičky? A bude jedna vražda šílenci stačit?

Pokud jste četli Přímý zásah, určitě jste byli stejně jako já napnutí, jak se vše bude vyvíjet dále. Nakladatelství Alpress nás všechny nechalo skoro rok čekat na vydání pokračování, ale musím říct, že Citlivé místo nemá chybu. Je napínavé, překvapivé, šokující a hlavně se v něm konečně tento příběh zvrácené pomsty uzavře.

Román je čtivý, jak už bývá u Pattersonových děl zvykem, a rychle odsýpá. Nejen, že je Alex Cross v časové tísni, ale ani autor nemá chuť vytvářet nějaké neplodné odbočky a spěje svým obvyklým způsobem k cíli. Každé slovo, každá věta má v celku svůj význam, a unikne-li čtenáři nějaký odstavec, může se stát, že mu v závěru bude cihlička k dokonalé stavbě chybět, a nebo se obere o nějakou zajímavou myšlenku.

Hlavní hrdina, ač na kolenou, stále v hloubi duše třímá naději jako svoje záchranné lano, které jej táhne ke správnému cíli. Vydatně mu pomáhá detektiv Tess Aaliyahová z oddělení vražd, která má za úkol vyšetřit vraždu „Bree“ a „Damona“, a adoptivní dcera Ava, která snad konečně nachází smysl svého života.

Aaliyahová se tiše zasmála a cítila se lépe, protože byl Sampson přesvědčený, že se Crossovy podaří zachránit. Podle jejího názoru byl tento druh naděje nejlepším postojem pro každého detektiva. Jak často zdůrazňoval její otec, cyničtí policisté sice často úspěšně řeší zločiny, ale rychle vyhoří. Detektivové, kteří zůstanou pozitivní a nosí v srdci naději, bývají vytrvalejší. Byla ráda, že Crossův nejlepší přítel patří k těm druhým. (str. 116)

Čtenář nahlíží střídavě přes rameno zločinci i jeho pronásledovatelům a do poslední chvilky nemá jasno, jak tento střet dopadne. Je to pořádně zvrácená jízda, z níž se člověku může motat hlava, přesto si ji však dobrovolně a rád vychutná až do konce. Jste-li příznivci neohrožených agentů, kteří ještě morálku a čest považují za něco, zač je třeba se bít, pak se nebojte do knihy Citlivé místo začíst, přestože neznáte souvislosti a o Alexi Crossovi jste možná nikdy neslyšeli. Vše potřebné se totiž dozvíte cestou…

Související knihy

Patterson, James

Alpress, 2017